IV.ÚS 2989/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2989/23 ze dne 12. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajka) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele A. A., t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2023 č. j. 11 To 174/2023-178, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 Ústavy a v čl. 8 odst. 5, čl. 37 odst. 3 a 4, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatel spolu s dalšími osobami je na základě usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury Hradec Králové (dále jen "policejní orgán"), ze dne 14. 6. 2023 č. j. NCOZ-5939-1216/TČ-2021-417501 stíhán pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, jednak jako zločin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 6. 2023 č. j. 0 Nt 708/2023-55 byl stěžovatel (a další obvinění) vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) trestního řádu, přičemž vazba se započítává od 13. 6. 2023 od 6:07 hodin. Stejným usnesením bylo rozhodnuto o tom, že se nepřijímá slib obviněných (včetně stěžovatele) a vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka. 3. Proti usnesení okresního soudu podali stěžovatel, další obvinění i státní zástupkyně stížnosti. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") z podnětu stížnosti státní zástupkyně napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu v celém rozsahu a nově rozhodl o vzetí stěžovatele a dalších obviněných do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu, o nepřijetí jejich písemného slibu a o nenahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Stížnost stěžovatele a dalších obviněných krajský soud zamítl jako nedůvodnou. K namítané místní nepříslušnosti okresního soudu krajský soud uvedl, že okresní soud již byl ve věci činný, neboť povoloval záznam odposlechu telekomunikačního provozu v rámci posuzování věci samé, a to v době před sdělením obvinění. S odkazem na § 26 odst. 2 trestního řádu se pak s ohledem na to uvedený soud stal místně příslušným v dané věci pro celé přípravné řízení, a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na vzetí stěžovatele do vazby. Okresní soud přitom rozhodoval o odposlechu telekomunikační telekomunikačního provozu proto, že část posuzované trestné činnosti měla být spáchána v jeho obvodu, když zároveň v jeho obvodu bydlely některé osoby do trestné činnosti zapojené. Místní příslušnost pak lze podle krajského soudu za dané situace dovodit i jen z pouhého vyhodnocení odposlechů telefonních hovorů, ze kterých je možné při rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby vycházet, neboť v dané fázi řízení s ohledem na postup orgánů zatím není možné veškerý obsah trestního spisu zpřístupnit, což však neodporuje ani krajským soudem odkazované judikatuře Ústavního soudu. V rané fázi řízení je proto přípustné o vazbě rozhodnout za použití vyhodnocení provedených odposlechů. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel i v ústavní stížnosti namítá, že okresní soud, který rozhodoval o jeho vzetí do vazby, není místně příslušný. Ze samotného záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle něj nelze místní příslušnost okresního soudu vyvodit, jestliže soud neuvedl, který státní zástupce u něj podal první návrh ve smyslu § 26 trestního řádu a o jaký konkrétní návrh šlo. Odůvodnění napadeného usnesení považuje v tomto směru za nepřezkoumatelné, neboť ani z něj není patrné, které státní zastupitelství podávalo u okresního soudu první podání, jaké podání to bylo a jak v něm byla odůvodněna a doložena místní příslušnost okresního soudu. 5. Stěžovatel dále namítá, že obecné soudy v rozporu se zákonem vycházely z podkladů, které nemohou sloužit jako důkaz v řízení před soudem, včetně vazebního řízení. Okresnímu soudu vytýká, že nevyhověl návrhu obhajoby na provedení důkazů záznamy a protokoly o odposleších a protokoly o sledování osob a věcí, a namísto toho při svém rozhodování vycházel pouze z úředních záznamů o vyhodnocení odposlechů učiněných policií. Odkazuje v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06 (N 56/44 SbNU 719) [všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Způsob, jakým tuto námitku vypořádal krajský soud v napadeném usnesení, považuje za nedostatečný. Má za to, že nic nebránilo tomu, aby byly při vazebním zasedání přehrány a podloženy doslovným překladem odposlechy, které se jej týkaly. 6. Stěžovatel tvrdí, že tlumočnice M. Z. A., která před okresním soudem prováděla tlumočnický výkon, byla z tlumočnických úkonů vyloučena. Uvádí, že uvedená tlumočnice je manželkou S. A., k němuž policejní orgán prováděl operativní šetření. Z. K., která byla přítomna u vazebního zasedání dalších obviněných, je tchýní S. A. Z údajů v trestním spisu podle něj dále vyplývá, že strýcem S. A. je M. A., který měl být podle poznatků policejního orgánu zapojen do předmětné trestné činnosti. Z uvedeného dovozuje, že mezi tlumočnicí a uvedenými osobami, které označuje jako podezřelé v předmětné trestní věci, existuje blízký příbuzenský vztah. Okresní soud tím, že uvedenou tlumočnici přibral k tlumočení vazebního zasedání, podle něj zatížil vazební zasedání vadou nezákonnosti. Upozorňuje, že krajský soud v napadeném usnesení na tuto námitku nereagoval přezkoumatelným způsobem, neboť ji vypořádal k jiné tlumočnici. Zdůrazňuje, že tlumočnice M. Z. A. se v důsledku postupu okresního soudu seznámila s celou podstatou stěžovatelova trestního stíhání, s návrhem na vzetí do vazby a s dalšími důležitými skutečnostmi, a dozvěděla se tak informace, ke kterým by neměla mít vzhledem k uvedenému příbuzenství přístup. 7. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, jelikož účastníkům jsou všechny podstatné skutečnosti známy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka nesprávnosti napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 10. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledované