IV.ÚS 2996/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2996/22 ze dne 30. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. Lenkou Dědkovou, advokátkou, sídlem U Bažantnice 1480, Poděbrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2022 č. j. 101 Co 135/2022-243 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. dubna 2022 č. j. 11 Nc 69/2021-139, 11 P a Nc 446/2021, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a M. L., zastoupené JUDr. Lenkou Rivolovou, advokátkou, sídlem Na Truhlářce 1455/13, Praha 8 - Libeň, a nezletilého J. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Shrnutí dosavadního řízení 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu vedeného okresním soudem pod sp. zn. 11 Nc 69/2021 učinil Ústavní soud následující zjištění. 3. Vedlejší účastnice M. L. (dále jen "matka") a stěžovatel (dále i jako "otec") jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka J. L. (dále jen "syn" nebo "chlapec"). Otec podal dne 15. 12. 2021 u okresního soudu návrh na úpravu poměrů nezletilého syna, kterého žádal svěřit do své výlučné péče. 4. Napadeným rozsudkem okresní soud svěřil syna do výlučné péče matky (výrok I) a uložil otci povinnost platit výživné ve výši 6 500 Kč měsíčně ode dne 1. 4. 2022 (výrok II); konečně rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Okresní soud dovodil, že při rozumné vzdálenosti bydlišť rodičů by bylo optimálním řešením svěřit chlapce do jejich střídavé péče, případně do péče jednoho z nich s rozšířeným stykem druhého rodiče. Jelikož však s ohledem na vzdálenost mezi bydlištěm otce (A) a matky (B) v daném případě není možné, aby chlapec navštěvoval jedinou základní školu, je nutné ho svěřit do výlučné péče jednoho rodiče. Lepší předpoklady má podle okresního soudu matka, jež nemá zaměstnání s pevnou pracovní dobou a pečuje o mentálně postiženou dceru K. - chlapcovu nevlastní sestru. Otec naproti tomu pracuje ve směnném provozu i na noční směny a je závislý na pomoci prarodičů; přednost při péči o dítě by však měli mít rodiče. Okresní soud dále konstatoval, že by si chlapec zasloužil více pozornosti a péče, než se mu v domácnosti otce dostává. Z pohovoru s ním vyplynulo, že nemá dostatek podnětů ke svému rozvoji, a je v jeho zájmu, aby byl v péči rodiče, který na něj bude mít více času, tj. matky. Za další podstatnou okolnost svědčící ve prospěch matčiny výlučné péče považoval okresní soud přítomnost polorodé sestry, s níž chlapec žije od narození a jež je pro jeho osobnostní rozvoj přínosem. Jelikož je otec výrazně lépe materiálně zabezpečen než matka, má podle okresního soudu lepší možnost se se synem stýkat, a to v týdnu i o víkendech; je zde i předpoklad, že matka bude bez problémů umožňovat otci styk se synem, neboť tak činí i v případě dcery. Okresní soud nepřisvědčil stěžovatelovu argumentu, že matka zmařila možnost střídavé péče tím, že chlapce odstěhovala z A až do B, a proto by měl být při rozhodování o péči upřednostněn; přiklonil se spíše k závěru, že střídavá péče byla znemožněna chováním otce. Matka žila v době ukončení vztahu rodičů v domě otcovy matky, na jeho žádost dům opustila, čímž se ocitla ve svízelné situaci; je proto podle názoru soudu přirozené, že odešla do B, kde má zázemí a podporu své rodiny a kde má její dcera svého otce. V B nadto syn již dříve žil; v A rodina bydlela až po dobu posledních 3,5 roku. Největší změnou bude pro chlapce nástup do 1. třídy základní školy, v tomto směru bude však v B ve stejné pozici jako v bydlišti otce, kde by se také se spolužáky seznamoval nově; do školky totiž chodil v jiné obci. Okresní soud proto uzavřel, že syna svěřuje do péče matky. Jelikož otec dosahoval čistého příjmu 43 000 Kč měsíčně a matka byla odkázána na sociální dávky, stanovil otci výživné ve výši 6 500 Kč. 5. Rozsudek okresního soudu napadl stěžovatel odvoláním a žádal jej změnit tak, aby byl syn svěřen do jeho výlučné péče, případně do střídavé péče obou rodičů. Matka naopak požadovala rozsudek okresního soudu potvrdit. K tomuto řešení se přiklonil i orgán sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD"). 6. V řízení o odvolání krajský soud doplnil dokazování mimo jiné o zprávu z mateřské školy, lékařskou zprávu, smlouvu o nájmu bytu uzavřenou matkou jako nájemkyní, zprávu OSPOD o pohovoru s chlapcem, e-mailovou komunikaci právních zástupců rodičů a opakované výslechy rodičů (viz body 15 až 33 rozsudku). Při jednání dne 19. 7. 2022 krajský soud předestřel rodičům předběžný pracovní názor, že nehodlá-li se matka přestěhovat do C, bude syn svěřen do výlučné péče otce (viz č. l. 215). Následně dne 23. 8. 2022 napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II tak, že se otci stanoví povinnost hradit výživné ode dne 1. 9. 2022, a ve zbývajícím rozsahu výroku II a ve výroku I rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I). Rozhodl taktéž o náhradě nákladů řízení (výrok II). 7. V napadeném rozsudku úvodem shrnul závěry judikatury Ústavního soudu k výkladu pojmu nejlepší zájem dítěte. Posléze konstatoval, že v posuzované věci není střídavá péče v nejlepším zájmu chlapce, a to vzhledem ke vzdálenosti bydlišť obou rodičů, k jeho věku a z důvodu, že návštěva dvou školských zařízení je s ohledem na jeho osobnost nevhodná. V této souvislosti poukázal na to, že chlapec měl již odklad povinné školní docházky, povinného předškolního vzdělávání se účastnil pouze ve třetině dnů, trpí astmatem, podle vyjádření mateřské školy je neprůbojný a zvyklý spíše na dospělé osoby, v bydlišti otce nemá kamarády; i oba rodiče se shodli, že by syn střídání dvou základních škol nezvládl. Krajský soud zdůraznil, že chlapcova situace je nelehká. Není přitom podstatné, kdo z rodičů neutěšený stav zavinil; podstatné je vytvořit chlapci co nejpřijatelnější podmínky pro zdárný vývoj. Pokud by mohl navštěvovat jednu školu, byly by splněny předpoklady pro střídavou péči; za stávající situace však odvolací soud musel volit, která z variant výlučné péče je v jeho nejlepším zájmu. Oba rodiče vyhodnotil jako nezralé a upřednostňující své potřeby před zájmy syna, kterého nedostatečně rozvíjejí. Matka se o stěhování z B do C zajímala spíše formálně (především po sdělení předběžného názoru soudu) a ponechávala otce v nejistotě, kam chlapec do základní školy nastoupí; otec pak synovi neumožnil pravidelné předškolní vzdělávání, ačkoli mu muselo být jasné, že ho s ohledem na rozvržení své pracovní doby nezvládne do mateřské školy dopravovat. Krajský soud zohlednil přání chlapce navštěvovat školu v B a bydlet s matkou, která má více času se mu věnovat než otec. Skutečnost, že se stěžovatel synovi dostatečně nevěnuje, vyplynula dle soudu i z vyjádření, kdy sám připustil, že syn tráví na počítači dvě hodiny denně. K tomu krajský soud dále doplnil, že chlapec nenavštěvoval v bydlišti otce žádné kroužky. Stěžovatel pracuje v dvanáctihodinových směnách, jež by měl mít možnost kvůli chlapci přerušit a dodatečně napracovat, a spoléhá na pomoc babičky; matka pracuje jen několik málo hodin denně. U matky má chlapec polorodou sestru, s níž má pozitivní vztah, což potvrdil i otec. V základní škole v B, kam byl přijat na základě svého trvalého bydliště, by mohl rozvíjet i případné hudební nadání. Matka podle soudu prokázala důvody, pro které je pro ni příznivější současné bydlení v B. Krajský soud následně uzavřel, že mu nezbylo než svěřit chlapce do výlučné péče matky. Učinil tak v souladu s přáním chlapce i stanoviskem OSPOD a při nemožnosti stanovení střídavé péče, jež by jinak byla optimálním řešením; přihlédl i k okolnosti, že matčino pracovní vytížení je nižší než otcovo a že má matka k dispozici automobil, pročež je schopna zajistit pravidelné kontakty syna s otcem. Závěrem zdůraznil, že kdyby matka styk nepodporovala, jsou dány důvody pro změnu péče. 8. Při stanovení výše výživného vzal krajský soud v potaz, že matka má potenciál vydělávat zhruba 20 000 Kč měsíčně, v čemž jí nebrání péče o dceru, jež by mohla odpoledne trávit v alternativě školní družiny. Okresním soudem stanovenou výši výživného zhodnotil jako odpovídající, neboť představuje zhruba 15 % čistého měsíčního příjmu otce. Přitom zohlednil, že náklady na předávání chlapce nesou rodiče rovným dílem. III. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel předně namítá, že obecné soudy v napadených rozhodnutích nezohlednily okolnost, že matka svév