IV.ÚS 2997/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2997/17 ze dne 19. 4. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti T. L., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kryštofem Koschinem, advokátem, se sídlem Štefánikova 75/48, 150 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2017 č. j. 6 Tdo 665/2017-88, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 21. prosince 2016 č. j. 14 To 270/2016-2157, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a 3. Okresního soudu v Táboře, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 22. září 2017 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se T. L. (dále také jen "stěžovatel" nebo "obviněný") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v článku 2 odst. 2, článku 8 odst. 1, 2, 3 a 5, článku 10 odst. 1 a 2, článku 12 odst. 1 a 2, článku 13, článku 26 odst. 1 a 2, článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3, článku 38 odst. 1, článku 39 a v článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v článku 6 odst. 1, odst. 3 písm. b) a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Rozsudkem ze dne 23. srpna 2016 č. j. 6 T 25/2016-2062 Okresní soud v Táboře (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele [obviněného] vinným ze spáchání zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy uložil nalézací soud obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Současně obviněnému uložil peněžitý trest v celkové výši 104 400 Kč, který povolil hradit v měsíčních splátkách ve výši 8 700 Kč a za jeho případné nevykonání stanovil náhradní trest odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců. Dále nalézací soud uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání v bezpečnostních sborech na dobu šesti let. Konečně podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl nalézací soud o zabrání věci - perkusního šestikomorového revolveru a 14 kusů ostrých nábojů. 2) Prvého z trestných činů se měl obviněný (zjednodušeně řečeno) dopustit tak, že dne 16. června 2015 v průběhu neformální porady ředitelů věznic [pozn. stěžovatel byl v dané době plukovníkem Vězeňské služby České republiky (dále také jen "VS ČR") a ředitelem Vazební věznice Litoměřice], při rozhovoru s tehdejším generálním ředitelem Vězeňské služby České republiky P. O. (dále jen "poškozený"), o němž věděl, že vůči němu byla v minulosti uveřejněna ve sdělovacích prostředcích řada negativních článků a reportáží, tomuto sdělil, že se proti němu chystá negativní reportáž, a poté další, jejichž účelem bylo poškozeného - jakožto vrcholného představitele Vězeňské služby České republiky - zdiskreditovat. V návaznosti na to obviněný poškozenému sdělil, že pokud jej vrátí na jeho dříve vykonávanou funkci ekonomického náměstka generálního ředitele VS ČR, je schopen zveřejnění takových reportáží pozastavit. Zároveň poškozenému navrhl, že ponechá-li jej v dané funkci vést samostatně realizaci zakázek pro VS ČR, bude z takových zakázek mít jistou provizi. Poté se obviněný s poškozeným celkem třikrát sešel v různých restauračních zařízeních v Praze, kde mu sdělil, že gradující reportáže proti jeho osobě budou na další tři měsíce pozastaveny, pod podmínkou, že jej k 1. září 2015 jmenuje na požadovanou pozici, přičemž pro ovlivňování resortních zakázek si zároveň po poškozeném vymínil obsazení svých lidí do funkcí spojených s rozhodováním o veřejných zakázkách a uvedl, že pokud si poškozený umělého nadhodnocování veřejných zakázek nebude všímat, obdrží nejméně po dobu jednoho roku každý měsíc provizi ve výši 100 000 Kč. V případě zvlášť výhodných veřejných zakázek obviněný uvedl, že provize poškozeného může být úměrně navyšována, přičemž při dodržení uvedené "dohody" mu přislíbil k 20. prosinci 2015 poskytnout 200 000 Kč v hotovosti. 3) Přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku se měl obviněný dopustit tak, že nejméně od počátku roku 1998 do 17. srpna 2015 přechovával ve svém bytě neregistrovaný perkusní šestikomorový revolver, včetně 14 ks nábojů, přestože nikdy nebyl držitelem zbrojního průkazu či zbrojní licence. Přitom držení takové zbraně podléhá dle příslušné právní úpravy registraci a povolení. 4) Proti rozsudku nalézacího soudu podali obviněný a státní zástupce odvolání. Rozsudkem ze dne 21. prosince 2016 č. j. 14 To 270/2016-2157 Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře (dále jen "odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu k odvolání státního zástupce - vyjma výroku o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku - zrušil a znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným ze spáchání zločinu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Za uvedený trestný čin, ve spojení s nezměněným výrokem o vině přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, uložil odvolací soud obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Současně obviněnému uložil peněžitý trest v celkové výši 600 000 Kč, a pro případ jeho nevykonání stanovil náhradní trest odnětí svobody v délce trvání osmnácti měsíců. Dále odvolací soud uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání v bezpečnostních sborech na dobu devíti let. Podle ustanovení § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku pak odvolací soud uložil obviněnému trest propadnutí věci - perkusního šestikomorového revolveru a celkem 14 kusů ostrých nábojů. Odvolání obviněného odvolací soud zamítl. 5) Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které usnesením ze dne 26. července 2017 č. j. 6 Tdo 665/2017-88 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") odmítl, jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. III. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti předně předkládá vlastní náhled na důvody svého trestního stíhání, namítá, že poškozeným byl již dříve šikanován a vyslovuje přesvědčení, že poškozený byl úkolován lidmi z nejbližšího okolí Andreje Babiše, případně jím samým a celkově tak namítá nevěrohodnost osoby poškozeného. Tvrdí, že rozhovor, který měl proběhnout v Zotavovně VS ČR Pracov neosvědčil nikdo jiný než poškozený a stěžovatelem navržení svědci k tomuto slyšeni nebyli. Co se týče obsahu audiozáznamů dle § 158d odst. 2 tr. řádu, které byly pořízeny během rozhovorů mezi stěžovatelem a poškozeným v rámci jejich společných schůzek, namítá stěžovatel, že si z poškozeného dělal legraci, vyprávěl mu naprosté nesmysly o způsobech získávání peněžních prostředků a realizaci veřejných zakázek VS ČR, a že ústředním motivem jejich schůzek nebyl věcný rozhovor, nýbrž konzumace alkoholu. Co se týče nabídky úplatku za získání původní pozice stěžovatele jako ekonomického náměstka generálního ředitele VS ČR, nešlo dle něj o nic jiného, než o "záměrně řečený absolutní nesmysl". Dále stěžovatel podrobně popisuje systém, jakým jsou v rámci generálního ředitelství VS ČR schvalovány veřejné zakázky, a dovozuje, že tento systém "naprosto vylučuje jakékoliv nekalosti". Dle stěžovatele nebyla vážně míněna ani nabídka zfalšování podpisu ministra spravedlnosti za účelem poskytnutí odměny generálnímu řediteli VS ČR, k čemuž stěžovatel podrobně popisuje proces jejího schvalování. V tomto směru tak stěžovatel opakovaně zdůrazňuje, že obsah jeho rozhovorů s poškozeným nebyl myšlen vážně, rozhovory vždy inicioval poškozený a hodnocení jejich obsahu obecnými soudy je v rozporu se elementární logikou, postrádá reálné úvahy a nelze je proto označit za řádné. Stran rozsudku odvolacího soudu stěžovatel namítá, že podstatná část jeho odůvodnění je ryze formalistická a věnuje se označení trestného činu, jehož se měl údajně dopustit; co do hodnocení skutkového stavu věci je dle stěžovatele odvolací soud nadmíru stručný a v podstatě odkazuje na zjištění soudu nalézacího, která však stěžovatel rozporoval. Již ve vztahu k prvnímu rozhovoru mezi stěžovatelem a poškozeným byl navrhnut výslech svědka J. R., který byl dle stěžovatele klíčový a měl osvědčit, že poškozený celou dobu lhal, avšak výslech daného svědka byl nalézacím soudem proveden zhruba až rok po této události. Odvolacímu soudu následně stěžovatel vytýká formulační nesprávnost ve skutkové větě. Za zcela nepřiměřený a n