IV.ÚS 3001/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3001/09 ze dne 26. 3. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatelky CENTRAL GROUP, a. s., IČ 63999102, se sídlem Praha 4, Na Strži 65/1702, právně zastoupené advokátem prof. JUDr. Alešem Gerlochem CSc., Botičská 4, Praha 2, proti jinému zásahu veřejné moci a příkazu Policie ČR ze dne 2. 11. 2009 č. j. OKFK - 84/TČ-2009-039025, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 23. 11. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala konstatování porušení svých základních práv, a to ze strany Policie ČR a současně se domáhala toho, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR a Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky. Dále se stěžovatelka domáhala toho, aby Ústavní soud přikázal Policii ČR obnovení stavu před porušením jejích základních práv a svobod. Stěžovatelka se rovněž domáhala zrušení příkazu Policie ČR citovaného výše. Své podání spojila stěžovatelka s návrhem na přijetí usnesení o naléhavosti věci podle ustanovení § 39 zákona o Ústavním soudu a s návrhem na vydání předběžného opatření dle ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, a to Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Plzeň (dále jen "Policie ČR"), který spočívá v prohlídce jiných prostor a pozemků provedené dne 10. 11. 2009 na základě napadeného příkazu k prohlídce ze dne 2. 11. 2009. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky spočívá dle jejího tvrzení v tom, že byla provedena prohlídka jí užívaných kancelářských a dalších prostor a že byly odňaty věci patřící stěžovatelce, která tím byla dotčena ve svých základních právech a svobodách. Zásah do základních práv přitom stále trvá, neboť Policie ČR dosud věci stěžovatelce nevydala a seznamuje se s nimi. Příkaz k domovní prohlídce byl odůvodněn tím, že Policie ČR prověřuje podezření ze spáchání trestného činu, kterého se měly dopustit blíže neurčené osoby ze společnosti CENTRAL GROUP, a. s., v době od počátku roku 2005. Zákonným průlomem do práva na nedotknutelnost obydlí je dle stěžovatelky ustanovení § 83a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."). Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že v předmětném případě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání a je tedy relevantní ustanovení § 158 odst. 3 písm. i) a ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. Stěžovatelka je toho názoru, že v předmětném případě nebyly naplněny základní podmínky pro provedení prohlídky, neboť nebylo s kýmkoli zahájeno trestní stíhání a mohlo se tak jednat jedině o neodkladný či neopakovatelný úkon. Vzhledem k tomu, že podle odůvodnění příkazu měly být zajištěny účetní doklady a další listinné důkazy, nemohlo se jednat o úkon neopakovatelný, neboť nebezpečí jeho zmaření nehrozilo. Stěžovatelka je povinna vést účetnictví, které podléhá kontrole různých státních orgánů. Účetnictví je vedeno v elektronické i listinné podobě a je prakticky vyloučené, aby tato dokumentace, jež je nezbytná pro činnost stěžovatelky, byla zničena. V rámci prohlídky došlo k zajištění účetních dokladů, které jsou již zaneseny do účetnictví a jejich okamžitým zajištěním nemohla policie nic získat. V odůvodnění prohlídky chybí jakékoliv důvody objasňující její neodkladnost. Další pochybení spatřuje stěžovatelka v tom, že ani v protokolech o prohlídce nebyla neodkladnost prohlídky zdůvodněna, což je v rozporu s ustanovením § 160 odst. 4 tr. ř. Vada spočívá i v tom, že nebyl proveden předchozí výslech dotčeného subjektu, a to i přesto, že byl přítomen předseda představenstva. Orgány Policie ČR měly nejprve vyslechnout osoby, po nichž bylo vydání účetnictví vyžadováno. Zde vyzdvihuje stěžovatelka tu skutečnost, že mezi vydáním příkazu k prohlídce a provedením prohlídky uplynul jeden týden. Jediný, kdo byl dle protokolu vyslechnut, byl prokurista společnosti, který byl ochoten Policii ČR požadované dokumenty vydat. Podle ustanovení § 84 tr. ř. plyne, že prohlídku je možno konat jen tehdy, nejsou-li potřebné věci vydány dobrovolně. Orgány Policie ČR fakticky nevěděly, co mají konkrétně zajistit. Členové představenstva a ani zaměstnanci neměli důvod součinnost Policii ČR odpírat. Dále nebyla dle názoru stěžovatelky naplněna podmínka řádného odůvodnění příkazu k prohlídce jako celku. V rámci "výroku" jsou zahrnuty různé předměty, jež jsou předmětem zájmu Policie ČR (výpočetní technika, datové nosiče, atd.), ve vlastním odůvodnění se pak zmiňují pouze "účetní doklady za práce či služby". Z toho ovšem plyne, že pokud byly zajištěny další předměty, které nemají povahu účetních dokladů, postupovala Policie ČR nad rámec oprávnění vymezených v příkazu k prohlídce. V odůvodnění příkazu se hovoří o podezření ze spáchání trestného činu krácení daně. Tohoto trestného činu se může z povahy věci dopustit zejména ten, kdo podle zákona odpovídá za řádnost vedení účetnictví. Těmito osobami jsou statutární orgány společnosti. Jinými slovy řečeno, okruh podezřelých osob bylo možno stanovit, čímž došlo k nepřípustné záměně pořadí jednotlivých úkonů trestního řízení, neboť nejdříve mělo být zahájeno trestní stíhání a teprve poté měla být prováděna prohlídka, ovšem nikoliv jako neodkladný či neopakovatelný úkon. Vadou příkazu k prohlídce je jeho vnitřní rozpornost. Na straně jedné je "dostatečné odůvodnění podezření", že ke spáchání trestného činu došlo, na straně druhé se uvádí, že se "nepodařilo s určitostí potvrdit či vyvrátit", že k jednání došlo a kdo za něj odpovídá. Tato dvě tvrzení jsou v rozporu. Řádné je jen takové odůvodnění, které se opírá o konkrétní věcné okolnosti. Stěžovatelka je také toho názoru, že samotná prohlídka byla prováděna ústavně nepřípustným způsobem. Prohlídky se zúčastnilo několik desítek policistů, ačkoliv použití donucovacích prostředků nebylo vůbec potřeba vzhledem k tomu, že úkonům Policie ČR nikdo nebránil. Nelze uplatňovat donucovací instituty státní moci v případech, kdy lze téhož účelu dosáhnout bez donucení. Jako zásah do svých základních práv a svobod vnímá stěžovatelka též tu skutečnost, že Policie ČR prohledávala i prostory, které nebyly vymezeny v příkazu. Šlo především o sklad stěžovatele, který se nachází v 1. podzemním podlaží budovy na adrese Na Strži a o další sklad stěžovatele, nacházející se v 1. podlaží budovy (místnost č. P28) na adrese Kavčí Hory v areálu České televize. Tato skutečnost není v protokolu o prohlídce záměrně uvedena, přestože na to upozorňovala přítomná zaměstnankyně stěžovatelky. Prohlídce skladu na Kavčích Horách byl přítomen zaměstnanec stěžovatelky. O této prohlídce, při které nebyly zajištěny žádné věci, nebyl sepsán žádný protokol. Stěžovatelka též poukazuje na skutečnost, že prohlídce nebyla přítomna nezúčastněná osoba, jak to vyžaduje ustanovení § 85 tr. ř. Prohlídky se účastnili pouze členové městské policie, které však nelze považovat za nezúčastněné. V neposlední řádě stěžovatelka nesouhlasí též s tím, že prohlídku organizoval policejní útvar se sídlem v Plzni, který nebyl místně příslušný. Porušeno bylo i ustanovení § 83a tr. ř. neboť příkaz k prohlídce byl vydán dne 2. listopadu 2009 a státní zastupitelství udělilo souhlas až následně, dne 3. listopadu 2009. Stěžovatelka má za to, že v posuzovaném případě nešlo v prvé řadě o zajištění věcí potřebných pro trestní řízení, ale o šikanózní snahu o nalezení jakýchkoli důkazů, které by mohly vést k zahájení trestního řízení. Vzhledem k tomu, že dle stěžovatelky reálně hrozí zneužití zajištěných materiálů a poškození jejího dobrého jména a ekonomické situace, navrhla, aby Ústavní soud rozhodl o podané ústavní stížnosti přednostně. Dále stěžovatelka navrhla i vydání předběžného opatření, neboť zajištěné věci a zjištěné informace by mohly být případně využity i v řízeních, která by byla zahájena až po rozhodnutí o této ústavní stížnosti. Orgány činné v trestním řízení by se tak neměly se zajištěnými materiály jakkoli seznamovat. III. K předmětné ústavní stížnosti se poměrně obsáhle vyjádřil útvar odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování. Ve svém přípisu ze dne 26. 1. 2010 popsal policejní orgán průběh postupu policejního orgánu před prohlídkou jiných prostor a pozemků. Zejména popsal oko