IV.ÚS 3006/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3006/22 ze dne 29. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Evou Novotnou, advokátkou, sídlem Kmentova 89, Jindřichův Hradec, proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. října 2022 č. j. 8 Nc 3/2022-74, 8 P a Nc 148/2022, za účasti Okresního soudu v Třebíči, jako účastníka řízení, a nezletilého N. A. S., zastoupeného Městským úřadem města Moravské Budějovice, sídlem nám. Míru 31, Moravské Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení napadeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý") podle čl. 3 a 8 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Třebíči (dále jen "okresní soud") se podává, že okresní soud rozhodl napadeným usnesením, že se T. S. F. (dále jen "matka"), promíjí zmeškání popěrné lhůty pro popření otcovství k nezletilému. Okresní soud shledal, že je zapotřebí, aby otcovství, které není v souladu s genetickou realitou, mohlo být popřeno i po uplynutí prekluzivní lhůty. Zájem dítěte soud spatřuje v jeho právu poznat svůj původ, své biologické (genetické) rodiče. Veřejný pořádek pak vyžaduje, aby právní (matrikový) stav odpovídal biologické (genetické) - a nepochybně také sociální - realitě. Matriční zápis nesmí mást. Nemá-li matriční zápis oporu v biologickém (genetickém) a sociálním rodičovství, nelze trvat na jeho stabilitě, neboť tento stav nemusí nikomu, natož pak dítěti, přinášet žádný užitek. Zájmem dítěte tak není a nemůže být stabilita ve statusových poměrech tzv. za každou cenu, ale sladění právního (matrikového) rodičovství s rodičovstvím biologickým (genetickým) a sociálním. Od zájmu dítěte je třeba odlišit zájem jeho rodičů. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel jednak namítá, že okresní soud vydal napadené usnesení pouze na základě návrhu matky na popření otcovství a v něm uvedených tvrzení, bez návrhu matky na prominutí zmeškání lhůty, bez zjišťování bližších okolností věci a stanoviska stěžovatele, bez nařízení jednání a po uplynutí lhůty stanovené v § 425 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Stěžovatel uvádí, že možnost prominutí zmeškání lhůty je v zákoně dána pro výjimečné situace a nemůže tak být využita v každém případě, ale pouze tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte a veřejný pořádek. Z tohoto důvodu by soud měl provádět potřebná šetření ke zjištění toho, zda tato kritéria jsou v daném případě splněna či nikoliv, o to více, rozhodl-li se o prominutí zmeškání lhůty rozhodovat z úřední povinnosti bez návrhu, ve kterém by byly vylíčeny skutečnosti svědčící o tom, že to vyžaduje zájem dítěte nebo veřejný pořádek. Měl tak zjišťovat stanoviska účastníků řízení, aby měl podklady pro rozhodnutí. Soud v daném případě učinil rozhodnutí pouze na základě svého uvážení a návrhu matky na popření otcovství, aniž by se zaměřil na konkrétní okolnosti dané věci. 4. Stěžovatel má též za to, že napadené usnesení je v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, na kterou odkázal. Z odůvodnění napadeného usnesení v podstatě vyplývá, že důvod pro prominutí zmeškání lhůty je dán vždy, je-li podán návrh na popření otcovství a je pochybnost o tom, zda otec zapsaný v matrice je otcem biologickým. Takovýto výklad je však v rozporu s právní úpravou, podle níž by pak postrádala smysl možnost podání žaloby na popření otcovství omezovat stanovením nějaké lhůty, když v podstatě v každém případě (kdy by navrhovatel tvrdil, že je tu pochybnost o otcovství k dítěti) by k prominutí lhůty muselo dojít na základě odůvodnění, které podal okresní soud. Ten v odůvodnění napadeného usnesení neodkazuje ani na jednu konkrétní skutečnost týkající se nezletilého, která by odůvodňovala jeho zájem na tom, aby došlo k prominutí zmeškání lhůty. Konstantní judikatura však dovozuje, že by se soudy měly zabývat právě konkrétními okolnostmi dané věci a přistupovat k prominutí zmeškání lhůty jen velmi výjimečně, bude-li to odůvodněno zájmem dítěte (v konkrétním případě) a veřejným pořádkem. Stěžovatel dále uvádí skutkové okolnosti posuzované věci a zdůrazňuje, že ukázalo-li by se, že není biologickým otcem nezletilého, ten by zůstal bez (jakéhokoliv) otce, což rozhodně nemůže být v souladu s jeho zájmy. Stěžovatel se cítí být otcem nezletilého, mají mezi sebou vybudován vztah rodič - dítě a stěžovatel je přesvědčen, že musí převážit zájem na zachování rodiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Vyjádření účastníka řízení, kolizního opatrovníka vedlejšího účastníka a replika stěžovatele 6. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi, koliznímu opatrovníkovi vedlejšího účastníka a matce. 7. Okresní soud ve svém vyjádření jednak uvedl, že nedošlo k porušení žádných procesních práv stěžovatele, jelikož v dané věci nebylo nutné nařizovat jednání a slyšet účastníky řízení. Okresní soud dále zdůraznil, že nelze danou věc podřadit pod stěžovatelem uváděnou judikaturu Ústavního soudu, jelikož jde o odlišný případ, kdy otcovství má být v řízení popíráno k jednoročnímu dítěti, které se v současné době nachází v pěstounské péči na přechodnou dobu, a tedy stěžovatel doposud neplnil otcovskou roli. Vyvázání stěžovatele z rodinných vazeb by tedy neznamenalo nepřiměřený zásah do práv nezletilého. Navíc zde nedošlo ke zmeškání lhůty k popření otcovství o několik let, nýbrž pouze o necelé dva měsíce. Je také evidentní, že stěžovatel má enormní zájem na tom, aby se nemusel podrobovat genetickým testům, které by najisto buď potvrdily či vyvrátily, že je biologickým otcem dítěte, a tedy, že by tím mohl nepřímo potvrdit tvrzení matky, která uvedla v návrhu na popření otcovství [tj., že stěžovatel nemůže být z objektivního důvodu jeho neplodnosti biologickým otcem nezletilého a že ji stěžovatel nutil k nechráněnému pohlavnímu styku s jinými muži]. Dále je zjevné, že se stěžovatel s nezletilým nemohl z důvodu jeho práce v zahraničí vídat denně, nýbrž jen občas, a proto vztah otec - syn jistě vytvořen být nemohl, a to ještě navíc za situace, kdy se nezletilý nachází již 8 měsíců v pěstounské péči na přechodnou dobu a se stěžovatelem se vídá jen hodinu jednou týdně. Nelze ani souhlasit s názorem stěžovatele, že bylo-li by prokázáno, že ten není biologickým otcem dítěte, zůstalo by dítě bez otce. Dítě má právo podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte znát své biologické rodiče, a tedy, jestliže by jako otec nezletilého byl uveden nesprávný muž, toto jeho právo by bylo porušeno. Navíc dítě či matka má právo podat následně návrh na určení otcovství a soud by pak vedl řízení o určení otcovství, kde by byl biologický otec určen. Z těchto výše uvedených důvodů má soud za to, že ústavní stížnost stěžovatele je nedůvodná. 8. Kolizní opatrovník nezletilého ve velmi obsáhlém vyjádření nejprve popsal skutkový stav věci a závěry z jeho šetření, přičemž zejména uvedl, že obvinění, která matka v návrhu na popření otcovství vznáší, jsou natolik závažná, že dávají důvod k obavám, zda je výchovné prostředí u stěžovatele bezúhonné a bezpečné. Obavy opatrovníka jsou umocněny také všemi skutečnostmi opatrovníku známými (a uvedenými v jeho vyjádření), týkajících se stěžovatele, jeho zjevných účelových manipulativních tendencí, a také jeho nespolupráce nebo maření práce zainteresovaných institucí, a v neposlední řadě též skutečnosti, že byl schopný únosu jiného nezletilého dítěte. Proto jako zásadní pro další vývoj situace shledává opatrovník rozhodnutí o určení, zda je stěžovatel skutečně otcem nezletilého. Opatrovníku se jeví, že jsou splněny podmínky, aby se matce prominulo zmeškání lhůty pro popření otcovství. Považuje v zájmu nezletilého, i dokonce v zájmu veřejného pořádku, prověřit skutečnosti, které matka ve svém návrhu na popření otcovství k nezletilému uvádí. Prokáže-li se, že je pravda, co matka ve svém návrhu na popření otcovství uv