IV.ÚS 3009/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3009/17 ze dne 9. 10. 2018 N 167/91 SbNU 107 K pojistnému plnění z pojištění hypotečního úvěru   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a Jana Filipa - ze dne 9. října 2018 sp. zn. IV. ÚS 3009/17 ve věci ústavní stížnosti P. B., zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017 č. j. 23 Cdo 4513/2016-155, kterým bylo změněno rozhodnutí krajského soudu tak, že stěžovatelka není aktivně legitimována k podání žaloby ve věci pojistného plnění, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a obchodní korporace ČSOB Pojišťovny, a. s., se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Celnici 5, jako vedlejší účastnice řízení. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017 č. j. 23 Cdo 4513/2016-155 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci 1. Stěžovatelka se rozhodla v roce 2007 koupit nemovitosti - rodinný dům a pozemky v obci Ch. Z tohoto důvodu uzavřela dne 21. 3. 2007 s Hypoteční bankou, a. s., (dále jen "Hypoteční banka") smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. 5500/162392-01/07/01-001/00/R, na základě které byl stěžovatelce poskytnut úvěr ve výši 4 650 000 Kč. Hypoteční banka zároveň nabídla stěžovatelce možnost pojištění poskytnutého úvěru, ta nabídku přijala a přihláškou ze dne 21. 3. 2007 přistoupila k pojištění úvěru pro případ smrti nebo plné invalidity na základě rámcové pojistné smlouvy ze dne 22. 1. 2007 uzavřené mezi vedlejší účastnicí jakožto pojistitelem a Hypoteční bankou jako pojistníkem. Následně se u stěžovatelky projevily vážné zdravotní problémy a dne 25. 2. 2010 rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení o její invaliditě III. stupně. Stěžovatelka v návaznosti na nastalou pojistnou událost požadovala od vedlejší účastnice pojistné plnění vyplývající ze sjednaného pojištění úvěru, které jí však nebylo poskytnuto, neboť podle vedlejší účastnice stěžovatelka v přihlášce k pojištění neuvedla pravdivé informace o svém zdravotním stavu a záměrně zamlčela skutečnost, že se v době před sjednáním pojištění léčila s chronickým onemocněním dýchacích cest. Stěžovatelka proto podala žalobu u Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") a domáhala se zaplacení pojistného plnění. II. Řízení před obecnými soudy 2. Okresní soud zamítl rozsudkem ze dne 7. 10. 2015 č. j. 111 C 15/2014-98 žalobu stěžovatelky o 2 662 500 Kč s příslušenstvím a uložil jí povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka není aktivně legitimována k podání žaloby, neboť není smluvní stranou pojistné smlouvy uzavřené mezi vedlejší účastnicí a Hypoteční bankou, a proto nemá na pojistné plnění nárok. 3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 31. 3. 2016 č. j. 27 Co 6/2016-126 zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že se stěžovatelka domáhala plnění ve prospěch Hypoteční banky, která je oprávněna k přijetí pojistného plnění. Z předsmluvní informace o pojištění hypotéky dostupné na internetových stránkách Hypoteční banky plyne, že pojištění je určené k zajištění schopnosti klientů banky splácet poskytnutý úvěr, za což klienti zaplatí bance poplatek. Dlužník z úvěrové smlouvy hodlá přihláškou k rámcové pojistné smlouvě hájit především své vlastní zájmy, nikoli zájmy Hypoteční banky, stěžovatelka je podle odvolacího soudu aktivně legitimována k podání žaloby, neboť má na poskytnutí pojistného plnění právní i ekonomický zájem. 4. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem ze dne 20. 6. 2017 č. j. 23 Cdo 4513/2016-155 změnil usnesení krajského soudu tak, že potvrdil rozsudek okresního soudu a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího a dovolacího řízení. Nejvyšší soud zejména uvedl, že vyplývá-li právo ze smlouvy, může je vymáhat pouze ten, komu je smlouva přiznává, případně komu přiznává oprávnění takové právo vymáhat pro jiného (např. smlouva ve prospěch třetího, podle současné právní úpravy srov. § 1767 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Stěžovatelka není smluvní stranou smlouvy, z níž toto právo plyne, není ani oprávněna pojistné plnění přijmout [pojistná smlouva nebyla uzavřena v její prospěch, a contrario § 11 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě)], tudíž ani je vymáhat pro sebe, a není ani subjektem, jemuž by smlouva přiznávala oprávnění vlastním jménem pojistné plnění vymáhat pro třetí osobu. Takové oprávnění jí nedává ani přihláška k pojištění, byl-li jejím obsahem podle skutkových zjištění souhlas s tím, aby právo na výplatu pojistného plnění mohl uplatnit pojistník (§ 10 odst. 3 zákona o pojistné smlouvě). Pojištěná je objektem pojištění, tím, jehož pojistné riziko si pojistila Hypoteční banka, která jediná může být v případném sporu o výplatu pojistného plnění z této smlouvy aktivně legitimována; právní (tím spíše ekonomický) zájem na vypořádání smluvních vztahů založených smlouvou uzavřenou mezi třetími osobami nemůže sám o sobě stěžovatelce založit aktivní věcnou legitimaci ve sporech o plnění z takové smlouvy. Neobsahuje-li pojistná smlouva o pojištění cizího pojistného rizika, z níž žalobní nárok vychází, žádné ujednání, ze kterého by pro stěžovatelku jako pojištěnou plynulo právo na výplatu pojistného plnění, ale ani právo domáhat se svým jménem výplaty tohoto plnění ve prospěch pojistníka, nemá žalobkyně v tomto sporu aktivní věcnou legitimaci, a její žaloba tudíž nemůže mít úspěch. Podle dovolacího soudu stěžovatelka není aktivně legitimována, aby se domáhala proti vedlejší účastnici plnění z pojistné smlouvy uzavřené mezi vedlejší účastnicí a Hypoteční bankou, neboť nebyla smluvní stranou pojistné smlouvy a zároveň souhlasila s tím, aby pojistníkovi - Hypoteční bance - bylo v případě vzniku pojistné události vyplaceno pojistné plnění. Uzavřená pojistná smlouva je totiž svým charakterem smlouvou o pojištění cizího rizika ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě, a proto jediným oprávněným je Hypoteční banka; stěžovatelka jakožto pojištěná je pouze subjektem pojistného vztahu, nikoli však stranou pojistné smlouvy. Nejvyšší soud opřel svůj právní závěr o vlastní judikaturu, konkrétně o rozsudek ze dne 31. 12. 2012 sp. zn. 32 Cdo 4115/2010, týkající se podstaty smlouvy o pojištění cizího rizika, a dále o usnesení ze dne 30. 5. 2002 sp. zn. 20 Cdo 2114/2000 a ze dne 13. 10. 2004 sp. zn. 26 Cdo 2136/2004, která se týkala aktivní věcné legitimace. III. Ústavní stížnost a vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 5. Proti rozsudku Nejvyššího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 25. 9. 2017 (doplněnou dne 5. 2. 2018) a navrhuje jeho zrušení. Namítá porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina"). Zásah spatřuje zejména v tom, že jí nebyla "přiznána" aktivní legitimace k podání žaloby o zaplacení pojistného plnění; má za to, že se stala účastníkem pojistného vztahu na základě přihlášky k pojištění. Stěžovatelka měla povinnost měsíčně platit pojistné, a pokud by tak nečinila, pojištění by zaniklo. Vedlejší účastnice pojistné plnění neposkytla ani po více než sedmi letech - Hypoteční banka se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 186/2013 domáhá úhrady zbývající části hypotečního úvěru, aniž by u vedlejší účastnice nárokovala pojistné plnění. Stěžovatelka rovněž poukázala na skutečnost, že vedlejší účastnice a Hypoteční banka jsou vzájemně propojeny, neboť jsou součástí jednoho holdingu. Stěžovatelka byla udržována v domnění, že úvěrová smlouva i pojistná smlouva jsou sjednávány v rámci jedné společnosti, neboť je uzavírala se stejným bankovním poradcem a na hlavičkovém papíru ČSOB. 6. Vedlejší účastnice považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou a navrhuje její odmítnutí; zejména uvádí, že stěžovatelka neodůvodňuje, jak bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu. Stěžovatelce nic nebránilo, aby svá práva uplatnila vůči tomu, s kým uzavřela smlouvu, tedy vůči Hypoteční bance. Napadené rozhodnutí považuje vedlejší účastnice za správně i logicky odůvodněné a poukazuje na skutečnost, že se stěžovatelka nestala pojištěnou osobou z důvodu uvedení nepravdivých informací o svém zdravotním stavu. 7. Nejvyšší soud odkázal na argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozsudku a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti. 8. Ústavní soud požádal o vyjádření i Hypoteční banku, která zejména uvedla, že pojistnou událost oznámila vedlejší účastnici pouze stěžovatelka. Pojistitel následně šetřením zjistil, že stěž