IV.ÚS 3012/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3012/23 ze dne 22. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele D. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, sídlem 8. března 21/13, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2023 č. j. 8 Tdo 438/2023-663, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. listopadu 2022 č. j. 31 To 316/2022-529 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. dubna 2022 č. j. 3 T 66/2020-453, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Liberci (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Za to a za sbíhající se přečiny jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Uvedeného přečinu se podle zjištění okresního soudu dopustil tím, že dvěma poškozeným způsobil škodu, když se jim zavázal dodat osobní automobily (resp. zprostředkovat nákup), obdržel od nich finanční hotovost, avšak svůj závazek nesplnil, peníze nevrátil a automobily nedodal. Obou těchto jednání se stěžovatel dopustil přesto, že jej Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 2. 10. 2007 č. j. 4 T 73/2005-2729 odsoudil mimo jiné pro trestný čin podvodu k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a tří měsíců. 3. Rozsudek okresního soudu napadli stěžovatel a v jeho neprospěch státní zástupce odvoláními. Odvolání stěžovatele směřovalo proti výroku o vině i navazujícímu výroku o trestu, státní zástupce nesouhlasil s výrokem o trestu a brojil i proti absenci výroku o náhradě škody poškozeným. Krajský soud napadeným rozsudkem zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu a stěžovatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výroky jiných rozhodnutí týkající se trestu na to obsahově navazující a rozsudek doplnil výrokem o náhradě škody, kterým stěžovateli uložil povinnost nahradit poškozeným škodu ve výši 300 000 Kč a 650 000 Kč (jednoho z poškozených odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních). Odvolání stěžovatele podle § 256 trestního řádu zamítl. 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a veřejném zasedání, čímž porušily jeho právo na osobní účast při soudním jednání, stejně jako právo vyjádřit se a být slyšen k prováděným důkazům. Má za to, že soudní řízení pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Tvrdí, že se vzhledem k zdravotnímu stavu nemohl účastnit jakéhokoliv soudního jednání. 6. Stěžovatel dovozuje, že při hlavním líčení konaném dne 22. 4. 2021 nebyly splněny zákonné podmínky podle § 202 odst. 2 trestního řádu pro konání v jeho nepřítomnosti, neboť věc byla zahájena pro údajné spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 2 a 4 trestního zákoníku, v důsledku čehož byl ohrožen uložením trestu odnětí svobody na dvě léta až osm let. Podle § 202 odst. 4 trestního řádu však nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Současně byl dán i důvod nutné obhajoby, a tedy nutné přítomnosti obhájce. Změnu právní kvalifikace konstatoval státní zástupce až v závěru tohoto hlavního líčení, což následně aproboval předseda senátu. Stěžovatel uvádí, že z hlavního líčení konaného dne 16. 12. 2021 a 7. 2. 2022 byl řádně omluven a hlavní líčení nařízené na den 26. 11. 2021 bylo z důvodu nutnosti opětovného předvolání svědka odročeno. K hlavnímu líčení konanému dne 7. 4. 2022, v němž byl vyhlášen rozsudek okresního soudu, se dostavil toliko jeho obhájce. Ten podle protokolu žádal o poskytnutí lhůty za účelem seznámení stěžovatele s výpovědí svědka, aby se k ní mohl vyjádřit; žádosti okresní soud nevyhověl s argumentem, že stěžovatel se k hlavnímu líčení nedostavil, ač tak mohl učinit. Následně soud prohlásil dokazování za skončené a ve věci vyhlásil rozsudek. Důvodem, proč se stěžovatel k tomuto hlavnímu líčení nedostavil, byla jeho hospitalizace na území Spolkové republiky Německo, která mu současně znemožnila učinit řádnou omluvu. Uvádí, že v jiném trestním řízení vedeném proti němu doložil potvrzení lékařky, ze kterého se podává, že stěžovateli neumožňuje zdravotní stav účastnit se jakéhokoliv jednání před soudem. Stěžovatel dovozuje, že tato skutečnost tak musela být okresnímu soudu známa z úřední činnosti. Současně konstatuje, že v době, kdy se hlavní líčení konalo, byl v platnosti příkaz k zatčení vydaný Okresním soudem v Semilech pod sp. zn. 4 T 196/2020, který následně Ústavní soud nálezem ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. III. ÚS 609/22 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) zrušil pro porušení práva stěžovatele na osobní svobodu. Stěžovatel míní, že okresní soud spoléhal na to, že se k hlavnímu líčení nedostaví právě vzhledem k vydanému zatýkacímu rozkazu. 7. Stěžovatel dále vytýká, že odlišná situace nenastala ani v řízení před krajským soudem, který rozhodl v jediném veřejném zasedání dne 9. 11. 2022. Dne 8. 11. 2022 zaslal obhájce krajskému soudu oznámení o převzetí obhajoby spolu s omluvou a žádostí o odročení veřejného zasedání z důvodu aktuálního zdravotního stavu stěžovatele, který prodělal v předchozím týdnu operaci srdce a byl v pracovní neschopnosti, a s výslovným uvedením, že stěžovatel má zájem se jednání osobně účastnit. K žádosti předložil potvrzení o pracovní neschopnosti a předoperační lékařskou zprávu. Ve veřejném zasedání obhájce rovněž předal soudu zprávu, podle níž je nutné, aby se vyhýbal všem zátěžovým a stresovým situacím. Přesto krajský soud rozhodl o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Stěžovatel zmiňuje, že se dlouhodobě potýká se závažnými zdravotními problémy zejména kardiovaskulárního charakteru, přičemž otázka jeho zdravotního stavu byla posuzována v nálezu sp. zn. III. ÚS 609/22, v němž Ústavní soud konstatoval, že byla porušena práva obviněného na osobní svobodu, a to vydáním příkazu k zatčení Okresním soudem v Semilech. Z nálezu se podává, že stěžovatel doložil lékařskou zprávu ze dne 6. 10. 2021, podle které již od konce roku 2020 trpí novotvarem v levém jaterním laloku a jeho zdravotní stav neumožňuje účast na jakémkoliv jednání soudu. Nezákonný příkaz k zatčení byl vydán dne 11. 1. 2022 a Ústavním soudem zrušen ke dni 31. 5. 2022. V tomto časovém úseku však bylo v předmětné věci nařízeno hlavní líčení, a to na 7. 2. 2022 a 7. 4. 2022. Z odůvodnění nálezu se dále podává, že při pochybnostech o zdravotním stavu stěžovatele mají obecné soudy zkoumat jeho zdravotní stav a zvážit, zda je jeho další účast na jednání možná. Obdobně se mohou pokusit lékaře kontaktovat a míru závažnosti onemocnění ověřit, případně stěžovateli přikázat, aby se podrobil zkoumání znalce. V této návaznosti poukazuje i na výpověď své manželky v trestní věci vedené okresním soudem pod sp. zn. 7 T 121/2019 ze dne 23. 9. 2022, v níž uvedla, že stěžovatel je v pracovní neschopnosti po vážném srdečním infarktu, detailně popsala jeho zdravotní stav a označila lékaře, kteří mu poskytují péči. 8. Stěžovatel nesouhlasí s krajským soudem, který uvedl, že nebylo připojeno žádné konkrétní lékařské potvrzení odůvodňující odročení veřejného zasedání, a zprávu z předoperačního vyšetření ze dne 2. 11. 2022 interpretoval jako výsledky krevního obrazu. Stěžovatel oponuje závěru, že nebyly doloženy konkrétní důvody, pro které by nebyl schopen účasti. Za situace, kdy se neúčastnil jediného hlavního líčení před okresním soudem, opětovně poukazoval na svůj problematický