IV.ÚS 302/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 302/18 ze dne 9. 10. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti V. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, P. O. BOX 74, Břeclav, zastoupeného Mgr. Arnoštem Ryšavým, advokátem, se sídlem Erbenova 2637/58, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017 č. j. 3 Tdo 1041/2017-39, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. dubna 2017 č. j. 8 To 115/2017-1285, a proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. ledna 2017 č. j. 13 T 265/2015-1196, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Krajského soudu v Brně a 3. Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 24. ledna 2018 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se V. P. (dále také jen "stěžovatel" nebo "obviněný") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva. Konkrétně stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení článku 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Svoji ústavní stížnost následně stěžovatel doplnil čtyřmi dalšími vlastnoručně psanými podáními (čítajícími více než sto stran) a třemi svazky dokumentů. II. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 6. ledna 2017 č. j. 13 T 265/2015-1196, byl stěžovatel (obviněný) uznán vinným jednak zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. b) a c) tr. zákoníku [ad 1)], přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. b), c) a d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku [ad 2)], zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku [ad 3)], přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku [ad 4)] a dvojnásobným přečinem nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. b) a d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [ad 5)]. Za uvedené sbíhající se trestné činy okresní soud obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň okresní soud uložil obviněnému zaplatit poškozené (tehdy nezletilé) Janě B. (jedná se o pseudonym) náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč. Uvedené trestné činy byly okresním soudem shledány v následujícím (stručně popsaném) jednání obviněného: 1) Zločinu křivého obvinění se obviněný dopustil tím, že po poučení o případných trestněprávních následcích uvedení nepravdivých údajů uvedl při podání vysvětlení v jiné trestní věci vedené pro podezření ze spáchání zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku lživé skutečnosti. Konkrétně policejnímu orgánu sdělil, že podezřelá Eva A. (jedná se o pseudonym) mu opakovaně nabízela svou nezletilou dceru Petru A. (jedná se o pseudonym) za cigarety a za peníze, k čemuž dodával, že daná nezletilá mu měla opakovaně sdělovat, že ji za ním posílá její matka. Své podání vysvětlení pak obviněný zakončil mimo jiné úvahou o tom, že Eva A. si myslí, že on má hodně peněz, a proto "mu chtěla vnutit" svoji nezletilou dceru "do postele", aby z něj mohla "těžit" peníze. Uvedená tvrzení, která se následně v rámci provedeného prověřování ve věci podezřelé Evy A. ukázala jako zcela nepodložená a nesmyslná, obviněný předložil i v několika svých písemných podáních a také je uvedl v rámci svého vyjádření v televizním pořadu vysílaném na programu FTV Prima dne 30. dubna 2014. 2) Přečinů nebezpečného pronásledování a navazování nedovolených kontaktů s dítětem se obviněný dopustil tím, že nejméně od března roku 2012 do prosince roku 2014 pronásledoval nezletilou Janu B. (přitom její skutečný věk mu byl znám), a to tak, že neustále vyhledával její blízkost, snažil se s ní vejít v osobní kontakt, stále jí opakoval, že ji miluje, že se spolu musí sejít a že si ji vezme. Tohoto jednání se obviněný dopouštěl jak v obci D., tak i v autobuse, kterým nezletilá cestovala se svými kamarádkami, přičemž obviněný si opakovaně sedal v jejich blízkosti, snažil se s nimi bavit a nejméně v jednom případě sáhl uvedené nezletilé na hýždě. Uvedeného jednání se přitom dopouštěl i přesto, že mu nezletilá, její kamarádky, její rodiče i rodiče jejích kamarádek opakovaně sdělovali, ať nezletilou i další dívky nechá na pokoji a nekontaktuje je. Nezletilé dále dával drobné dárky, kontaktoval ji prostřednictvím sociální sítě Facebook, kde jí psal z profilu vedeného pod smyšleným jménem, že ji miluje, načež poté, co nezletilé sdělil své pravé jméno, si tato jeho profil zablokovala. Poté se pokoušel nezletilou (ale i její rodiče) kontaktovat písemně či prostřednictvím jiných osob [přinejmenším ve 14 případech], kdy v dopisech psal, že nezletilou miluje, žádal o společnou schůzku s ní a s jejími rodiči, aby si o všem promluvili a snažil se vysvětlovat svůj vztah k nezletilé. Okolo dne 25. října 2014 pak vhodil do poštovní schránky rodiny nezletilé dopis, v němž nezletilou zval dne 27. října 2014 "na rande" s tím, že má pro ně zajištěný pokoj na celý den, z čehož bylo (v kontextu celé trestní věci) dovozeno, že takovou nabídku učinil s cílem vykonat s nezletilou soulož nebo ji jiným způsobem sexuálně zneužít. V důsledku uvedeného jednání obviněného byla poškozená omezována v obvyklém způsobu svého života, začala se vyhýbat místům, kde by obviněného mohla potkat, po obci chodila vždy s další osobou a do školy, případně na kroužky, ji vozili její rodiče autem, mimo jiné proto, že v nezletilé i v jejích rodičích vzbuzovala výbušná povaha obviněného obavu o její zdraví. 3) Zločinu vydírání se obviněný dopustil tak, že dne 12. března 2015 přistoupil k vozidlu poškozené Evě A. a ve chvíli, kdy k němu uvedená přicházela, jí zastoupil cestu, tak aby nemohla nastoupit do vozu. Následně na ni začal vulgárně křičet, poškozenou vyzýval, aby v jeho trestní věci (v níž byl trestně stíhán pro jednání popsané shora), kde poškozená vystupovala jako svědek, policejnímu orgánu nesdělovala nepravdy, a aby svá tvrzení stáhla, jinak že prý za sebe neručí. Následně obviněný poškozenou, která se mezitím snažila dostat do svého vozidla, chytil a začal s ní cloumat, odstrčil ji od dveří a odlomil zpětné zrcátko vozidla. 4) Přečinu vydírání se obviněný dopustil tím, že dne 17. září 2014 přistoupil zezadu k nezletilé Petře A. a s cílem přimět ji, aby přemluvila Janu B., aby se s ním začala znovu bavit, ji chytil za paže. 5) Konečně dvojnásobného přečinu nebezpečného pronásledování se obviněný dopustil tím, že nejméně od 1. září 2015 do 14. prosince 2015 pronásledoval nezletilou Jitku F. (jedná se o pseudonym) a Janu B. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, přičemž namítal, že okresní soud odmítl jeho návrhy na doplnění dokazování, v důsledku čehož nemohl rozhodnout na základě řádně zjištěného skutkového stavu věci. Obviněný dále tvrdil, že jeho jednání je třeba hodnotit toliko jako přestupek a vyslovil přesvědčení, že nesplňovalo požadavek dlouhodobosti ve smyslu § 354 odst. 1 tr. zákoníku. Stran uložené povinnosti nahradit poškozené nemajetkovou újmu pak zpochybňoval její výši a označoval ji za likvidační. Obdobné námitky obviněný vznesl i vůči druhu a výši uloženého trestu, který označil za nepřiměřený a nehumánní. Usnesením ze dne 11. dubna 2017 č. j. 8 To 115/2017-1285, Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") odvolání obviněného zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný dovolání, v němž opětovně rozporoval skutkové i právní závěry soudů nižších stupňů, neprovedení jím navrhovaných důkazů a dovolával se aplikace zásady subsidiarity trestní represe. Své jednání vůči poškozeným označoval za nadsázku, nezletilé poškozené jej prý měly provokovat, zvláště poškozená Jana B., která jej prý měla udržovat v naději, že jejich kamarádský vztah přejde v něco bližšího. Dovolání obviněného Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") usnesením ze dne 27. září 2017 č. j. 3 Tdo 1041/2017-39, odmítl dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, jako zjevně neopodstatněné. Dovolací soud předně uvedl, že obviněný svou argumentací v převážené míře zpochybňoval skutkové závěry obecných soudů, čímž se však ocitl mimo hranice jím deklarovaného dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dle dovolacího soudu zároveň v projednávané věci nešlo ani o případ tzv. extrémního nesouladu, když úvahy soudů nižších stupňů ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů neshledal jakkoliv závadné (což následně i podrobně odůvodnil). Závěr