IV.ÚS 3022/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3022/24 ze dne 30. 4. 2025 Soudní přezkum příspěvku na péči   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného Mgr. Jozefem Zoranem Trškem, advokátem, sídlem Špitálka 113/41, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 138/2024-31 ze dne 22. srpna 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 138/2024-31 ze dne 22. srpna 2024 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 138/2024-31 ze dne 22. srpna 2024 se ruší. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá ústavními požadavky na soudní přezkum rozhodnutí ve věci příspěvku na péči. Dochází k tomu, že právní závěry napadeného rozsudku jsou v extrémním rozporu s dosavadním průběhem řízení, čímž došlo k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina). 2. Ústavní soud rovněž podal ústavně konformní výklad zásady vázanosti správního orgánu právním názorem kasačního rozhodnutí krajského soudu. II. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 3. Stěžovatel je osobou se zdravotním postižením. Podle některých lékařských zpráv má nezralou osobnost s intelektem na hranici lehké mentální retardace. Trpí úzkostnou depresivní poruchou, agorafobií (strachem z otevřeného prostoru), obsedantně kompulzivní poruchou a panickými atakami. Vadí mu denní světlo a otevřený prostor. Proto se v minulosti dokonce celé dny zdržoval v koupelně bez oken. Prakticky v ní žil. K tomu všemu je třeba přičíst plicní onemocnění (poruchu ventilace) a trombocytopenii (snížené množství krevních destiček). Původně pobíral příspěvek na péči ve výši 8 000 Kč, který odpovídal III. stupni závislosti na pomoci jiné osoby. 4. Příspěvek na péči je dávka sociální pomoci. Pro nárok na dávku není rozhodná konkrétní medicínská diagnóza, nýbrž posouzení, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žadateli brání v realizaci základních životních potřeb. Posuzováno je celkem 10 životních potřeb. 5. Úřad práce České republiky, Krajská pobočka v Jihlavě, Kontaktní pracoviště ve Velkém Meziříčí (úřad práce) rozhodnutím č. j. MPSV-UP/272270/13/AIS-SSL ze dne 18. února 2013 (rozhodnutí úřadu práce) snížil stěžovateli výši příspěvku na péči z 8 000 Kč na 800 Kč. Dospěl k závěru, že již není závislý na pomoci jiné osoby ve III. stupni. Jeho závislost dosahovala jen I. stupně. Vedlejší účastník tehdy rozhodnutí úřadu práce potvrdil. 6. Od té doby o zákonnosti tohoto kroku úřadu práce a opakovaných rozhodnutích vedlejšího účastníka několikrát rozhodoval Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud. Krajský soud nejprve zrušil prvotní rozhodnutí vedlejšího účastníka (rozsudek č. j. 41 A 92/2014-67 ze dne 17. února 2016). Žalobu proti následnému rozhodnutí žalovaného zamítl (rozsudek č. j. 41 A 56/2016-68 ze dne 22. února 2017). Tento rozsudek včetně rozhodnutí vedlejšího účastníka však poté zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 1 Ads 124/2017-49 ze dne 29. března 2018 (první rozsudek Nejvyššího správního soudu). 7. Nejvyšší správní soud uložil vedlejšímu účastníkovi, aby komplexně zjistil psychické onemocnění stěžovatele v rozhodných letech 2013 až 2015. Vedlejší účastník měl individualizovat poznatky diagnózy neurotické poruchy na osobu stěžovatele a vyhodnotit relevanci údajů o jeho chování v bytě i mimo něj. Poté měl znovu a přesvědčivěji odůvodnit, zda stěžovatel zvládá základní životní potřeby. A pokud nikoli, zda je tu příčinná souvislost mezi chováním stěžovatele a jeho onemocněním. 8. Další rozhodnutí vedlejšího účastníka, podle nějž stěžovatel nezvládal základní životní potřeby péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, krajský soud zrušil rozsudkem č. j. 41 A 41/2019-86 ze dne 3• června 2020 (třetí rozsudek krajského soudu). Vedlejšímu účastníkovi uložil řádné zjištění skutkového stavu. Nabízelo se vyšetření psychiatrem v bydlišti stěžovatele. S ohledem na jeho psychické onemocnění se podle krajského soudu nedařilo říci, že by stěžovatel neposkytoval součinnost posudkové komisi žalovaného. K jejímu jednání se sice v letech 2013 až 2018 nedostavil, ale vždy se řádně omluvil. Podle krajského soudu ale nebylo jasné, zda se nedostavuje z objektivních důvodů daných jeho zdravotním stavem, nebo zda sám nechce, resp. zda mu to neumožňuje jeho rodina. Krajský soud každopádně uzavřel, že až po úplném zjištění zdravotního stavu stěžovatele, o kterém nebudou žádné pochybnosti, budou posudkové závěry úplné a přesvědčivé. Proti tomuto rozsudku krajského soudu vedlejší účastník nepodal kasační stížnost. 9. V novém řízení posudková komise neprovedla vyšetření stěžovatele psychiatrem v místě jeho bydliště. Podle interních předpisů totiž může člen posudkové komise vyšetřovat pouze při jednání posudkové komise na místě určeném pro výkon práce. Nelze ho vyslat na služební cestu. Vedlejší účastník opakovaně požádal posudkovou komisi, aby vyšetření provedla. Posudková komise to však vždy odmítla. A stěžovatel se vždy z jejích jednání omluvil. Posudková komise to nepřijala a odmítla jeho vyšetření v místě bydliště. Z doložené dokumentace posudková komise zjistila, že se stěžovatel i v době pandemie dostavoval na hematologii a k psychiatrovi. Pokud tedy mohl navštěvovat je, mohl se zúčastnit i jednání posudkové komise. 10. Stěžovateli poté byla zajištěna diagnostická hospitalizace na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci. To stěžovatel odmítl. Z třetího rozsudku krajského soudu podle něj neplynulo, že by se měl nechat hospitalizovat na psychiatrické klinice. Navíc byl v nepřetržité lékařské péči. Trpěl i dalšími závažnými tělesnými chorobami a podstupoval neodkladnou lékařskou péči. 11. Posudková komise nicméně vedlejšímu účastníkovi sdělila, že nemohla vyhovět jeho žádosti o posouzení zdravotního stavu stěžovatele. Odkázala na pozvánky na jednání posudkové komise a diagnostické vyšetření v Olomouci. Vedlejší účastník poté vyzval stěžovatele, aby sdělil, zda se podrobí vyšetření zdravotního stavu při jednání posudkové komise či komplexnímu psychiatrickému vyšetření během hospitalizace. Současně ho poučil, že pokud nezareaguje, může mu příspěvek na péči odejmout. Zmocněnec stěžovatele zareagoval, že stěžovatelův zdravotní stav nemůže jít k jeho tíži. "Ultimátum" vedlejšího účastníka označil za nezákonné. 12. Rozhodnutím č. j. MPSV-2021/137047-920 ze dne 18. srpna 2021 (poslední rozhodnutí vedlejšího účastníka) vedlejší účastník změnil rozhodnutí úřadu práce tak, že od září 2021 stěžovateli odňal příspěvek na péči. Posudková komise nemohla provést vyšetření v místě bydliště stěžovatele. Zmocněnec stěžovatele, který ho omlouval, nedokládal lékařské zprávy, které by odůvodňovaly neúčast. Stěžovatel pak nenastoupil k diagnostické hospitalizaci, aniž by to doložil náležitými lékařskými zprávami. Dostavoval se přitom na jiná vyšetření. Proto vedlejší účastník rozhodl o odnětí příspěvku. 13. K žalobě stěžovatele krajský soud rozsudkem č. j. 41 A 24/2021-85 ze dne 14. září 2022 (čtvrtý rozsudek krajského soudu) zrušil poslední rozhodnutí vedlejšího účastníka. Krajský soud provedl důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru posudkového lékařství, který stěžovatele navštívil v jeho bydlišti. Podle znalce bylo možno bez pochyb stanovit, že stěžovatel v rozhodném období nezvládal základní životní potřeby péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. 14. V případě stanovení II. stupně závislosti by bylo podle znalce zřejmě možné k uvedeným základním životním potřebám přiřadit navíc též základní životní potřebu mobilita. Za nezvladatelnou by se dala označit též základní životní potřeba orientace. Stěžovatel se neumí orientovat v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Tato schopnost je u něj značným způsobem narušená. 15. V případě přiznání III. stupně závislosti lze k daným pěti základním životním potřebám přiřadit též základní životní potřebu stravování, jelikož anamnesticky stěžovatel nedokáže dodržovat dietní režim. Nedokáže ani provést správný výběr potravy ke konzumaci, rozhodně ne ve smyslu výběru zdravé a různorodé stravy. Dále mu stravu musí někdo jiný nachystat. Navíc konzumace stravy musí probíhat vždy ve stejný čas. Za další nezvladatelnou základní životní potřebu lze brát tělesnou hygienu. Anamnesticky celkovou hygienu může provádět sám pouze částečně a k některým hygienickým úkonům je třeba ho vést či nutit. 16. Krajský soud v rozsudku uvedl, že vedlejší účastník má vyhodnotit, zda mu znalecký posudek a výslech zn