IV.ÚS 3028/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3028/14 ze dne 17. 12. 2014 N 232/75 SbNU 589 Posouzení důvodnosti prodloužení vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Vlasty Formánkové a Tomáše Lichovníka - ze dne 17. prosince 2014 sp. zn. IV. ÚS 3028/14 ve věci ústavní stížnosti Davida Řánka, zastoupeného Mgr. Martinou Mičánovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Lannova 137/32, v substituci Mgr. Ing. Radovanem Kavkou, advokátem, se sídlem České Budějovice, Tylova 4, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. 7. 2014 č. j. 14 To 210/2014-33, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby. I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. 7. 2014 č. j. 14 To 210/2014-33 došlo k zásahu do ústavních práv stěžovatele zaručených čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 15. 7. 2014 č. j. 14 To 210/2014-33 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře, kterým bylo na základě stížnosti podané státní zástupkyní rozhodnuto o zrušení usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2014 č. j. 33 Nt 185/2014-19, jímž byl stěžovatel podle § 71a trestního řádu propouštěn na svobodu, bylo rozhodnuto, že se přijímá písemný slib, byl stanoven dohled probačního úředníka a bylo uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. Krajský soud nově rozhodl tak, že se podle § 71a trestního řádu žádost o propuštění z vazby na svobodu zamítá, podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu se nepřijímá písemný slib, podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se nestanovuje dohled probačního úředníka a podle § 73 odst. 4 trestního řádu se neukládají žádná omezení. Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud nařídil jeho propuštění z vazby na svobodu. 2. Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. 3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že napadeným rozhodnutím byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu i přesto, že došlo k překročení tříměsíční lhůty, ve které podle ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu musí být rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě, anebo o jeho propuštění na svobodu. 4. Stěžovatel, proti kterému je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a c) trestního zákoníku a který v jeho průběhu byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu, uvádí, že dne 14. 2. 2014 se před Okresním soudem v Českých Budějovicích konalo vazební zasedání (pod sp. zn. 33 Nt 153/2014), při kterém tento soud vyhlásil usnesení, jímž rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Státní zástupce se tohoto vazebního jednání nezúčastnil, stěžovatel ani jeho obhájce proti tomuto usnesení nepodali stížnost. Stěžovatel poukazuje na to, že ke dni 22. 5. 2014 toto usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích nebylo písemně vyhotoveno a nebylo doručeno stěžovateli, jeho obhájci ani státnímu zástupci; k tomu mělo dojít až dne 16. 6. 2014. 5. Stěžovatel dále uvádí, že dne 27. 5. 2014 podal jeho obhájce státní zástupkyni žádost o propuštění z vazby, a jelikož státní zástupkyně této žádosti nevyhověla, postoupila ji Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Tento soud dne 20. 6. 2014 žádosti stěžovatele vyhověl, rozhodl o jeho propuštění na svobodu, přijal jeho písemný slib, stanovil nad stěžovatelem dohled probačního úředníka a uložil mu omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře pak na základě stížnosti podané státní zástupkyní toto rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích zrušil a rozhodl výše uvedeným způsobem. 6. Stěžovatel zdůrazňuje, že nečinnost Okresního soudu v Českých Budějovicích a státního zástupce, která způsobila, že usnesení o ponechání stěžovatele ve vazbě ze dne 14. 2. 2014 bylo relevantním subjektům včetně státního zástupce doručeno až po více než čtyřech měsících od jeho vyhlášení, nemůže být v žádném případě k tíži obviněného. Má za to, že tímto způsobem došlo k neoprávněným zásahům v rozhodování o dalším trvání vazby, čímž byl zkrácen na svých základních právech garantovaných Listinou. III. 7. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření pouze stručně uvedl, že v předmětné věci rozhodoval nestranně a nezávisle, způsobem, jak stanoví zákon. Proto navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta. 8. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. Nadto z materiálního hlediska nelze přehlížet tu skutečnost, že Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl. IV. 9. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem napadeného rozhodnutí a přezkoumal, zda tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 10. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by to nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníků řízení. Nekonání ústního jednání odůvodňuje také skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval za potřebné provádět dokazování. V. 11. Na prvním místě je třeba připomenout, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v systému trestního soudnictví a posuzování konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží trestním soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyly porušeny ústavně zaručené svobody nebo základní práva stěžovatele. 12. Ochrana osobní svobody nepochybně představuje jedno z nejvýznamnějších základních lidských práv a zásahy do něj musí být činěny citlivě a přiměřeně. Podle čl. 8 odst. 2 Listiny nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon, a podle ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Ústavně garantovaná zásada spravedlivého (řádného) procesu vyjádřená v čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod mj. vyžaduje, aby řízení bylo vedeno bez zbytečných průtahů a aby přijímaná rozhodnutí státních orgánů byla řádně zdůvodněna. 13. Ustanovení § 72 odst. 1 trestního řádu stanoví, že nejpozději každé tři měsíce od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby nebo právní moci jiného rozhodnutí o vazbě je v přípravném řízení soudce povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný nadále ponechává ve vazbě nebo zda se propouští. Jinak musí být obviněný propuštěn z vazby. Státní zástupce je pak podle § 72 odst. 2 povinen podat návrh na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby tak, aby byl doručen nejpozději 15 dnů před uplynutím výše zmíněné tříměsíční lhůty. 14. Ústavní soud zjistil, že z usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2014 sp. zn. 33 Nt 185/2014 jasně vyplývá, že o dalším trvání vazby stěžovatele bylo skutečně rozhodnuto usnesením téhož soudu ze dne 14. 2. 2014 sp. zn. 33 Nt 153/2014 a že toto usnesení nabylo právní moci 18. 2. 2014; stěžovatel byl na základě tohoto rozhodnutí ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Následně pak až právě dne 20. 6. 2014 Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl o dalším trvání vazby způsobem výše uvedeným, když předtím státní zástupkyně nevyhověla žádosti stěžovatele o propuštění z vazby doručené dne 27. 5. 2014 a dne 30. 5. 2014 tuto žádost postoupila soudu. 15. Zmiňované rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 20