IV.ÚS 3028/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3028/18 ze dne 10. 7. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní korporace XX, zastoupené Mgr. Alešem Eppingerem, advokátem, sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, proti Vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze o výsledku přezkumu ze dne 4. července 2018 č. j. 0 KZT 731/2018 - 17, Vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne 15. března 2018 č.j. 1 ZT 75/2018-6 a Vyrozumění Obvodního ředitelství policie Praha I ze dne 9. března 2018 č. j. KRPA-48753-48/TČ-2017-001191-1-BAR, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Obvodního ředitelství policie Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a B. Y. jako vedlejšího účastníka, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených vyrozumění, které považuje za rozhodnutí, tj. Vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") o výsledku přezkumu, Vyrozumění Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") o přezkoumání postupu policejního orgánu a Vyrozumění Obvodního ředitelství policie Praha I (dále jen "obvodní ředitelství policie"). 2. Z ústavní stížnosti a ústavní stížností napadených vyrozumění zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k předmětu ústavní stížnosti. 3. Podle stěžovatelky je proti vedlejšímu účastníkovi vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, písm. a) a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Stěžovatelka v tomto řízení vystupuje v pozici poškozeného, který požaduje náhradu škody. Vedlejší účastník se měl trestného činu dopustit tím, že založil bankovní účet, přičemž měl vědět, že na něj budou zasílány neoprávněně získané peníze, mj. 3 515 173,63,- Kč, které měl podvodně vylákat na stěžovatelce. 4. Následně byly tyto peníze Finančním analytickým úřadem zajištěny podle § 20 zákona č. 253/2008, o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdější právních předpisů. Poté Policie České republiky rozhodla podle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněz. 5. Dne 14. 12. 2017 podala stěžovatelka podle § 80 trestního řádu žádost o vydání zajištěných peněz. Vzhledem k tomu, že na tuto žádost policejní orgán nereagoval, podala stěžovatelka dne 14. 2. 2018 žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a trestního řádu, v níž tvrdila, že v činnosti policejního orgánu dochází k průtahům a závadám. 6. Poté byla stěžovatelka vyrozuměna ústavní stížností napadeným vyrozuměním obvodního policejního ředitelství s tím, že její žádosti nelze vyhovět, neboť se vedlejšímu účastníkovi (tj. majiteli bankovního účtu) nepodařilo doručit usnesení o zajištění výnosů z trestné činnosti podle § 79a trestního řádu. Proto nenabylo právní moci a o vydání zajištěných peněžních prostředků nelze rozhodnout. 7. Následně obvodní státní zastupitelství zaslalo stěžovatelce ústavní stížností napadené vyrozumění o přezkoumání postupu policejního orgánu. V něm uvádí, že policejní orgán pochybil, když stěžovatelce nezaslal písemné vyhotovení odpovědi na její žádost. V ostatních částech však považuje stížnost stěžovatelky za nedůvodnou, neboť usnesení o zajištění finančních prostředků nebylo doručeno všem oprávněným osobám tak, aby nabylo právní moci, a proto nelze peníze vydat. 8. Dne 19. 6. 2018 podala stěžovatelka podnět městskému státnímu zastupitelství k výkonu dohledu nad postupem obvodního státního zastupitelství podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Městské státní zastupitelství v dopise napadeném ústavní stížností posoudilo tento podnět jako nedůvodný. V dopise uvádí, že policejním orgánem a obvodním státním zastupitelstvím uváděná podmínka právní moci usnesení o zajištění výnosů z trestné činnosti z trestního řádu neplyne. Přesto však zajištěné peníze nelze vydat, neboť je nezbytná existence vykonatelného usnesení o zrušení zajištění finančních prostředků podle § 79f odst. 1 trestního řádu, které není k dispozici, a které nemohlo být oznámeno vedlejšímu účastníkovi, po jehož místě pobytu se usilovně pátrá. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka je přesvědčena, že v záhlaví specifikovaná vyrozumění porušují její základní práva a svobody garantované ústavním pořádkem České republiky. Konkrétně uvádí, že došlo k porušení práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen Úmluva"), práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost garantovaného čl. 26 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka také namítá porušení práva na soudní ochranu plynoucího z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 10. Podle názoru stěžovatelky je zadržování peněz po takto dlouhou dobu v rozporu se zásadou potřebné ohleduplnosti k poškozenému garantovanou § 2 odst. 15 trestního řádu a zásadou rychlosti řízení vyjádřenou § 2 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem městského státního zastupitelství, obvodního státního zastupitelství a obvodního ředitelství policie vůči ní ve vztahu k zajištění jejích peněz, byly překročeny meze proporcionality mezi zájmem na vyšetření trestné činnosti a právem na nerušené užívání vlastnictví a právem na podnikání, a to do té míry, že daná situace může vést k úpadku stěžovatelky. V tom se stěžovatelka odvolává na závěry vyslovené v nálezu sp. zn. I. ÚS 3502/13 ze dne 17. 4. 2014 (N 63/73 SbNU 209; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná v databázi Nalus - viz http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka se rovněž domnívá, že orgány činné v trestním řízení nedůvodně oddalují zahájení řízení proti uprchlému, čímž zasahují do jejích základních práv, které může chránit v trestním řízení. 11. Stěžovatelka dále uvádí, že zásah do jejího vlastnického práva je velmi citelný, neboť trvá po delší dobu (dva roky), což se mj. projevuje v zásazích do jejího práva nerušeně podnikat. Stěžovatelka se dále odvolává na nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013 (N 206/71 SbNU 429) a nález sp. zn. III. ÚS 2952/16 ze dne 26. 9. 2017 a domnívá se, že po tak dlouhé době zcela vymizela legitimita zásahu do jejích základních práv a svobod a zajištěné peníze by měly být rychle navráceny stěžovatelce. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž došlo k jinému zásahu orgánu veřejné moci a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky kladenými § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 13. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že napadaná vyrozumění jsou rozhodnutí a měla by být Ústavním soudem zrušena. Po formální ani materiální stránce se však nejedná o rozhodnutí, ale o jiný zásah orgánu veřejné moci. V tomto smyslu Ústavní soud přistoupil i k posouzení ústavní stížnosti. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 14. Zákon o Ústavním soudu vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], o kterých je zpravidla přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu dokumentů pojících se k jinému zásahu veřejné moci a sdělení obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadený postup orgánů veřejné moci z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 15. Ústavní soud nejprve musí připomenout své dlouhodobě prezentované závěry, že přípustnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud má pravomoc napravovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2611/18 ze dne 12. 11. 2018). V rámci zásady subsidiarity uplatňované na jakoukoli realizaci postupu Ústavního soudu při posuz