IV.ÚS 3035/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3035/15 ze dne 12. 4. 2016 N 65/81 SbNU 141 Poplatek za přítomnost otce u porodu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 12. dubna 2016 sp. zn. IV. ÚS 3035/15 ve věci ústavní stížnosti Martina Fraňka, zastoupeného Mgr. Martinem Cyprisem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 26/41, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2015 č. j. 33 C 179/2013-54, kterým bylo rozhodnuto ve věci poplatků souvisejících s přítomností stěžovatele coby otce dítěte u porodu, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Krajské zdravotní, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Sociální péče 3316/12a, zastoupené JUDr. Danielem Volákem, advokátem, se sídlem v Litvínově, Jiráskova 413, jako vedlejší účastnice řízení. I. Výrokem II rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2015 č. j. 33 C 179/2013-54 bylo porušeno stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II a navazující výrok III rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2015 č. j. 33 C 179/2013-54 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy 1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 4. 2015 č. j. 33 C 179/2013-54 uložil ve výroku I vedlejší účastnici jako žalované zaplatit stěžovateli (žalobci) 100 Kč s příslušenstvím, výrokem II žalobu zamítl ohledně zaplacení částky 400 Kč a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení ve výši poplatku 500 Kč za přítomnost stěžovatele jako otce dítěte u porodu, k němuž byla jeho družka přijata dne 19. 10. 2011 do Nemocnice Chomutov, provozované vedlejší účastnicí. 2. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná v rozsahu paušální náhrady nákladů spojených s přítomností stěžovatele u porodu ve výši 400 Kč sestávající z náhrady za jednorázový oblek a přezutí ve výši 150 Kč a za instruktáž osoby doprovázející rodičku ve výši 250 Kč. Dohoda o úhradě poplatku v této části není v rozporu s právními předpisy, neboť zákon vedlejší účastnici nezakazuje vybírat úhradu za účelem kompenzace nákladů spojených s účastí otce či jiné osoby u porodu. Za limity takového řešení, k jejichž překročení v projednávané věci ovšem nedošlo, obecný soud označil přiměřenost výše úhrady povaze poskytnuté služby a nastavení odpovídajících mechanismů, aby případná neschopnost zaplatit nevedla k omezení práva na přítomnost u porodu. Vyložil, že předmětná služba není hrazena z veřejného zdravotního pojištění, přičemž vedle náhrady nákladů na zajištění hygienických standardů pro otce přítomného u porodu (oděv, obuv, desinfekční přípravky apod.) lze požadovat i úhradu nákladů na vzdělání (proškolení) zdravotnického personálu; na překážku zákonnosti pak sama o sobě není ani přiměřená paušalizace poplatku. 3. Nalézací soud naopak shledal žalobu důvodnou v rozsahu 100 Kč, které vedlejší účastnice deklarovala jako přiměřený zisk. Konstatoval, že zdravotnické zařízení není oprávněno tvořit zisk v souvislosti s tím, že umožní přítomnost otce, resp. osoby blízké u porodu. Samotný výkon práva na přítomnost u porodu je bezúplatný; zdravotnické zařízení je oprávněno požadovat náhradu nákladů s tím spojených, nikoli však navíc odměnu (výkon tohoto práva nelze zpoplatnit nad rámec náhrady nákladů spojených s jeho strpěním). V tomto rozsahu vyhodnotil soud dohodu o úhradě poplatku jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zaplacených 100 Kč považuje za bezdůvodné obohacení vzniklé na straně porodnice. II. Ústavní stížnost a navazující vyjádření 4. Proti rozsudku okresního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 12. 10. 2015, ve znění doplnění ústavní stížnosti ze dne 30. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na ochranu rodinného života podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32, jakož i práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvy o právech dítěte. Přítomnost u porodu potomka stěžovatel považuje za projev ústavně zaručeného práva na rodinný život, jehož výkon nelze nijak zpoplatnit; konkrétní výše náhrady nákladů navíc nebyla vedlejší účastnicí žádným způsobem doložena (prokázána). Podotýká, že ústavní stížnost sice podává ve své individuální věci, míří ovšem na obecnou praxi spočívající v nevpuštění otců na porodní sál bez předchozího zaplacení poplatku. Vedle ústavně zaručených práv dochází i k porušování § 28 odst. 3 písm. e) bodu 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o zdravotních službách"). V přítomnosti otce u porodu spatřuje analogii k návštěvám pacientů, které jsou umožňovány bezplatně, a to i na odděleních, kde jsou návštěvám poskytovány jednorázový oděv i potřebná instruktáž. 5. Okresní soud v Ústí nad Labem ve vyjádření k ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že nezasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele, přičemž odkazuje na odůvodnění svého rozsudku. Nad jeho rámec uvádí, že aproboval postup spočívající v přiměřené paušalizaci nákladů, a neprováděl proto již dokazování ohledně konkrétní výše nákladů vedlejší účastnice spojených s přítomností stěžovatele u porodu; náklady na proškolení jsou navíc obtížně prokazatelné ve vztahu ke konkrétní jednotlivé věci. Poukázal na rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 11. 2014 č. j. 12 C 117/2014-106, v němž tamní soud dospěl k obdobným právním závěrům. 6. Vedlejší účastnice řízení ve vyjádření ze dne 23. 11. 2015 navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, popř. zamítl. Je přesvědčena, že obecný soud nezasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele, a zdůrazňuje, že v daném případě nebyly stěžovateli kladeny žádné překážky v přítomnosti u porodu či kontaktu s novorozeným dítětem. 7. Veřejná ochránkyně práv jako amicus curiae ve vyjádření ze dne 14. 12. 2015 navrhuje, aby bylo ústavní stížnosti vyhověno. Zdůrazňuje, že přítomnost otce se stala standardní součástí většiny porodů, a stížnost stěžovatele tak přesahuje jeho vlastní zájmy. Právo pacienta na přítomnost osoby blízké či jiné určené osoby při poskytování zdravotních služeb vyplývá ze zákona, poskytovatel zdravotních služeb je povinen ji strpět a nesmí ji zpoplatňovat. Ochránkyně upozorňuje, že řada zdravotnických zařízení nevybírá úhrady vůbec, jiná v řádu desítek či stovek korun a zejména za přítomnost tzv. "duly" (asistentky) i ve výši 1 500 Kč. Rovněž v rozkladu platby na dílčí položky se vyskytují zásadní rozdíly; v závislosti na průběhu porodu nejsou často účtované služby ani poskytnuty. III. Posouzení ústavní stížnosti 8. Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti stížnosti a konstatuje, že byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zastoupen advokátem. Rovněž není stížnost nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. K posouzení věci vyžádal Ústavní soud spis Okresního soudu v Ústí nad Labem vedený pod sp. zn. 33 C 179/2013; o ústavní stížnosti rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu dospěl k závěru, že by od tohoto jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci. 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Pro přezkum není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. 10. Ústavní soud se předně musel vypořádat s okolností, že předmětem řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo zaplacení bagatelní částky 500 Kč, a proti rozsudku okresního soudu tak podle § 202 odst. 2 o. s. ř. nebylo přípustné ani odvolání, tím méně dovolání; dospěl však k závěru, že ústavní stížnost je i přesto třeba připustit k meritornímu projednání. Vyšel z definice právní hranice bagatelnosti, jak byla vymezena v nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89), dostupném též na http://nalus.usoud.cz. Byť se co do kvantitativní stránky vyjádřené výší sporné částky jedná o případ spíše marginální, věc se vyznačuje významnou stránkou