IV.ÚS 3038/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3038/20 ze dne 23. 3. 2021 N 62/105 SbNU 182 K řádnému odůvodnění rozhodnutí o nákladech exekuce v případě jejího zastavení z důvodu zavinění na straně oprávněného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Vokála, zastoupeného Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 10. srpna 2020 č. j. 72 Co 49/2020-186 a ze dne 30. září 2020 č. j. 72 Co 49/2020-204, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě jako účastníka řízení a obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem II usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 10. srpna 2020 č. j. 72 Co 49/2020-186 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 30. září 2020 č. j. 72 Co 49/2020-204 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 10. srpna 2020 č. j. 72 Co 49/2020-186 ve výroku II a III a usnesení téhož soudu ze dne 30. září 2020 č. j. 72 Co 49/2020-204 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jeho práva "na rovnost ve smyslu ochrany slabší strany" podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), do práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu či řádný proces) podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a do rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") se podává, že uvedený soud usnesením ze dne 20. 11. 2019 č. j. 13 EXE 1662/2012-121 k návrhu stěžovatele (jako povinného) podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (dále jen "ex. ř.") zastavil exekuci pro částku 167 321 Kč s příslušenstvím (výrok I), vedlejší účastnici (dále jen "oprávněná") uložil nahradit soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňkovi Zítkovi, Exekutorský úřad Plzeň-město, sídlem Palackého náměstí 740/28, Plzeň, (dále též jen "soudní exekutor") náklady exekuce ve výši 42 047,50 Kč (výrok II), dále jí bylo uloženo nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 13 324,80 Kč (výrok III) a podle § 271 o. s. ř. bylo soudnímu exekutorovi uloženo zaplatit stěžovateli částku 42 047,50 Kč (výrok IV). Okresní soud zhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel s oprávněnou uzavřel smlouvu o úvěru, jakož i její podmínky s tím výsledkem, že jsou natolik nepřiměřené, že činí tuto smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a neplatná tudíž je i sjednaná rozhodčí smlouva. Z tohoto důvodu podle okresního soudu nebyla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu jako exekučního titulu. Podle § 89 ex. ř. okresní soud uložil oprávněné, která měla zastavení exekuce zavinit, aby uhradila soudnímu exekutorovi náklady exekuce a stěžovateli náklady řízení. A protože okresní soud dospěl k závěru, že není rozumný důvod, aby za daných okolností stěžovatel nesl náklady exekuce, uložil soudnímu exekutorovi podle § 271 o. s. ř. vrátit mu částku, kterou (soudní exekutor) na svoje náklady "zadržel". 3. K odvolání stěžovatele i oprávněné Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 72 Co 49/2020-186 usnesení okresního soudu ve výrocích I a III potvrdil (výrok I), ve výroku II a IV je změnil tak, že se oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce neukládá [výrok II písm. a)] a že se ani soudnímu exekutorovi neukládá vrátit stěžovateli (vymožené) náklady exekuce [výrok II písm. b)], a rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 009 Kč (výrok III). Co do procesního zavinění na zastavení exekuce se krajský soud s názorem okresního soudu ztotožnil a u náhrady nákladů řízení neshledal ani důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Změnu rozhodnutí okresního soudu o nákladech exekuce krajský soud zdůvodnil tím, že nelze podle § 271 věty druhé o. s. ř. postupovat mechanicky, stěžovatel byl v exekučním řízení pasivní a soudní exekutor prováděl exekuci řádně, když samotná skutečnost, že tak činil na základě rozhodčího nálezu, nebyla bez dalšího důvodem pro úvahy o zastavení exekuce, stejně jako z jeho obsahu nebyl patrný nedostatek pravomoci rozhodce pro jeho vydání. 4. Ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 72 Co 49/2020-204 krajský soud zamítl návrh, kterým se stěžovatel domáhal doplnění předchozího usnesení o výrok IV tak, že se soudnímu exekutorovi náhrada nákladů exekuce nepřiznává. II. Stěžovatelova argumentace 5. V ústavní stížnosti stěžovatel krajskému soudu vytýká, že na straně jedné konstatoval, že procesní zavinění na zastavení exekuce nese oprávněná, na straně druhé de facto její jednání aproboval tím, že jej zavázal k úhradě "vynaložených" nákladů exekuce. Tím rozhodl v rozporu se zákonem i judikaturou. V této souvislosti se stěžovatel odvolává na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (ST 23/42 SbNU 545) s tím, že řeší identickou situaci, tj. zastavení exekuce pro nepřípustnost z důvodu materiální a formální nevykonatelnosti exekučního titulu, kdy procesní zavinění bylo na straně oprávněné. Odůvodnil-li krajský soud svůj závěr o nepoužití § 271 o. s. ř. pasivitou jeho osoby jako spotřebitele, měl se podle stěžovatele zabývat letargií oprávněné - profesionálky v oblasti vymáhání pohledávek, s vývojem judikatury nepochybně seznámené. Stěžovatel připouští, že se mohl proti nároku oprávněné bránit, současně však poukazuje na to, že se bránit neuměl a běžné advokátní služby jsou pro něho drahé, současný právní zástupce se problematice věnuje, a je tak schopen své služby poskytnout za nižší cenu. Přitom stěžovatel argumentuje závěry Ústavního soudu obsaženými v nálezu ze dne 12. 11. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2728/17 (N 184/91 SbNU 279), jakož i tím, že není dostatečně schopen hájit svá práva s ohledem na to, že jeho vzdělání a výchova probíhaly v době komunismu. 6. Současně stěžovatel vytýká krajskému soudu, že nepřihlédl k nemravným podmínkám úvěrové smlouvy, kvůli nimž se dostal do dluhové spirály, byť se snažil jednotlivé splátky hradit, jakož i k tomu, že oprávněná vědomě dlouhodobě vedla exekuci protiprávně, přičemž poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 2117/18 (N 60/93 SbNU 273; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Stěžovatel upozorňuje na částku, kterou uhradil před zahájením exekuce, tj. 47 484 Kč, a na částku, která byla v exekuci vymožena, tj. 251 078 Kč, s tím, že se splacení dluhu nevyhýbal a svůj závazek chtěl splnit, přičemž dluh jen v exekuci čtyřnásobně přeplatil (pozn.: výše úvěru měla činit 47 000 Kč). 7. Stěžovatel se rovněž dovolává usnesení ze dne 14. 5. 2014 č. j. 21 Cdo 402/2014 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. II. ÚS 2448/14), v němž Nejvyšší soud u exekučního titulu vykonatelného od počátku materiálně i formálně dovodil procesní zavinění na straně oprávněné, a to pro nedostatek pečlivosti při podání návrhu a vedení exekuce. Od vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 (N 21/64 SbNU 205) si oprávněná musela být vědoma, že smlouva o úvěru je zjevně nespravedlivá, přesto, resp. právě proto se obrátila na soukromého rozhodce, který její nárok "posvětil". Podle stěžovatele šlo o využití ekonomicky provázaných soukromých rozhodců pro zlegalizování nemravných smluv a nároků z nich a o zneužití slabšího postavení spotřebitelů jako právních laiků a jejich většinové pasivity. 8. Stěžovatel má za to, že je třeba zkoumat i chování stran v průběhu exekuce. Již od výše zmíněného nálezu, na který navázal nález ze dne