IV.ÚS 3043/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3043/20 ze dne 24. 11. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Mileny Hudlerové, zastoupené Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem Veverkova 2707/1, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2020 č. j. 33 Cdo 1121/2020-257, rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 10. října 2019 č. j. 13 Co 207/2019-199 a rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 22. listopadu 2018 č. j. 4 C 146/2018-146, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Tachově, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva obrany, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatelka se rovněž domáhá odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že vedlejší účastnice zahájila dne 31. 7. 2015 výběrové řízení na zjištění zájemců o koupi "rekreačního zařízení Jenišov" v jejím vlastnictví jako nepotřebného majetku státu. V oznámení výběrového řízení bylo uvedeno, že vybraný kupující je povinen uzavřít smlouvu do jednoho měsíce od doručení jejího návrhu, jinak je povinen uhradit "smluvní pokutu" ve výši složené kauce 100 000 Kč. Koncept kupní smlouvy přiložený k oznámení o zahájení výběrového řízení obsahoval ujednání, podle kterého je kupující povinen uhradit smluvní pokutu (ve výší 1 %, resp. 10 % kupní ceny), dostane-li se do prodlení se zaplacením kupní ceny. 3. Stěžovatelka se účastnila výběrového řízení, dne 19. 8. 2015 složila kauci ve výši 100 000 Kč a byla vybrána jako vhodná kupující. Vedlejší účastnice jí dne 12. 11. 2015 zaslala návrh kupní smlouvy se sdělením, že má povinnost smlouvu do stanovené lhůty uzavřít, jinak je povinna zaplatit "smluvní pokutu". Vedlejší účastnice za této situace již nebude vázána nabídkou stěžovatelky a bude oprávněna znovu zařadit předmět koupě do výběrového řízení. Stěžovatelka následně požádala o úpravu kupní smlouvy, vedlejší účastnice proto dne 18. 12. 2015 stěžovatelce zaslala nový návrh s obdobným poučením jako dne 12. 11. 2015. Dne 2. 2. 2016 stěžovatelka požádala o prodloužení lhůty k podpisu smlouvy, přičemž vedlejší účastnice souhlasila s prodloužením lhůty do dne 18. 3. 2016. Stěžovatelka smlouvu podepsala dne 3. 3. 2016. 4. Kupní cena byla ujednána ve výši 15 500 000 Kč, přičemž první část ve výši 100 000 Kč zaplatila stěžovatelka již složením kauce. Zbylou část byla stěžovatelka povinna zaplatit podle vystavené faktury do dne 14. 10. 2016. Dne 19. 10. 2016 sdělila stěžovatelka vedlejší účastnici, že finanční prostředky použila na jiné důležité platby, a proto požádala o prodloužení lhůty k zaplacení zbylé části kupní ceny. Dne 24. 10. 2016 vedlejší účastnice oznámila stěžovatelce, že dosud neuhradila zbylou část kupní ceny, a požadovala zaplatit 1 550 000 Kč jako smluvní pokutu ve výši 10 % kupní ceny. Stěžovatelka se smluvní pokutou nesouhlasila, avšak uvedla, že souhlasí toliko se "smluvní pokutou" ve výši 100 000 Kč za pozdní podpis smlouvy. Vedlejší účastnice od smlouvy následně odstoupila. 5. Vedlejší účastnice se proto žalobou podanou k Okresnímu soudu v Tachově (dále jen "okresní soud") domáhala po stěžovatelce zaplacení 152 277,32 Kč jako úroku z prodlení se zaplacením kupní ceny od okamžiku splatnosti do odstoupení od smlouvy a 1 550 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty. Okresní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 150 649,73 Kč s příslušenstvím a 1 550 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 1 627,59 Kč žalobu zamítl (výrok II.). Důkazní návrhy vedlejší účastnice na provedení "celé zdravotnické dokumentace" a výslechu dvou svědků zamítl okresní soud pro nadbytečnost. Návrh stěžovatelky na výslech jejího manžela jako svědka zamítl jako uplatněný po uplynutí tzv. koncentrační lhůty podle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Podle okresního soudu bylo prokázáno, že stěžovatelka kupní smlouvu uzavřela, přičemž byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % kupní ceny, nezaplatí-li kupující řádně a včas kupní cenu bez zavinění prodávajícího. K námitce stěžovatelky, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a měla být proto snížena pro její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, okresní soud uvedl, že stěžovatelka měla možnost se seznámit s konceptem kupní smlouvy, který odpovídal konečnému znění návrhu, ještě před svým vstupem do výběrového řízení. Stěžovatelka sama poukázala na skutečnost, že zdravotními potížemi trpí již od roku 2008, nevznikly až v době výběrového řízení, přitom stěžovatelka dlouhodobě podniká. Stěžovatelka postupovala lehkovážně, neboť se účastnila výběrového řízení, přestože neměla vyřešené financování. 6. Stěžovatelka proti rozsudku okresního soudu brojila odvoláním. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadený rozsudek okresního soudu ve věci potvrdil napadeným rozsudkem. Krajský soud zdůraznil, že oprávnění soudu snížit smluvní pokutu je na jeho uvážení při její nepřiměřené výši. Podle ustálené soudní rozhodovací praxe ani sociální a zdravotní poměry stěžovatelky nejsou kritériem pro uplatnění uvedeného moderačního oprávnění. Rozhodné je rovněž to, že výběrové řízení proběhlo "standardním způsobem", stěžovatelka měla zájem na nabytí vlastnického práva k předmětu koupě, měla možnost se seznámit se smluvními ujednáními, a to dokonce ještě před vstupem do výběrového řízení. Stěžovatelka nadto dlouhodobě podniká, je spoluvlastnicí několika nemovitých věci a obchodních podílů v právnických osobách. Rozhodné též bylo, že smluvní pokutou zajištěná hodnota je vysoká. 7. Nejvyšší soud v řízení o stěžovatelčině dovolání odložil k jejímu návrhu vykonatelnost napadeného usnesení krajského soudu samostatným usnesením. Dovolání napadeným usnesením odmítl, neboť nebylo přípustné. Krajský soud se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při posuzování souladu výše pokuty s dobrými mravy neodchýlil. Stěžovatelka nepředložila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka v prvé řadě navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť je dlouhodobě nemocná a má nízké příjmy. Poukazuje na to, že Nejvyšší soud obdobné žádosti v dovolacím řízení vyhověl. 9. Dále stěžovatelka zpochybňuje věcné závěry obecných soudů. Tvrdí nejprve, že se žádný z nich nevypořádal s jejími námitkami. Koncept kupní smlouvy obsažený v podmínkách výběrového řízení stěžovatelka nepodepsala, vedlejší účastnice neprokázala, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 10 % kupní ceny bylo součástí uvedeného konceptu. Prohlášení o seznámení se s podmínkami výběrového řízení, jež stěžovatelka podepsala, samo o sobě neprokazuje, že se s ujednáním o smluvní pokutě seznámila před vstupem do výběrového řízení. 10. Kromě toho stěžovatelka tvrdí, že "nebylo na místě postupovat" podle kupní smlouvy, neboť vedlejší účastnice dopisy ze dne 12. 11. 2015 a 18. 12. 2015 projevila vůli nebýt smlouvou vázána, dojde-li k prodlení s přijetím nabídky. Šlo proto o modifikaci původního ujednání v tom smyslu, že jedinou sankcí za "neuzavření smlouvy" je "smluvní pokuta" ve výši 100 000 Kč, kterou stěžovatelka uhradila složením zálohy. Nadto, vedlejší účastnice je orgánem veřejné moci a zneužívá slabší postavení stěžovatelky, neboť po skončení výběrového řízení oznámila nové sankční podmínky. Neexistuje proto žádný titul ke smluvní pokutě ve výši 10 % kupní ceny. 11. Podle stěžovatelky obecné soudy rozhodly v rozporu se svou ustálenou rozhodovací praxí, neboť smluvní pokuta v její věci je přemrštěná, odporuje pravidlům slušnosti a poctivého jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009 sp. zn. 33 Cdo 1682/2007), a nebyly zohledněny individuální okolnosti její věci. 12. Závěrem stěžovatelka vytýká okresnímu soudu, že pochybil při rozhodnutí o jejím důkazním návrhu na výslech jejího manžela. Neměl být zamítnut pro uplynutí tzv. koncentrační lhůty, ale "z důvodu neúčelnosti". Přitom důkazní návrhy vedlejší účastnice byly za stejné situace zamítnuty z jiného důvodu. Okresní soud proto postupoval nevyváženě a zvýhodnil vedlejší účastnici. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavn