IV.ÚS 3046/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3046/08 ze dne 6. 5. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. V. Z., zastoupeného JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem se sídlem Českomalínská 27/516, 160 00 Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008 sp. zn. 6 Tdo 272/2008, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2007 sp. zn. 3 To 243/2007 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 15 T 66/2005 spojené s návrhy, aby Ústavní soud rozhodl, že 1. "Ustanovení § 88 odst. 1 věta první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 117/2008 Sb., bylo v rozporu s č. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4 Ústavy České republiky, s § 1, 2 zákona, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, s čl. 8 odst. l, 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 8 odst. 1, 2 a čl. 1, 6, 8, 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod." a 2. ""Ustanovení § 88 odst. 1 věta první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 117/2008 Sb., se ve slovech "Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestní čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může" a ve slovech "pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení" ruší dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů."" nebo alternativně k předchozím dvěma odstavcům 3. "Ustanovení § 88 odst. 1 věta první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 117/2008 Sb., bylo v rozporu s čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4 Ústavy České republiky, s § 1, 2 zákona, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, s čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a s čl. 8 odst. 1, 2 a čl. 1, 6, 8, 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod." a 4. "Ustanovení § 88 odst. 1 věta první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění po novelizace provedené zákonem č. 117/2008 Sb., se ruší dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.", spojené dále s návrhem na přednostní projednání ústavní stížnosti a s návrhem, aby "dle úvahy Ústavního soudu tento rozhodl z vlastní iniciativy i o výrocích o trestu v souvisejících rozhodnutích, když do nich stěžovatel ještě nemůže podat ústavní stížnost s ohledem na dovolání tak, že v případě dále rozhodne: 1. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, č. j. 2 T 186/2004, se zrušuje uložení trestů stěžovateli a to souhrnného trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce dvou a půl let, peněžitého trestu ve výměře 200.000,- Kč (dvěstětisíckorunčeských) s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce fotbalového rozhodčího ve vztahu k fotbalovým soutěžím organizovaným ČMFS všemi krajskými i okresními fotbalovými svazy na dobu pěti let. 2. Dále se z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži, č. j. 2 T 186/2004, zrušuje zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2006 a 28. 11. 2006 č. j. 15 T 66/2005-749 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2007 č. j. 3 To 243/2007-897, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. 3. Z usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 4. března 2008 sp. zn. 6 To 560/2007-3052 se zrušuje zamítnutí odvolání v rozsahu zamítnutí odvolání co do trestu.", takto: Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají. Odůvodnění: I. Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, přičemž namítá, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90, čl. 95 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 8 odst. 1, 2, čl. 13 a čl. 36-40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.1, l. 5, čl. 6, čl. 8, čl. 13 a 14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel navrhl, aby: - napadená rozhodnutí obecných soudů byla Ústavním soudem zrušena, - ústavní stížnost byla přednostně projednána, - Ústavní soud konstatoval, že ustanovení § 88 odst. 1 věta první tr. ř., ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 117/2008 Sb., bylo v rozporu s čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy, čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 8 odst. 1, 2 a články 1, 6, 8 a 13 Úmluvy, - ustanovení § 88 odst. 1 věta první tr. ř., ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 117/2008 Sb., bylo zrušeno, -Ústavní soud z vlastní iniciativy zrušil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 10. 2007 sp. zn.. 2 T 186/2004 ve výrocích o trestu a usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky Zlín, ze dne 4. 3. 2008 sp. zn.. 6 To 560/2007 v rozsahu zamítnutí odvolání do trestu. II. Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 66/2005, ze kterého zjistil následující skutečnosti: Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2006 sp. zn. 15 T 66/2005 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkových větách výroku o vině pod body 5) a 6) písm. a) a b) rozsudku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let, peněžitému trestu ve výši 130 000,- Kč a trestu zákazu činnosti na dobu čtyř let. Citovaným rozsudkem byli odsouzeni i tři spoluobžalovaní. Proti rozsudku podal stěžovatel (rovněž spoluobžalovaní, poškozený a státní zástupce) odvolání. Z podnětu odvolání obžalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2007 sp. zn. 3 To 243/2007 napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a sám ve věci nově rozhodl. Stěžovatele uznal vinným stejným trestným činem jako soud nalézací, upřesnil pouze popis jednotlivých útoků a odsoudil stěžovatele ke shodným trestům jako soud prvního stupně s jedinou výjimkou spočívající v užším vymezení trestu zákazu činnosti ("zákaz výkonu funkce rozhodčího při všech fotbalových utkáních pořádaných Českomoravským fotbalovým svazem"). Rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním opřeným o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b ), c), g), h) tr. ř., které Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 8. 2008 sp. zn. 6 Tdo 272/2008 jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. III. Ve velmi rozsáhlém a podrobném odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uplatnil tyto námitky: - ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř., a to jak ve znění účinném před novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 117/2008 Sb., tak i v novelizovaném znění, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, - odposlechy telekomunikačního provozu byly nařízeny bez splnění zákonných podmínek, - soudce, kteří odposlechy nařídil, byl z vykonávání úkonů v trestním řízení vyloučen, - v trestním spise se nenacházejí protokoly, z nichž by bylo zřejmé, kdo, kdy, jak a z čeho pořídil zvukové záznamy na CD, které byly přehrávány, - s důkazy vztahujícími se k odposlechům bylo manipulováno, - nebylo vyhověno všem návrhům stěžovatele na doplnění dokazování, čímž mu byla znemožněna řádná obhajoba, - soudy nehodnotily všechny důkazy ve věci provedené, výsledky odposlechů byly jediným či hlavním důkazem o vině stíhaným trestným činem, - užitá právní kvalifikace je nesprávná, soudy nezhodnotily všechny znaky trestného činu podle § 160 odst. 1 tr. zák., zejména subjektivní stránku tohoto trestného činu, dále účel údajného úplatku a především je v rozporu s dřívější judikaturou posuzování řízení fotbalového utkání jako "obstarání věcí obecného zájmu", - při zahájení stíhání údajné trestné činnosti v dané věci došlo k neodůvodněným průtahům, svojí nečinností se orgány činné v trestním řízení fakticky podílely na této činnosti ve fotbalovém hnutí (odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 597/99), - uložený peněžitý trest je nepřiměřený, přičemž obecné soudy nesplnily povinnost zkoumat při uložení tohoto druhu trestu majetkové poměry stěžovatele, - Nejvyšší soud nereagoval na všechny výtky uplatněné v dovolání. IV. K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu vyjádřil Okresní soud v Ostravě, který odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Vzhledem k tomu, že vyjádření neobsahovalo žádné nové skutečnosti použitelné pro řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud k tomuto při svém rozhodování nepřihlížel