IV.ÚS 3048/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3048/24 ze dne 28. 1. 2025 Rozhodování o náhradě nákladů v řízení o vydání náhradních pozemků   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Dagmar Kratochvílové, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem, sídlem náměstí 14. října 496/13, Praha 5 - Smíchov, proti výroku III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 82/2024-545 ze dne 21. srpna 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, sídlem U Stanice 11/4, Praha 6 - Liboc, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Výrokem III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 82/2024-545 ze dne 21. srpna 2024 bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok III rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 82/2024-545 ze dne 21. srpna 2024 se ve vztahu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá ústavními požadavky na rozhodování o nákladech řízení ve věcech, v nichž soudy rozhodují o žalobě na nahrazení projevu vůle k převodu náhradního pozemku k uspokojení restitučního nároku. Vydá-li soud rozhodnutí, které je v extrémním rozporu s tím, jak řízení proběhlo, poruší tím ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Skutkové okolnosti a obsah rozhodnutí obsahujícího napadený výrok 2. Stěžovatelka a Milan Zach (žalobci) podali k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 žalobu na nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice uzavřít s nimi dohodu o bezúplatném převodu pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). 3. Mezi vedlejší účastnicí a žalobci byl spor o rozsah dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobců. Podstatou tohoto sporu bylo, zda některé z pozemků, které byly původně odňaty právním předchůdcům žalobců, mají být oceněny jako zemědělské, nebo jako stavební. Vedlejší účastnice evidovala restituční nárok žalobců ve výrazně menší výši, neboť vycházela z ocenění pozemků jako zemědělských. 4. Žalobci v žalobě označili sedm pozemků, které požadovali jako náhradní za svůj dosud neuspokojený restituční nárok. 5. V průběhu řízení byly tři z požadovaných pozemků rozsudkem obvodního soudu v jiném řízení vydány jiné oprávněné osobě. Žalobci v návaznosti na informaci o tomto rozsudku vzali žalobu zpět v rozsahu těchto tří pozemků. Usnesením č. j. 20 C 28/2018-167 ze dne 18. března 2020 v tomto rozsahu obvodní soud řízení zastavil. 6. Dále vyšlo v průběhu řízení najevo, že u dalších tří z požadovaných pozemků je v územně plánovací dokumentaci evidována veřejně prospěšná stavba. Žalobci i v rozsahu těchto tří pozemků vzali žalobu zpět a obvodní soud usnesením č. j. 20 C 28/2018-191 ze dne 8. října 2020 řízení v tomto rozsahu zastavil. 7. Řízení bylo nadále vedeno pouze ohledně jednoho z původních sedmi požadovaných pozemků. V tomto rozsahu obvodní soud rozsudkem č. j. 20 C 28/2018-463 ze dne 18. října 2023 žalobcům vyhověl a nahradil projev vůle vedlejší účastnice (výrok I) a uložil vedlejší účastnici uhradit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 330 226,48 Kč. 8. Podle obvodního soudu byly splněny podmínky pro vyhovění žalobě. Soud předně uznal, že pozemky odňaté právním předchůdcům žalobců mají být oceněny jako stavební. Následně konstatoval, že byly splněny podmínky vyžadované judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, tedy že přístup vedlejší účastnice k nim byl liknavý a svévolný. Konečně dospěl obvodní soud k závěru, že žalobci požadovaný pozemek je vhodný k převodu jako náhradní pozemek. 9. Při rozhodování o nákladech řízení vzal obvodní soud v úvahu, že žalobci co do hodnoty převáděných pozemků nebyli zcela úspěšní. Zároveň však zohlednil, že žalobci brali žalobu zpět z důvodů, které nebyly předem zjistitelné v katastru nemovitostí. Podle obvodního soudu nebylo možno spravedlivě požadovat na žalobcích, aby ověřovali faktický stav pozemků, který není zjistitelný jinak než osobním zhlédnutím či před správními orgány. Obvodní soud proto přiznal žalobcům náhradu nákladů ve výši odpovídající plnému úspěchu ve věci a za tarifní hodnotu vzal částku 237 828 Kč, jež odpovídala hodnotě jediného pozemku, který byl na žalobce převeden. Zároveň obvodní soud nepřiznal žalobcům náhradu nákladů řízení za některé procesní úkony vypočtené v bodu 39 rozsudku obvodního soudu. 10. Proti rozsudku obvodního soudu podala odvolání vedlejší účastnice. Brojila proti posouzení vhodnosti pozemku k převodu na žalobce. 11. Městský soud v Praze při jednání poučil žalobce, že považuje odvolání za důvodné, neboť sporný pozemek nemá přístup z veřejné komunikace, nahrazení projevu vůle by vedlo k nežádoucím komplikacím a sporům a problematické je i možné využití pozemku pro zemědělské účely. 12. Žalobci navrhli změnu žaloby, jíž městský soud usnesením č. j. 55 Co 82/2024-536 převážně vyhověl (v rozsahu patnácti pozemků) a ve zbylém rozsahu (dvou pozemků) změnu žaloby nepřipustil. Žalobci vybrali pozemky z veřejné nabídky vedlejší účastnice. Ohledně dvou pozemků vedlejší účastnice sdělila soudu, že již byly vybrány jiné osoby a probíhá příprava převodních smluv. Následně vzali žalobci žalobu zpět ohledně pozemku, o němž rozhodoval obvodní soud. 13. Rozsudkem obsahujícím napadený výrok městský soud zastavil řízení v rozsahu pozemku, ohledně něhož vzali žalobci žalobu zpět (výrok I), změnil rozsudek obvodního soudu tak, že nahradil projev vůle vedlejší účastnice uzavřít s žalobci smlouvu o převodu patnácti pozemků (výrok II) a napadeným výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 14. Rozhodnutí o nákladech řízení městský soud odůvodnil tak, že vyšel "z toho, že v rámci prvostupňového řízení žalobci úspěchu nedosáhli, úspěšná byla žalovaná, zatímco v řízení odvolacím po změně návrhu tomu bylo naopak. Proto bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 jak uvedeno ve výroku." (bod 10 rozsudku městského soudu). Jiné odůvodnění rozsudek neobsahuje. III. Argumentace stěžovatelky 15. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká napadenému výroku, že je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Připomíná, že zahájení sporu zapříčinila vedlejší účastnice, neboť odmítla přecenit restituční nárok žalobců. Navíc představuje toto rozhodnutí další majetkovou křivdu, neboť bylo vydáno v řízení, jež mělo směřovat ke zmírnění majetkové křivdy, jež se stala právním předchůdcům stěžovatelky. 16. Stěžovatelka dále vytýká rozsudku městského soudu nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení. Městský soud nijak nereagoval na rozhodnutí jiných soudů, na něž žalobci upozornili ve vyjádření k odvolání vedlejší účastnice. 17. Stěžovatelka upozorňuje, že z odůvodnění není zřejmé, z čeho městský soud usoudil, že žalobci byli v řízení před obvodním soudem neúspěšní. Nadto v případě rozhodnutí o zastavení řízení je třeba zkoumat, kdo zastavení řízení zavinil, a mělo-li by jít o zavinění žalobců, musela by nevhodnost pozemku k převodu být zřejmá již v okamžiku zahájení řízení. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 18. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí obsahující výrok napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 19. Ústavní soud zároveň zohlednil, že řízení před soudy se na straně žalobců účastnila stěžovatelka a Milan Zach. Ústavní stížnost přitom podala výlučně stěžovatelka. V rozsahu, jímž bylo napadeným výrokem rozhodnuto o nákladech řízení mezi vedlejší účastnicí a Milanem Zachem, byla proto ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. V rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí byla potom ústavní stížnost podána oprávněnou stěžovatelkou. V. Průběh řízení před Ústavním soudem 20. Ústavní soud si k projednání ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka a vedlejších účastníků a soudní spis. 21. Městský soud zdůraznil, že ústavní stížnost směřuje výlučně proti rozhodnutí o nákladech řízení a je tudíž otázkou, zda stěžovatelkou namítané vady dosahují ústavního významu. Městský soud dále uvedl, že o nákladech řízení ro