IV.ÚS 3054/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3054/22 ze dne 22. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené Mgr. Lubošem Havlem, advokátem, sídlem Na Pankráci 404/30a, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. září 2022 sp. zn. 0 Nt 777/2022 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV Hradec Králové, ze dne 26. srpna 2022 č. j. KRPH-90977-4/TČ-2022-050080, za účasti Okresního soudu v Trutnově a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV Hradec Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti B, J. B., spolku C, obchodní společnosti D a Okresního státního zastupitelství v Trutnově, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody) zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV Hradec Králové (dále jen "policejní orgán") bylo rozhodnuto podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), o zajištění specifikovaných nemovitých věcí, zapsaných v katastru nemovitostí jako vlastnictví stěžovatelky, které měly být převedeny do majetku první vedlejší účastnice. Policejní orgán shledal, že převodem předmětných nemovitostí by došlo k reálnému snížení majetku stěžovatelky, která by poskytla do základního kapitálu první vedlejší účastnice nemovitosti v souhrnné hodnotě cca 30 až 35 mil. Kč, ale vyčíslená hodnota základního kapitálu první vedlejší účastnice činila pouze 13 104 000 Kč, čímž by došlo k majetkové újmě stěžovatelky ve výši přibližně 17 mil. Kč. V předmětných nemovitých věcech spatřuje policejní orgán nástroj trestné činnosti a bezpochyby prostředek k neoprávněnému obohacení první vedlejší účastnice ke škodě stěžovatelky. K zajištění byl udělen předchozí souhlas státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Trutnově. 3. Proti rozhodnutí policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost podle § 141 a násl. trestního řádu, kterou Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zamítl. V odůvodnění okresní soud rekapituloval zjištění policejního orgánu a dospěl k závěru, že dosud zjištěné skutečnosti vyplývající ze spisu policejního orgánu nasvědčují tomu, že je dáno důvodné podezření, že v něm popsané skutky protiprávního jednání podezřelých osob mají znaky označených trestných činů [pozn. úkony trestního řízení byly zahájeny pro přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, pro přečin porušování povinnosti při správě cizího majetku, pro trestný čin zpronevěry, podvodu a křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku; trestné činnosti se měl dopustit druhý vedlejší účastník a neznámý pachatel tím, že v průběhu měsíce srpna roku 2022 učinil druhý vedlejší účastník právní kroky vedoucí k tomu, že oslabil rozhodovací pravomoc dosavadního majoritního akcionáře stěžovatelky (třetího vedlejšího účastníka), což využil k následnému převodu hodnotného majetku z vlastnictví stěžovatelky první vedlejší účastnici], a konstatoval, že druhý vedlejší účastník vystupoval za první vedlejší účastnici i za stěžovatelku. Na základě toho okresní soud uvedl, že byť je prověřování uvedené trestné činnosti policejním orgánem teprve v počátečním stadiu, lze o zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu rozhodnout, neboť toto zajištění bylo vydáno k tomu příslušným orgánem a není projevem disproporcionality nebo svévole. Připomenul, že trestní řízení není vedeno jen snahou o zjištění trestných činů a spravedlivého potrestání jejich pachatelů, ale také snahou o zabránění vzniku škody způsobené trestnou činností. Policejním orgánem provedené zajištění je podle okresního soudu schopno uvedeného cíle dosáhnout. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka nesouhlasí se základní úvahou policejního orgánu, kterou převzal rovněž okresní soud, že vkladem předmětného nemovitého majetku do vlastnictví první vedlejší účastnice má dojít k trestné činnosti poškozením stěžovatelky, neboť předmětné nemovitosti se vkládají do základního kapitálu první vedlejší účastnice "pouze" v hodnotě 13 104 000 Kč, když jejich skutečná hodnota se pohybuje okolo 30 až 35 mil. Kč. Stěžovatelka namítá, že se policejní orgán ani okresní soud v odůvodnění napadených rozhodnutí nevypořádaly s její argumentací, že vkladem uvedeného nemovitého majetku do kapitálu první vedlejší účastnice, která je stoprocentně vlastněna jako dceřiná společnost stěžovatelkou, nemohla vzniknout škoda bez ohledu na to, jak byl uvedený nemovitý majetek znalcem oceněn. Nevypořádání argumentů stěžovatelky je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti odkazuje. 5. Vadu usnesení okresního soudu mající ústavněprávní rozměr spatřuje stěžovatelka v tom, že soud měl povinnost vypořádat se se všemi jejími argumenty, jak je předestřela ve své stížnosti, a to alespoň do té míry, v níž se zabýval důvody jejich odmítnutí, aby tak nezatížil své rozhodování ústavněprávním nedostatkem obdobným kategorii tzv. opomenutých důkazů. Stěžovatelka vychází z toho, že nebyla-li jí způsobena újma, těžko se mohl někdo dopustit trestné činnosti. Hodnota obchodního podílu stěžovatelky v první vedlejší účastnici je a bude odvozena od reálné hodnoty jejího majetku, který je tvořen i hodnotou vložených nemovitých věcí. Na tuto reálnou hodnotu majetku první vedlejší účastnice nemá žádný vliv ocenění vkladu znalcem pro účely tvorby základního kapitálu. Hodnotu obchodního podílu stěžovatelky tak nelze ztotožňovat s hodnotou základního kapitálu, který může být u společnosti s ručením omezeným 1 Kč. 6. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za svévolná a Ústavní soud by je měl, byť přistupuje zdrženlivě k eventuálnímu přezkumu zajišťovacích opatření vydaných v trestním řízení, zrušit. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře uplatňuje požadavek minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což je odrazem skutečnosti, že není součástí soustavy soudů (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v běžných zákonech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávný výklad či použití podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních předpisů, který se jeví v daných souvislostech jako projev libovůle [srov. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci ve stěžovatelčině věci podle zjištění Ústavního soudu nedošlo. 9. Požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot dle § 79a a násl. trestního řádu z ústavněprávního pohledu kladeny, zformuloval Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti - což stěžovatelka v ústavní stížnosti připouští - do následujících tezí: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Posouzení podmínek vydání rozhodnutí o zajištění je v konkrétní věci úlohou příslušných orgánů veřejné moci; při naplnění