IV.ÚS 3059/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3059/24 ze dne 19. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti ICOM a. s., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem, sídlem U Rustonky 714/1, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2024 sp. zn. 29 Cdo 1412/2023, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2021 č. j. 3 Ko 7/2021-479 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2021 č. j. (54, 39) 10 K 18/2002-185, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Mgr. Marie Leopoldové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví napadených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i z dalších stěžovatelkou přiložených listin se podává, že obecné soudy v konkursním řízení úpadkyně - stěžovatelky rozhodovaly o návrhu správce konkursní podstaty Mgr. Milana Chytila na provedení částečného rozvrhu. 3. Krajský soud napadeným usnesením povolil částečný rozvrh, ve kterém byla rozdělena částka 138 703 218 Kč, přičemž každá zjištěná pohledávka zařazená ve druhé třídě pohledávek byla poměrně uspokojena ve výši 80 % (konkrétně k jednotlivým pohledávkám srov. výrok II. napadeného usnesení). Krajský soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro povolení částečného rozvrhu, přičemž k návrhu byl připojen i souhlas zástupce věřitelů. 4. Vrchní soud napadeným usnesením ve výroku I. odmítl odvolání věřitelů - obchodní společnosti Polar consulting, s. r. o., a Mgr. Marka Galvase, a výrokem II. potvrdil usnesení krajského soudu. Dospěl k závěru, že napadené usnesení krajského soudu obsahuje všechny zákonné náležitosti a údaje (srov. body 39 až 42 napadeného usnesení). Konkrétně uvedl, že "podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení vůči konkursním věřitelům tkví v posouzení, zda podle pravidel určených zákonem o konkursu a vyrovnání bude mezi konkursní věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem, jenž bude odpovídat jejich zjištěným pohledávkám". Nedůvodnou shledal (ve věci stěžejní) námitku stěžovatelky, že do částečného rozvrhu byla nesprávně zařazena pohledávka věřitele Mgr. Jiřího Zrůstka, správce konkursní podstaty úpadkyně INTERNATIONAL INVEST s. r. o. (dále jen "pohledávka Mgr. Zrůstka"). Poukázal na rozsudek krajského soudu ze dne 29. 6. 2020 č. j. (70)15 Cm 134/2008-680, v němž šlo o určení pravosti a výše pohledávky přihlášené Mgr. Zrůstkem do konkursního řízení stěžovatelky (incidenční spor vedený o určení pohledávky popřené v konkursním řízení). Krajský soud rozhodl, že pohledávka Mgr. Zrůstka je po právu ve výši 155 822 712 Kč z titulu finanční náhrady za nevrácené akcie emitenta ČETRANS a. s. v počtu 944 000 kusů (výrok I.) a současně určil, že pohledávka Mgr. Zrůstka je po právu ve výši 13 057 830 Kč z titulu finanční náhrady za nevrácené akcie emitenta ICOM stavební, a. s., v počtu 15 009 kusů (výrok II.) (blíže srov. mj. bod 76 napadeného usnesení vrchního soudu). 5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky částečně odmítl v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku I. usnesení vrchního soudu jako subjektivně nepřípustné podle § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. b) občanského soudního řádu; v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku II. usnesení vrchního soudu, dovolání zamítl podle § 243b odst. 2 část věty před středníkem občanského soudního řádu (pozn.: stěžovatelka podala dovolání společně s věřitelkou M. Leopoldovou, avšak pro posouzení ústavní stížnosti jsou relevantní pouze právní otázky, které uplatnila stěžovatelka, tedy č. 1 až č. 3 - viz blíže bod 22 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud předně konstatoval, že námitky proti zařazení pohledávky Mgr. Zrůstka do částečného rozvrhu jsou "zjevně skutkovou (a tedy nepřípustnou) polemikou s výsledky incidenčního sporu, z nichž soudy potud vyšly." Podle Nejvyššího soudu má skutkový charakter i námitka, že uvedená pohledávka zanikla po vydání rozsudku konkursního soudu ze dne 29. 6. 2020 tím, že obchodní společnost ČETRANS a. s. předala Mgr. Zrůstkovi hromadnou akcii. Jako přípustnou shledal Nejvyšší soud pouze otázku k rozsahu dovolacího přezkumu částečného rozvrhu (o povinnosti vrchního soudu posoudit námitky založené na nesouhlasu s částkou, která má být podle částečného rozvrhu rozdělena mezi konkursní věřitele a s tím související nezákonnosti pokynů konkursního soudu ze dne 16. 3. 2016, 1. 3. 2017, 6. 6. 2017 a 14. 3. 2018). K této otázce Nejvyšší soud uvedl, že konkursní soud nemá důvod zkoumat návrh správce konkursní podstaty na vydání částečného rozvrhu v tom ohledu, zda částka navržená k rozdělení mezi konkursní věřitele nemůže být vyšší. Dovolání proto neshledal důvodným (srov. blíže body 56 až 59 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v rozsáhlé ústavní stížnosti brojí proti závěrům obecných soudů a tvrdí, že pohledávka Mgr. Zrůstka zanikla, protože mu byly předány akcie emitenta ČETRANS a. s. (primární přihlášená pohledávka). Částečný rozvrh je nesprávný, protože podle částečného rozvrhu mělo být (a bylo) plněno i na eventuální peněžitou pohledávku Mgr. Zrůstka, ačkoli zanikla právě z důvodu primárního plnění. Tyto skutečnosti však nebyly posuzovány ani v incidenčním sporu (rozsudek krajského soudu (70)15 Cm 134/2008-680, ani následně v průběhu řízení. Obecné soudy ve svých rozhodnutích podle stěžovatelky zcela přehlížejí její námitku, že pohledávka Mgr. Zrůstka byla do konkursního řízení přihlášena jako pohledávka podmíněná pro případ, že Mgr. Zrůstek nezíská akcie ČETRANS a. s. Dále stěžovatelka upozorňuje, že obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o. svědčí veškerá práva spojená s akciemi ČETRANS a. s. (pozn.: k prokázání těchto námitek předkládá zápis ze schůze valné hromady obchodní společnosti ČETRANS a. s. z roku 2007). Dovozovat v takové situaci, že trvá nárok obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o. na sekundární, tj. peněžité plnění, protože nebyly předány listinné cenné papíry (nadto za situace, kdy již původní akcie v důsledku jejich výměny za hromadnou akcii v roce 2021 zanikly), musí být považováno za formalismus při aplikaci právních norem obecnými soudy. 7. Stěžovatelka zejména vrchnímu soudu dále vytýká, že nepřezkoumatelně a v rozporu se skutkovými okolnostmi posoudil pohledávku Mgr. Zrůstka jako nepodmíněnou. Stěžovatelka přitom na tyto zásadní nedostatky odůvodnění upozornila též v dovolání, nicméně Nejvyšší soud k tomuto pouze uvedl, že "skutkový stav věci, z nějž vyšel odvolací soud, nevede k závěru, že takto došlo (mělo dojít) k zániku zjištěné pohledávky Mgr. Zrůstka". Nesprávně vyhodnotil argumentaci stěžovatelky jako polemiku se skutkovými závěry soudu, navíc bez řádného odůvodnění. Tím obecné soudy porušily základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces. 8. Porušení práva vlastnit majetek stěžovatelka spatřuje v postupu obecných soudů, které nijak nechrání majetek konkursní podstaty stěžovatelky proti neoprávněnému zásahu ze strany Mgr. Zrůstka, resp. obchodní společnosti INTERNATIONAL INVEST s. r. o., představovaného dvojím plněním na pohledávku přihlášenou do konkursního řízení. Stěžovatelka totiž poukazuje na to, že Mgr. Zrůstek aktivně vykonává akcionářská práva spojená s akciemi ČETRANS a. s. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka navrhuje zrušení všech napadených rozhodnutí obecných soudů, přičemž je zřejmé, že k podání ústavní stížnosti proti I. výroku napadeného usnesení vrchního soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání Polar consulting, s. r. o., a Mgr. Marka Galvase, není ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu oprávněna; ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a