IV.ÚS 3063/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3063/21 ze dne 19. 7. 2022 N 90/113 SbNU 86 K řádnému odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení - procesní zavinění v případě zpětvzetí návrhu v řízení o vydání náhradního pozemku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2021 č. j. 25 Co 98/2021-983, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Aleny Tesařové, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2021 č. j. 25 Co 98/2021-983 bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2021 č. j. 25 Co 98/2021-983 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") sp. zn. 7 C 254/2015 se podává, že tento soud usnesením ze dne 9. 3. 2021 č. j. 7 C 254/2015-970 zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") řízení (výrok I), v němž se vedlejší účastnice domáhala nahrazení projevu vůle stěžovatelky pro bezúplatný převod konkrétních tzv. náhradních pozemků podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o půdě"), a podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Nákladový výrok okresní soud odůvodnil tím, že procesní zavinění v důsledku zpětvzetí žaloby spočívá na vedlejší účastnici, ale že současně je třeba zohlednit, že k částečnému zpětvzetí došlo poté, co vyšlo najevo, že určité náhradní pozemky nelze vydat, přičemž nemožnost převodu nebyla z veřejně přístupných informací patrna. Vedlejší účastnice se přitom svého restitučního nároku domáhá více než 25 let, nadto ve sporu, který vznikl v důsledku liknavého, resp. svévolného postupu stěžovatelky, kdy po vedlejší účastnici nelze spravedlivě požadovat, aby vynakládala zvýšené úsilí a finanční prostředky ke zjišťování faktického stavu požadovaných náhradních pozemků. 3. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") změnil usnesení okresního soudu v napadeném výroku II a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 286 942 Kč, jakož i náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 700 Kč. Podle krajského soudu je třeba brát v potaz celé řízení, nikoliv pouze poslední v něm vydané rozhodnutí, tj. usnesení o zastavení řízení. Vedlejší účastnice, jde-li o uplatňovaný restituční nárok ve výši 3 950 150 Kč, byla úspěšná, neboť ten byl soudem uznán a bylo na něj prostřednictvím vydání náhradních pozemků plněno. Dané řízení je řízením ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž není soud vázán žalobním petitem, a ukáže-li se, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku; v takovém případě musí stěžovatelka nabídnout všechny pozemky, kterými disponuje, a soud musí vést oprávněnou osobu k tomu, aby bylo možné uložit stěžovatelce převést na ni náhradní pozemek tak, aby se hodnota co nejvíce přiblížila hodnotě původního pozemku, přičemž musí dbát na to, aby u oprávněné osoby nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Vedlejší účastnice byla podle krajského soudu v daném řízení plně úspěšná a zároveň jí nelze přičíst zavinění na částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby, jde-li o vydání některých náhradních pozemků, a proto je třeba postupovat podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Krajský soud pak ve shodě s okresním soudem dodal, že nebylo v možnostech žalobkyně zjistit informace o případné nevhodnosti převodu těchto pozemků, ta vyplynula až v daném soudním řízení, a to po příslušném šetření a lustraci stěžovatelkou. II. Stěžovatelčina argumentace 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud své rozhodnutí zatížil neústavními úvahami, v důsledku čehož je na její úkor extrémně nespravedlivé. Dále pak extrémně svévolně vyložil § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., případně tato kogentní ustanovení nerespektoval, nadto nesprávně určil tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta. K tomu dodává, že vedlejší účastnice byla v daném řízení převážně neúspěšná, neboť získala pouze šest pozemků z třiceti šesti požadovaných, a že cena vydaných pozemků činila 1 157 600,25 Kč, přičemž poukazuje na zásadu (částečného) úspěchu ve věci, resp. na příslušné úvahy Ústavního soudu vyjádřené v nálezech ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 (N 232/59 SbNU 365) a ze dne 3. 5. 2007 sp. zn. II. ÚS 198/07 (N 74/45 SbNU 171), na povinnost obecných soudů přihlížet k tomu, že se předmět řízení v jeho průběhu měnil, jak byla vyjádřena v nálezu ze dne 24. 2. 2021 sp. zn. I. ÚS 2890/20 (N 40/104 SbNU 412) - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz, jakož i na to, co se podle nálezu ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 653/03 (N 69/33 SbNU 189) rozumí zaviněním zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. 5. Stěžovatelka dále upozorňuje, že Ústavní soud nikdy nezpochybnil závěr Nejvyššího soudu, že předmětem daného řízení není liknavost a svévole státu, tato témata představují pro tento typ řízení předběžnou otázku; podle rozsudku ze dne 27. 8. 2018 sp. zn. 28 Cdo 4166/2017 totiž výše nároku a hodnoty (ocenění) náhradního pozemku je řešena jako otázka předběžná, a tudíž nejde o žalobu o určení práva, ale o žalobu na plnění. Stěžovatelka poukazuje i na to, že tarifní hodnota se zásadně odvozuje z ceny požadovaných pozemků podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, neboť předmět sporu je penězi ocenitelný, jak má plynout z nálezu ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763). Z výše uvedeného vyvozuje, že hledisko úspěchu ve věci se odvíjí výhradně od počtu pozemků, resp. jejich hodnoty, ohledně jejichž převodu bylo žalobě vyhověno, a počtu pozemků, u kterých byla žaloba zamítnuta nebo řízení zastaveno. 6. Krajskému soudu stěžovatelka vytýká, že pominul jednak její značný procesní úspěch, jednak procesní zavinění vedlejší účastnice na zastavení řízení a že opomněl aplikovat § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy svůj závěr o plném úspěchu vedlejší účastnice založil na hodnocení jejího postupu vůči vedlejší účastnici jako liknavého a svévolného, což bylo otázkou předběžnou, tj. mimo předmět řízení. Vedlejší účastnice se totiž v průběhu řízení domáhala převodu třiceti šesti pozemků v souhrnné hodnotě nejméně 3 864 978 Kč, jak plyne z jí předložených znaleckých posudků, úspěšná však byla pouze u šesti pozemků v celkové hodnotě 1 157 600,25 Kč, z čehož vyplývá maximálně její 30% procesní úspěch. Krajský soud své rozhodnutí postavil výhradně na součtu cen pozemků převedených na vedlejší účastnici, aniž by takto vypočtené náklady poměřil jejím částečným úspěchem. Nezohlednil rovněž, že svým chováním stěžovatelka nezapříčinila nutnost vzít žalobu zpět. Byla to vedlejší účastnice, kdo požadované pozemky označil, a k postupu, kdy oprávněná osoba v průběhu řízení označí jiný vhodný pozemek, nedošlo, neboť vedlejší účastnice opakovaně vzala svou žalobu zpět a zbavila se tím možnosti případně uspokojit restituční nárok ještě ve větším rozsahu bez nutnosti podávat další žalobu. Spekuluje-li vedlejší účastnice s výší restitučního nároku tak, že si jeho část ponechá v rezervě pro další soudní řízení, pak podle stěžovatelky nelze takový postup tolerovat. Na vedlejší účastnici je proto třeba pohlížet tak, že zčásti zastavení řízení procesně zavinila, a proto jí náklady soudního řízení neměly být vůbec přiznány. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou,