IV.ÚS 3065/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3065/12 ze dne 2. 1. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti FLEX-TEX CENTRAL STOCK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 7, Jateční 1531/31, zastoupené MUDr. Mgr. Danielem Mališem LL.M., advokátem, AK se sídlem v Praze 2, Na Rybníčku 1329/5, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012 č. j. 23 Cdo 4187/2010-340 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem podaným elektronicky dne 13. 8. 2012 se FLEX-TEX CENTRAL STOCK, spol. s r. o., se sídlem v Praze 7 (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu (dále jen "dovolací soud") vydaným v řízení o zaplacení 4 597 124 Kč s přísl. byla porušena ústavně zaručená základní práva domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a na zákonného soudce vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a toto rozhodnutí zrušil; v replice k vyjádření dovolacího soudu k ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené usnesení "zrušil s tím, že z dalšího projednání dovolání je senát č. 23 vyloučen." II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Praze (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 51 Cm 207/2004 vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala žalované částky z titulu náhrady škody, kterou mu měl žalovaný JUDr. Pavel Chovan jako pojišťovací makléř způsobit porušením smluvní povinnosti z ústní smlouvy o zprostředkování (tzv. makléřská smlouva - nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák.) z dubna 2002 zajistit pro žalobkyni uzavření takové pojistné smlouvy u pojišťovny Kooperativa, která by pokrývala též škody způsobené přerušením nebo omezením provozu podniku pro případ povodně. Dne 15. 7. 2009 nalézací soud řízení ohledně nároku na zaplacení částky 448 430,89 Kč s přísl. zastavil (výrok I.), rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok II.), žalobu o zaplacení částky 4 597 124 Kč s přísl. zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Podle názoru soudu nebylo provedenými důkazy zjištěno, že by obsahem ústní dohody byl též požadavek žalobkyně na zprostředkování pojištění přerušení nebo omezení provozu podniku pro případ povodní. Nebyl tudíž dán již první předpoklad vzniku nároku na náhradu škody, tedy porušení povinnosti ze závazkového vztahu. Skutečnost, že pojišťovací makléř je povinen postupovat s odbornou péčí a zprostředkovat pro klienta uzavření takových pojistných smluv, které by komplexně pokrývaly jeho pojistné potřeby, nelze vykládat tak, že by odpovědnost za obsah klientem podepsaných smluv ve svém důsledku nesl makléř. Dne 7. 6. 2010 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně proti výrokům III. a IV. rozsudek nalézacího soudu ze dne 15. 7. 2009 ve výroku III. potvrdil, ve výroku IV. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění mj. uvedl, že žalovaný neporušil povinnost postupovat s odbornou péčí; žalobkyně byla s obsahem pojistných smluv (a tedy rozsahem pojištěných rizik) před jejich vlastním podpisem seznámena a pojistné smlouvy posléze sama podepsala; odvolací soud uzavřel, že povinnost pojišťovacího makléře postupovat s odbornou péčí nelze vykládat tak, že by odpovědnost za obsah pojistných smluv podepsaných klientem ve svém důsledku nesl makléř; při podpisu pojistných smluv si žalobkyně musela být vědoma toho, že mezi pojistnými riziky není přerušení provozu v důsledku povodní; v řízení nebylo prokázáno porušení smluvní povinnosti ani porušení právní povinnosti žalovaného; závěr nalézacího soudu o nedůvodnosti žaloby byl pro uvedené správný. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 7. 6. 2010 stěžovatelka napadla dovoláním, jehož přípustnost dovodila z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zásadní význam potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu po právní stránce), z důvodu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Jako otázky zásadního právního významu stěžovatelka vymezila "otázku interpretace pojmu odborná péče, s níž byl pojišťovací makléř v souladu s ustanovením § 25 odst. 3 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, v rozhodném znění, povinen provozovat zprostředkovatelskou činnost, a dále otázku, za jakých podmínek pojišťovací makléř odpovídá za škodu způsobenou porušením této povinnosti, která dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu ČR řešena." V části VIII. dovolání stěžovatel shrnul, že "(i) napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení, jelikož odvolací soud dospěl výkladem zákona o pojišťovnictví, zejména povinností pojišťovacího makléře vykonávat zprostředkovatelskou činnost s odbornou péčí, k nesprávnému závěru, že pojišťovací makléř neodpovídá za parametry jím sjednaného pojištění", a "(ii) napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení, jelikož odvolací soud dospěl výkladem ustanovení zákona o pojišťovnictví a obecné úpravy odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku k nesprávnému závěru, že v umístění podpisu klienta na pojišťovací smlouvu, která nedostatečně kryje jeho rizika, je pojišťovací makléř, který její uzavření zprostředkoval, bez dalšího zproštěn odpovědnosti za škodu, která v důsledku nevyplacení pojistného plnění klientovi vznikla." Dne 29. 5. 2012 dovolací soud dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. 6. 2010 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.). Podle dovolacího soudu zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu stěžovatelka spatřovala ve výkladu pojmu "odborná péče", s níž byl pojišťovací makléř v souladu s § 25 odst. 3 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění účinném do 31. 3. 2004, povinen provozovat zprostředkovatelskou činnost, a dále v otázce, za jakých podmínek pojišťovací makléř odpovídá za škodu způsobenou porušením této povinnosti. Dovolací soud k otázce výkladu pojmu "odborná péče", s níž měl pojišťovací makléř provádět svou zprostředkovatelskou činnost, uvedl, že "[s]kutečnost, zda v daném případě postupoval makléř s odbornou péčí, se ... váže na konkrétní skutkové okolnosti tohoto případu, které nelze z pohledu judikatury zobecnit." V projednávaném případě porušení právní povinnosti odborné péče na straně žalovaného mělo spočívat v opomenutí zakotvit v pojistné smlouvě též pojištění přerušení provozu povodní; v řízení bylo však svědecky prokázáno, že sporný typ pojištění nebyl tehdy běžně nabízen, což odpovídalo tehdejší obvyklé situaci, tj. před mimořádně rozsáhlou povodní v Praze v srpnu 2002 (která představovala podle odborníků pětisetletou vodu, popř. zřejmě ještě větší). Za této skutkové a právní situace nešlo dospět k závěru, že daná právní otázka týkající se pojmu odborná péče, kterou by měl dovolací soud ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. řešit, byla zásadně právně významná, resp. byla v dané věci posouzena v rozporu s hmotným právem. Odpověď na první otázku byla určující i pro odpověď na otázku druhou, tj. za jakých podmínek makléř odpovídá za škodu způsobenou porušením své právní povinnosti. Podle dovolacího soudu šlo o otázku položenou tak obecně, že nešlo judikovat její řešení, aby ji bylo možno použít na celou skupinu případů téhož druhu. Prvotní a zásadní otázkou odpovědnosti za škodu bylo porušení právní povinnosti makléřem, jež v řízení prokázáno nebylo, a proto řešení jakéhokoliv dalšího předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu bylo zcela irelevantní, zvláště z pohledu zásadního právního významu. Jestliže žalobkyně zde zamýšlela postavit odpovědnost makléře za škodu do kontextu s faktem, že pojištěná svým podpisem smlouvy vyloučila současně odpovědnost makléře za nedostatek v obsahu smlouvy, šlo opět o okolnost, kterou nebylo možno zobecnit, protože se vázala na specifickou skutkovou okolnost výjimečného typu pojištění za škody vzniklé zcela mimořádnou povodní, jejíž následky bylo rovněž nemožné předvídat, přičemž o skutečnosti, že šlo o tzv. zátopové území, byla z obecných podmínek ve smlouvě informována žalobkyně (pojištěná) stejně jako pojišťovací makléř. Tato okolnost nicméně nebyla v tomto případě rozhodná, neboť prvotní a základní otázkou odpovědnosti za škodu bylo porušení právní povinnosti makléřem, jež v řízení prokázáno nebylo. Dovolací soud uzavřel, že v posuzovaném případě rozhodnutí odvolacího soudu nemělo zásadní právní význam. III. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadeným usnesením dovolací soud porušil právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na zákonného soudce zaručené v čl. 38 odst. 1 Listiny. Porušení práva na so