IV.ÚS 3074/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3074/10 ze dne 31. 5. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Danou Kašovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. srpna 2010 sp. zn. 6 To 78/2010 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2010 sp. zn. 48 T 9/2004, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace ústavní stížnosti a řízení před obecnými soudy 1. Včas a z hlediska formálních náležitostí řádně podanou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. října 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení svých základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a spisu vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 48 T 9/2004 (dále jen "spis") vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem městského soudu ze dne 13. srpna 2004 č. j. 48 T 9/2004-809 uznán vinným pomocí k pokusu trestného činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 8 odst. 1 a § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona a podle § 250 odst. 4 trestního zákona za použití § 36 trestního zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců. Napadený rozsudek byl potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 8. listopadu 2004 č. j. 6 To 88/2004-927. V době podání ústavní stížnosti byl stěžovatel ve výkonu trestu odnětí svobody. 3. Dne 6. dubna 2010 byl městskému soudu doručen návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v uvedené trestní věci. Následně svým podáním ze 7. července 2010 (č. l. 1417 spisu) navrhl podle § 30 trestního řádu vyloučení soudkyně JUDr. Veroniky Čeplové z důvodu podjatosti, neboť v jeho věci rozhodovala již v původním řízení, v němž byl stěžovatel uznán vinným. Městský soud o tomto návrhu rozhodl napadeným usnesením ze dne 19. července 2010 č. j. 48 T 9/2004-1426 tak, že JUDr. Veronika Čeplová není vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení, protože stěžovatelem tvrzena skutečnost nepředstavuje důvod vyloučení ve smyslu § 30 trestního řádu. 4. Stěžovatel podal proti uvedenému usnesení stížnost, jež byla městskému soudu doručena 30. července 2010. Dne 16. srpna 2010 byla stěžovateli podle § 39 odst. 2 trestního řádu ustanovena obhájkyně Mgr. M. Š., advokátka. Tentýž den byl příslušný spis postoupen vrchnímu soudu, který svým přípisem ze dne 18. srpna 2010 vyzval ustanovenou obhájkyni k doplnění odůvodnění stížnosti zaslané stěžovatelem. Současně jí zaslal opis této stížnosti. 5. Přípisem ze dne 18. srpna 2010 požádala ustanovená obhájkyně městský soud o zproštění povinnosti obhajoby "z časových a vážných rodinných důvodů". Městský soud této žádosti vyhověl svým opatřením ze dne 19. srpna 2010 a podle § 40 trestního řádu zprostil obhájkyni povinnosti obhajovat stěžovatele. Téhož dne rozhodl městský soud o ustanovení Mgr. V. Š., advokáta, novým obhájcem stěžovatele. Vrchní soud v Praze, aniž by mu bylo ze strany městského soudu sděleno zproštění Mgr. M. Š. povinnosti obhajovat stěžovatele, rozhodl svým napadeným usnesením ze dne 25. srpna 2010 č. j. 6 To 78/2010-1455 tak, že stížnost stěžovatele zamítl. Ve svém odůvodnění se ztotožnil s právními závěry městského soudu, k čemuž dodal, že ze spisového materiálu nevyplývá nic, co by svědčilo o osobním zájmu předsedkyně senátu na výsledku řízení o povolení obnovy řízení. Stávající právní úprava nevylučuje, aby o návrhu na povolení obnovy řízení rozhodoval soudce, který rozhodoval ve věci samé. Za pochybení, které by vedlo ke zrušení napadeného usnesení, nelze považovat ani skutečnost, že soud rozhodl o námitce podjatosti ještě před tím, než ve věci ustanovil odsouzenému obhájce. V takovém případě však bylo namístě, a vrchní soud to i učinil, doručit opis napadeného usnesení později ustanovenému obhájci, aby mu bylo umožněno seznámit se s napadeným usnesením a případně doplnit podanou stížnost. 6. Stěžovatel namítá porušení svých základních práv a svobod z následujících důvodů. Podle jeho názoru obecné soudy nesprávně posoudily jeho námitku podjatosti soudkyně JUDr. Veroniky Čeplové. Skutečnost, že tato soudkyně rozhodovala v předcházejícím řízení ve věci samé, jakož i v následném řízení o povolení obnovy řízení, hodnotí stěžovatel jako "poměr k projednávané věci" ve smyslu § 30 odst. 1 trestního řádu, pro který by tato soudkyně měla být vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení. Tím, že obecné soudy této námitce nevyhověly, porušily podle stěžovatele jeho základní práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. 7. Druhá a stěžejní námitka stěžovatele směřuje proti procesnímu pochybení obecných soudů, kterým mu měly znemožnit efektivní využití práva na obhajobu ve smyslu § 36a odst. 2 písm. b) trestního řádu. V této souvislosti poukazuje na uvedenou chronologii jejich postupu. Zdůrazňuje přitom, že jeho obhájkyni bylo napadené usnesení městského soudu s výzvou k případnému doplnění stížnosti doručeno týž den, kdy byla obhajoby zproštěna. Posléze ustanovený obhájce stěžovatele tak ale učinit nemohl, neboť vrchní soud s ním jako s obhájcem nejednal, nedoručil mu předmětné usnesení a ani ho nevyzval k doplnění stížnosti. 8. Podle stěžovatele nelze na postavení ustanoveného obhájce v jeho věci hledět jako na toliko formální, bez reálné možnosti ovlivnit probíhající soudní řízení. Má-li se ustanovený obhájce řádně zhostit svého úkolu, musí být seznámen s obsahem předmětného soudního spisu, jakož i mít možnost kontaktovat klienta za účelem obeznámení se s jeho stanoviskem k případu. Z uvedeného důvodu pak musí doba mezi ustanovením obhájce a jednáním soudu a postup soudu zohledňovat všechny výše uvedené skutečnosti, což se však v předmětném případě nestalo a obhájce byl fakticky zcela vyloučen ze soudního řízení a nemohl tak obhajobu vykonat. Stěžovatel se rovněž domnívá, že soudy mu prakticky odňaly možnost využít svého práva na obhajobu podle § 36a odst. 2 písm. b) trestního řádu, když mu byl první obhájce ustanoven až ex post za účelem odůvodnění stížnosti proti usnesení soudu ze dne 19. července 2010, kterým byla námitka podjatosti stěžovatele odmítnuta, a nikoliv již v souvislosti s prvním úkonem stěžovatele, tj. samotnou námitkou podjatosti ze dne 7. července 2010, resp. již v souvislosti s návrhem na obnovu řízení. Už samotná námitka podjatosti je totiž úkon, při němž měl mít stěžovatel ve smyslu ustanovení § 36a odst. 2 písm. b) trestního řádu obhájce. V uvedeném postupu spatřuje stěžovatel porušení čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny. II. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení a příslušný spis vedený u městského soudu pod sp. zn. 48 T 9/2004. 10. Vrchní soud se vyjádřil prostřednictvím předsedy příslušného senátu. Ve svém vyjádření poukázal na to, že ustanovení § 30 odst. 2, 3 a 4 trestního řádu nezahrnuje mezi případy vyloučení orgánu činného v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení situaci, kdy soudce, který rozhodoval ve věci, jíž se návrh na povolení obnovy týká, rozhoduje i v řízení o povolení obnovy řízení. Nebyly tedy splněny zákonem stanovené podmínky pro vyloučení soudce, pročež s ohledem na zásadu uvedenou v čl. 38 odst. 1 Listiny, podle níž nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci, nebylo možné rozhodnout o vyloučení předsedkyně senátu z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci. Závěrem se vyjádřil i k námitce porušení práva stěžovatele na obhajobu. Vrchní soud v dané věci vycházel ze spisového materiálu, který měl k dispozici a podle kterého byla stěžovateli dne 16. srpna 2010 ustanovena obhájkyně Mgr. M. Š., která mu ale skutečnost, že požádala o zproštění obhajoby, nesdělila. S ohledem na to, že spisový materiál se nacházel u městského soudu, se však vrchní soud k této námitce nemohl podrobně vyjádřit. 11. Za městský soud se vyjádřila předsedkyně příslušného senátu, vůči které směřovala předmětná námitka podjatosti. Ve svém vyjádření se ztotožnila s oběma napadenými usneseními. Vzhledem k nesčetným podáním a požadavkům stěžovatele v minulých letech se domnívá, že stěžovatel spíš zneužívá, než využívá svých procesních práv. O tom svědčí i poslední případ, kdy podal návrh na obnovu řízení, nechal proběhnout prakticky celé dokazování ve veřejném zasedání, včetně výslechu svědka a vypracování znaleckého posudku, avšak nakonec svůj návrh vzal zpět. Navzdory tomu však vyzval soud, aby v dokazování dál pokračoval, neboť tentýž návrh podá v nezměněném znění přibližně v lednu 2011. 12. Na uvedená vyjádření reagoval stěžovatel replikou. Ve vztahu k vyjád