IV.ÚS 3094/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3094/22 ze dne 8. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Ch., zastoupeného JUDr. Janou Kučeravou, advokátkou, sídlem ul. Pravdova 1113/11, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. července 2022 č. j. 6 Co 623/2022-252 ve znění opravného usnesení ze dne 24. srpna 2022 č. j. 6 Co 623/2022-260, rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 24. března 2022 č. j. 9 Nc 251/2020-208, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé K. Ch., 2. nezletilé S. Ch. a 3. M. Ch., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") sp. zn. 9 Nc 251/2020 se podává, že ve věci nezletilé K. Ch. a nezletilé S. Ch., dětí rodičů M. Ch. (dále jen "matka") a stěžovatele okresní soud rozhodl o úpravě péče a výživě, o úpravě styku po dobu před a po rozvodu manželství. Rozsudkem napadeným ústavní stížností (v pořadí druhým) okresní soud svěřil nezletilou K. do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po jednom týdnu, určil, jak je střídavá péče u K. realizována v prázdninových měsících červenci a srpnu, rozhodl o svěření K. do péče matky a otce v době od 23. 12. do 25. 12., tj. o vánočních svátcích, určil otci výživné pro K. v částce 1 700 Kč měsíčně od 1. 4. 2021 a rozhodl, že dluh na výživném otci za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 nevznikl. Matce určil výživné pro K. v částce 1 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2021 a uložil ji zaplatit dluh na výživném pro nezl. K. ve výši 2 400 Kč za období od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 nejpozději do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Nezletilou S. svěřil s účinností od 1. 4. 2021 a dále pro dobu po rozvodu do péče matky, otci určil výživné pro S. v částce 1 500 Kč měsíčně od 1. 4. 2021. Současně rozhodl, že dluh na výživném otci za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 pro S. nevznikl a upravil styk otce se S., a to v každém lichém týdnu od středy 15.00 hodin do pondělí sudého týdne, o letních prázdninách a o vánočních svátcích. Dále rozhodl, že každý z rodičů je povinen zaplatit státu na náklady řízení částku 10 425 Kč s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. K odvolání rodičů rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu o výchově nezl. K. a o nákladech řízení státu potvrdil. V ostatních výrocích krajský soud změnil rozsudek ve věci střídavé péče o nezl. K. v prázdninových měsících tak, že rodiče se v červenci a srpnu střídají v každém lichém a sudém kalendářním roce. Otci uložil povinnost počínaje 1. 4. 2021 přispívat na výživu nezletilé K. částkou 2 000 Kč měsíčně. Dluh otce na výživném pro nezl. K. za dobu od 1. 4. 2021 do 26. 7. 2022 v částce 4 800 Kč je povinen zaplatit do dvou měsíců od právní moci rozsudku; matce uložil povinnost počínaje dne 1. 4. 2021 přispívat na výživu pro nezl. K. měsíčně částkou 1 000 Kč, dluh na výživném za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022 ve výši 2 400 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce nejpozději do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Splatnost výživného krajský soud určil vždy do 16. dne v měsíci, a to i pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství rodičů. Péči o nezl. S. svěřil matce s účinností od 1. 4. 2021 po dobu do rozvodu a po rozvodu manželství; otci uložil povinnost počínaje 1. 4. 2021 přispívat na výživu nezl. S. částkou 3 200 Kč měsíčně, dluh na výživném pro nezl. S. za dobu od 1. 4. 2021 do 26. 7. 2022 v částce 27 200 Kč je otec povinen matce splácet ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným vždy do 16. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou S. v každém lichém týdnu od čtvrtka 15.00 hodin do pondělí sudého týdne 8.00 hodin, v letních měsících v červenci a srpnu v každém lichém kalendářním roce je otec oprávněn se s nezl. S. stýkat vždy v každém celém prvním a druhém týdnu v těchto měsících od pondělí 15.00 hodin do pondělí po dva týdny do 15.00 hodin. V každém sudém roce bude styk realizován ve stejném rozsahu, v jakém bude otec mít ve výchově nezl. K. V každém lichém roce od 23. 12. od 17.00 hodin do 25. 12. 15.00 hodin, v době speciální úpravy nebude realizován běžný styk. Matka je povinna nezl. S. na styk připravit. Rodiče jsou povinni navzájem se informovat. 4. Krajský soud opravným usnesením ze dne 24. 8. 2022 č. j. 6 Co 623/2022-260 rozhodl, že dluh na výživném pro nezl. S. za dobu od 1. 4. 2021 do 26. 7. 2022 v částce 27 200 Kč je otec povinen matce splácet po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku k rukám matky pod ztrátou výhody splátek. Opravné usnesení bylo vydáno pro zřejmou nesprávnost dle § 164 občanského soudního řádu, protože při vyhlášení rozsudku bylo uvedeno, že dluh je za dobu od 1. 4. 2021 do 31. 3. 2022. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel namítá, že rozhodnutí obecných soudů není v nejlepším zájmu nezletilých dětí s ohledem na věk a jejich přání i stanovisko znalce. Krajský soud se v napadeném rozsudku řádně a přesvědčivě nevypořádal se všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo, a soustředil se na důvody, pro které styk s nezletilou S. omezil o jeden den, a to v rozporu s jejím přáním. Také nezohlednil závěry znaleckého posudku i faktický stav, který fungoval po dobu více než jednoho roku realizovanou střídavou péčí. Rozhodnutí soudů a zejména krajského soudu nemá oporu v provedeném dokazování a dle jeho přesvědčení jsou zde uváděny nepravdivé a nepodložené závěry. Stejně tak označil za neústavní rozhodnutí soudů o stanoveném výživném. Upozorňuje na to, že neobstojí ani závěr obecných soudů, že se vzdal majetkového prospěchu, neboť byt v domě ve svém vlastnictví přenechává k užívání třetí osobě bez jakéhokoli finančního ekvivalentu. Otec již od roku 2021 není vlastníkem nemovitosti; ani k tomu nebylo soudy prováděno žádné dokazování. Rozhodnutí o výši výživného je podle přesvědčení stěžovatele nesprávné, rodiče výdaje spojené s péčí o dcery hradí přibližně ve stejném rozsahu, protože matka obědy ve škole a "školkovné" platí z finančních prostředků poskytovaných otcem v rámci výživného. 6. Rozhodnutí soudů obou stupňů, a zejména pak krajského soudu, nemá podle názoru stěžovatele oporu v provedeném dokazování a je nepředvídatelné; krajský soud v řízení pochybil, když účastníkům nedal poučení o tom, jak soud zamýšlí rozhodnout, tedy že zamýšlí rozhodnout zásadně jinak, než bylo rozhodnuto okresním soudem. Krajský soud se přiklonil na stranu matky bez toho, aby své rozhodnutí řádně odůvodnil a nevypořádal se s jeho argumentací. V této souvislosti stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13, ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3665/2021 a navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v z