IV.ÚS 3100/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3100/16 ze dne 13. 9. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti obchodních společností a) FOCUS - METAL, s. r. o., se sídlem Jiráskova 399/11, 757 01 Valašské Meziříčí, IČ: 62303414, b) FOKR Czech s. r. o., se sídlem Havlíčkova 234/1, 757 01 Valašské Meziříčí, IČ: 25873580, a c) Indica Corporation, se sídlem Ollaji Trade Center, Victoria, Mahé, Seychelská republika, všech společně zastoupených Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem Poštovní 39/2, 702 00 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2016 č. j. 54 T 3/2010-8150, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2016 č. j. 4 To 12/2016-8186, za účasti 1. Krajského soudu v Ostravě a 2. Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 16. září 2016 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se obchodní společnosti FOCUS - METAL, s. r. o., FOKR Czech s. r. o. a Indica Corporation (dále jen "stěžovatelky") domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť mají za to, že jimi bylo zasaženo do jejich ústavně zaručených základních práv. Konkrétně stěžovatelky namítají zásah do jejich práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu vlastnictví ve smyslu článku 11 Listiny. II. Z obsahu ústavní stížnosti, z obsahu spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 3/2010 a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Usnesením ze dne 27. ledna 2016 č. j. 54 T 3/2010-8150 Krajský soud v Ostravě (dále také jen "nalézací soud") rozhodl, že obchodní společnosti MILNEA státní podnik v likvidaci, se sídlem Třanovského 622/11, 163 04 Praha 6, IČ: 00016187 (dále jen "poškozená"), se vydávají: - částka 36 403 938,99 Kč s příslušenstvím, uložená na účtu soudního exekutora Mgr. Františka Gajdoše, vedeného u družstva Artesa, spořitelního družstva, - částka 2 191 790,30 Kč s příslušenstvím, uložená na účtu obchodní společnosti Indica Corporation, vedeného u Československé obchodní banky, a. s., - částka 6 852 739 Kč, která byla odňata bývalému jednateli obchodní společnosti FOCUS - METAL, s. r. o. T. K., - částka 40 625,23 USD s příslušenstvím, uložená na účtu obchodní společnosti Frenštát Building s. r. o., vedeného u obchodní společnosti Fio, burzovní společnost, a. s., a - zaknihované cenné papíry evidované na obchodní společnost Frenštát Building s. r. o. u obchodní společnosti Fio banka a. s., blíže specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen "cenné papíry"). 2) Uvedené peněžní prostředky a cenné papíry byly zajištěny v rámci trestního řízení vedeného proti obviněným M. D., J. F., T. K. a M. M. Dané trestní řízení skončilo pravomocným odsouzením obviněných za pokus zvlášť závažného zločinu podvodu ve smyslu § 209 odst. 1, 5 písm. a) ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku, resp. pomoci ke spáchání pokusu zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) ve spojení s § 21 odst. 1 a § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku [v případě obviněného M. D.], jichž se obvinění dopustili na úkor poškozené. 3) Trestná činnost obviněných měla (stručně řečeno) spočívat v tom, že v rámci zinscenovaného rozhodčího řízení byly ve prospěch obchodních společností FOCUS - METAL, s. r. o. a FOKR Czech s. r. o. vydány rozhodčí nálezy, na jejich základě byla účelově iniciována exekuční řízení vůči poškozené (povinné). Prostřednictvím těchto exekučních řízení byly z bankovních účtů poškozené v rámci exekučního řízení získány peněžní prostředky v celkové výši přesahující částku 50 milionů korun. Část těchto peněžních prostředků ve výši 14 191 790,30 Kč byla převedena na účet obchodní společnosti Indica Corporation. Z účtu uvedené obchodní společnosti byla následně na účet obchodní společnosti Frenštát Building s. r. o. převedena částka 12 000 000 Kč, jež byla z části použita na nákup zajištěných cenných papírů. Částka 6 852 739 Kč byla z bankovního účtu poškozené vybrána přímo T. K. 4) Nalézací soud dospěl k závěru, že zajištěné peněžní prostředky a cenné papíry byly získány shora popsanou trestnou činností obviněných, spáchanou na úkor poškozené. Protože poškozená podáním ze dne 8. dubna 2015 uplatnila své právo k zajištěným peněžním prostředkům a cenným papírům, a nalézací soud neměl pochyb o tom, že poškozené dané právo svědčí (ve smyslu § 81a ve spojení s § 80 odst. 1 věty druhé tr. řádu), rozhodl o vydání zajištěných peněžních prostředků a cenných papírů. 5) Proti usnesení nalézacího soudu podaly stěžovatelky stížnosti, jež Vrchní soud v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") usnesením ze dne 29. dubna 2016 č. j. 4 To 12/2016-8186, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodné. 6) Stížnostní soud se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že v dané věci byly splněny podmínky § 80 odst. 1 věty druhé tř. řádu, pročež bylo namístě rozhodnout o vydání zajištěných peněžních prostředků a cenných papírů poškozené. Stížnostní soud zároveň připomněl závěry ustálené rozhodovací praxe, podle níž rozhodnutím podle § 80 odst. 1 věty druhé tr. řádu není řešena otázka vlastnického práva k věci, která je předmětem takového rozhodnutí. I po rozhodnutí o vydání věci osobě, která k ní uplatňuje právo a o jejímž právu na věc není pochyb, se může kterákoliv jiná osoba domáhat svých práv k takové věci v řízení ve věcech občanskoprávních. III. Stěžovatelky spatřují zásah do svého práva na spravedlivý proces v tom, že nalézací soud s nimi nejednal jako se zúčastněnými osobami ve smyslu § 42 tr. řádu, přičemž jsou přesvědčeny, že takové procesní postavení jim náleželo. V důsledku toho měly stěžovatelky možnost vyjádřit se k vydání zajištěných peněžních prostředků a cenných papírů teprve až v rámci stížnosti proti usnesení nalézacího soudu. Stížnostní soud nadto dané pochybení nalézacího soudu nijak nenapravil, neboť postavení stěžovatelek jako zúčastněných osob fakticky akceptoval, avšak s námitkou, že s nimi jako s osobami zúčastněnými nalézací soud nejednal, se nijak nevypořádal. Ve zbývajícím rozsahu stěžovatelky předestírají vlastní hodnocení otázky práv k zajištěným peněžním prostředkům a cenným papírům, přičemž závěry nalézacího a stížnostního soudu považují za nesprávné. Současně stěžovatelky v ústavní stížnosti opakovaně vyzývají Ústavní soud, aby se k jimi formulovaným skutkovým a právním otázkám vyjádřil, resp. svoji dílčí argumentaci vždy uzavírají s tím, že "žádají, aby se Ústavní soud k této otázce věcně vyjádřil." Závěrem stěžovatelky shrnují, že nalézací soud s nimi měl v rámci rozhodování o vydání zajištěných peněžních prostředků a cenných papírů jednat jako se zúčastněnými osobami a k posouzení otázky vlastnictví k zajištěným peněžním prostředkům a cenným papírům měl nařídit veřejné zasedání. Při tomto veřejném zasedání se měl nalézací soud blíže zabývat jak vlastnickým právem stěžovatelek, tak i hmotněprávními nároky, které byly v jednotlivých exekucích vůči povinné vymáhány. Pokud by posouzení těchto otázek bylo nad rámec trestního řízení, měl podle stěžovatelek nalézací soud postupovat podle § 80 odst. 1 věty třetí tr. řádu a zajištěné peněžní prostředky (a cenné papíry) odevzdat do soudní úschovy a vyzvat jednotlivé dotčené subjekty, ať své nároky uplatní v řízení ve věcech občanskoprávních. IV. Poté, co Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobami oprávněnými a splňuje také ostatní zákonné požadavky, vyžádal si v souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyjádření obecných soudů, jakož i spis vedený u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 3/2010. V přípisu ze dne 25. července 2017 Krajský soud v Ostravě uvedl, že nemá pochyb o správnosti a zákonnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí. Námitky stěžovatelek uplatněné v rámci ústavní stížnosti se přitom dle jeho názoru obsahově shodují s těmi, které uplatňovaly již v předchozím řízení, a jimž stížností soud nepřitakal. Z tohoto důvodu nalézací soud označil ústavní stížnost za pokračující polemiku s již dříve vyslovenými závěry obecných soudů. Nalézací soud dále podrobně popsal dosavadní aktivitu stěžovatelek v průběhu celého trestního řízení, jakož i jednotlivá skutková zjištění, na jejichž základě dospěl k závěru o tom, že o právu poškozené k zajištěným peněžním prostředkům a cenným papírům není pochyb. Vrchní soud v Olomouci nevyužil svého práva vyjádřit se ve lhůtě stanovené Ústavním soudem k podané ústavní stížnosti. Ústavní soud vzal v potaz skutečnost, že vyjádření nalézacího soudu obsahovalo argumentaci stěžovatelkám známou již z napadených rozh