IV.ÚS 3112/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3112/13 ze dne 15. 4. 2014 N 58/73 SbNU 139 Odůvodnění rozhodnutí o popření pohledávky v insolvenčním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 15. dubna 2014 sp. zn. IV. ÚS 3112/13 ve věci ústavní stížnosti ŠkoFIN, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 27452/2012 ze dne 19. srpna 2013, učiněnému na schůzi věřitelů v insolvenční věci dlužníka AUTOSPACE, s. r. o., se sídlem Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice 3, a uvedenému na straně 3 zápisu z uvedené schůze, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se věřiteli č. 16 - ZEROFIELD CORP., se sídlem Regent Street 23, Belize City, Belize, přiznává hlasovací právo, za účasti vedlejšího účastníka ZEROFIELD CORP., se sídlem Regent Street 23, Belize City, Belize, zastoupeného Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22. I. Usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 27452/2012 ze dne 19. srpna 2013, učiněným na schůzi věřitelů v insolvenční věci dlužníka AUTOSPACE, s. r. o., se sídlem Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice 3, a uvedeným na straně 3 zápisu z uvedené schůze, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se věřiteli č. 16 - ZEROFIELD CORP., se sídlem Regent Street 23, Belize City, Belize, přiznává hlasovací právo, bylo zasaženo do základních práv stěžovatele na ochranu majetku a na soudní ochranu vyplývajících z čl. 11 odst. 1 a z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 78 INS 27452/2012 ze dne 19. srpna 2013, učiněné na schůzi věřitelů v insolvenční věci dlužníka AUTOSPACE, s. r. o., se sídlem Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice 3, a uvedené na straně 3 zápisu z uvedené schůze, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se věřiteli č. 16 - ZEROFIELD CORP., se sídlem Regent Street 23, Belize City, Belize, přiznává hlasovací právo, se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích práv na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Dále navrhla, aby Ústavní soud přijal usnesení o naléhavosti věci a projednal ji mimo pořadí. 2. Z předložené ústavní stížnosti a z insolvenčního spisu (dostupného na insolvenčním rejstříku portálu justice.cz) Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "soud") č. j. MSPH 78 INS 27452/2012-A-56 ze dne 8. dubna 2013 byl zjištěn úpadek společnosti AUTOSPACE, s. r. o., (dále jen "dlužník") a na její majetek byl prohlášen konkurs. Stěžovatelka přihlásila do insolvenčního řízení na majetek dlužníka (dále jen "insolvenční řízení") své pohledávky proti dlužníkovi vyplývající ze smluv uzavřených s dlužníkem v celkové výši 132 239 499,17 Kč, z toho 61 487 507,85 Kč představují pohledávky zajištěné zástavními právy k nemovitostem a směnkami. Dne 6. srpna 2013 byl v insolvenčním rejstříku uveřejněn ke dni 31. července 2013 aktualizovaný seznam přihlášených pohledávek, v němž insolvenční správce dlužníka soudu sdělil, že popírá co do pravosti veškeré zajištěné i nezajištěné pohledávky stěžovatelky a dalších 15 věřitelů. Popřel mimo jiné i pohledávku vedlejšího účastníka, přičemž má jít o pohledávku ve výši 310 901 100,38 Kč vyplývající ze smlouvy o společném podniku, kterou měl dne 5. srpna 2009 uzavřít vedlejší účastník s dlužníkem. Pohledávku vedlejšího účastníka popřela také stěžovatelka a další věřitel - společnost EQUIPMENT ONE, s. r. o., (dále jen "věřitel EQUIPMENT ONE"). Dne 19. srpna 2013 se konala schůze věřitelů (dále též jen "schůze"), na které byla mimo jiné řešena i otázka hlasovacích práv věřitelů, jejichž pohledávky byly popřeny. Dle zápisu ze schůze (dále též jen "zápis") bylo z pléna navrženo, aby schůze umožnila hlasování všem věřitelům přítomným na přezkumném jednání, jejichž pohledávka byla popřena, s výjimkou věřitele č. 16 - vedlejšího účastníka, u kterého bylo navrhováno, aby mu schůze hlasovat neumožnila. Pro tento návrh hlasovali všichni věřitelé s hlasovacím právem, nikdo nebyl proti. Následně podle zápisu soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím podle § 51 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "insolvenční zákon") rozhodl, že přiznává vedlejšímu účastníkovi hlasovací práva. V zápise je přitom obsaženo usnesení, dle kterého soud přiznává hlasovací právo věřiteli č. 16, avšak není nijak odůvodněno. II. 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti napadenému rozhodnutí soudu vystoupila řada věřitelů včetně stěžovatelky s tím, že pokud bude vedlejšímu účastníkovi umožněno hlasovat, dojde k zásadnímu ovlivnění průběhu celého insolvenčního řízení, neboť tento věřitel bude mít silou svých hlasů možnost prosadit svou vůli ohledně všech bodů programu schůze věřitelů. Věřitelé také podle stěžovatelky upozorňovali, že sídlo vedlejšího účastníka je ve státě Belize, se kterým nemá Česká republika žádné dohody ohledně uznávání soudních rozhodnutí, a tedy že případná škoda, která bude vedlejším účastníkem způsobena, stejně jako případná povinnost doplatit do majetkové podstaty částky podle § 178 insolvenčního zákona, bude prakticky nevymahatelná. I přesto soud podle stěžovatelky setrval na svém rozhodnutí, aniž by jej jakkoliv blíže odůvodnil, a diskuse ohledně přiznání hlasovacího práva vedlejšímu účastníkovi navíc soudem nebyla zachycena v zápise. 4. Stěžovatelka se domnívá, že její případ je v relevantních ohledech shodný s případem, v němž se Ústavní soud pod sp. zn. IV. ÚS 2372/11 ze dne 3. 9. 2012 (N 146/66 SbNU 219) zabýval nepřiznáním hlasovacích práv věřitelům v insolvenčním řízení a v němž shledal absenci odůvodnění napadených rozhodnutí a postupu insolvenčního soudu a to, že insolvenční soud se v odůvodnění napadených rozhodnutí prakticky vůbec nezabýval základními námitkami stěžovatelů, pročež napadená rozhodnutí jako nedostatečně odůvodněná a nepřezkoumatelná zrušil. Ačkoli se podle stěžovatelky v jejím případě nejedná o její hlasovací práva, ale o hlasovací práva jiného věřitele, považuje stěžovatelka odkazovaný případ ve vztahu ke své věci za relevantní, neboť nelze odhlédnout od relativní síly hlasovacích práv vedlejšího účastníka, který přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 310 901 100,38 Kč, přičemž celková výše pohledávek celkem 100 přihlášených věřitelů činí 731 311 923,82 Kč, na schůzi věřitelů bylo přítomno jen 20 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 709 094 476,72 Kč a stěžovatelka navíc mohla svá hlasovací práva vykonávat pouze v rozsahu 83 259 223,34 Kč, čímž se celkový počet hlasů snížil na 660 114 200,89. Z tohoto celkového počtu hlasů tedy podle stěžovatelky vedlejšímu účastníkovi náleželo 47,1 % hlasů a je zřejmé, že otázka hlasovacích práv vedlejšího účastníka měla zásadní vliv na práva ostatních věřitelů. 5. Stěžovatelka uvádí, že váha hlasů vedlejšího účastníka se projevila na všech hlasováních, která na schůzi proběhla, a to v hlasování o počtu členů věřitelského výboru, o jeho složení a o odvolání insolvenčního správce, popisuje, jak byla tato hlasování ovlivněna hlasem vedlejšího účastníka a dovozuje, jak by dopadla, kdyby vedlejší účastník hlasovací právo neměl. V návaznosti na to uvádí, že i když napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno přímo o hlasovacích právech stěžovatelky, mělo toto rozhodnutí zcela zásadní vliv na výsledek hlasování schůze, neboť v důsledku přiznání či nepřiznání hlasovacího práva jednomu věřiteli je zároveň přímo ovlivněna síla hlasovacích práv ostatních a v důsledku má napadené rozhodnutí stejné účinky, jako kdyby soud rozhodl, že stěžovatelka může hlasovat pouze v rozsahu poloviny svých hlasů. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že v projednávaném případě soud zcela rezignoval na skutečné rozhodování o tom, zda vedlejšímu účastníkovi mají být hlasovací práva přiznána, či nikoli. Svévole na straně soudu je v daném případě podle stěžovatelky o to větší, že jakékoli důvody pro přiznání hlasovacích práv vedlejšímu účastníkovi nejenže nejsou obsaženy v zápise, ale nezazněly ani ústně ze strany soudu v průběhu schůze. Přitom podle ústavní stížnosti pohledávku vedlejšího účastníka vedle stěžovatelky popřel rovněž insolvenční správce dlužníka a další z věřitelů a v příslušných podáních předestřeli řadu argumentů, které zásadně zpochybňují pohledávku vedlejšího účastníka a které měl soud řádně při rozhodování, zda vedlejšímu účas