IV.ÚS 3114/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3114/12 ze dne 4. 1. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Bezovka s.r.o., IČ: 62620517, se sídlem v Plzni, V Bezovce 4, zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Praha 4, Nad Úpadem 234, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. ledna 2011 č. j. 18 C 261/2009-51, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2011 č. j. 35 Co 191/2011-80 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2012 č. j. 28 Cdo 4358/2011-98 za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Shrnutí řízení před obecnými soudy 1. Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 15. srpna 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu porušení svého základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a porušení principu rovnosti účastníků před soudem podle čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o žalobě stěžovatelky proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem ve výši 3 800 000 Kč s příslušenstvím. Předmětná škoda měla vzniknout ve stručnosti tím, že dne 15. prosince 1997 vydala právní předchůdkyně stěžovatelky - 1. Tabáková a zemědělská společnost LEONARD a.s. - Policii České republiky 30 kusů listinných akcií společnosti SLATE - B.D.S.O., a.s. ve formě na majitele. K tomuto vydání došlo v souvislosti s trestním řízením vedeným proti Ing. V. M., hlavnímu akcionáři prvně uvedené společnosti, který byl stíhán pro trestný čin podvodu, jehož se měl dopustit prodejem uměle nadhodnocených akcií společnosti SLATE - B.D.S.O., a.s. V roce 2000 došlo k rekvalifikaci skutku na trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 trestního zákona. Trestní řízení V. M. bylo ukončeno až 6. února 2007, a to zprošťujícím rozsudkem; akcie byly akcionářům navráceny 7. prosince 2007. V důsledku toho, že v souvislosti s předmětným trestním stíháním byly policii vydány rovněž akcie většiny dalších akcionářů této společnosti, nebyla její valná hromada usnášeníschopná, což ve spojení s tím, že trestní řízení trvalo téměř deset let, mělo vést k jejímu úpadku. Rovněž bylo v žalobě namítáno, že bez faktické držby listinných akcií nemohlo dojít k převodu těchto akcií a tím k předejití škodě. Výši škody stěžovatelka vyvozovala z celkové nominální hodnoty akcií. 3. Obvodní soud pro Prahu 2 svým rozsudkem ze dne 26. ledna 2011 č. j. 18 C 261/2009-51 žalobu stěžovatelky zamítl, neboť neshledal existenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení, resp. v zajištění předmětných akcií po tuto dobu. V této souvislosti mj. uvedl, že stěžovatelka netvrdila ani neprokazovala, že by zajištění těchto akcií v průběhu trestního řízení konkrétním způsobem, tj. v konkrétním čase a za konkrétních okolností, znemožnilo fungování společnosti SLATE - B.D.S.O., a.s. Tvrzení stěžovatelky, že v důsledku nepřiměřené délky trestního stíhání nemohla vykonávat práva akcionáře zejména tak, že tyto akcie bude převádět či zatěžovat, bylo vyvráceno poukazem na skutečnost, že její právní předchůdkyně své akcie převedla na jinou společnost ještě předtím, než došlo ke skončení trestního řízení. Závěrem soud konstatoval, že stěžovatelka, resp. její právní předchůdkyně, nebyly účastníky trestního řízení proti V. M., a proto se ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nemohly domáhat náhrady škody, jež měla vzniknout v důsledku nezákonného zahájení trestního stíhání proti V. M. 4. Tento rozsudek byl k odvolání stěžovatelky potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2011 č. j. 35 Co 191/2011-80, který splnění podmínek vzniku nároku na náhradu škody rovněž neshledal. Odvolací soud ve svém odůvodnění uvedl, že ve vlastnictví původních žalobců (právních předchůdců stěžovatelky) bylo pouze 30 kusů akcií z 6 500 kusů, přičemž je nesporné, že samotné zajištění těchto akcií v souvislosti s trestním stíháním V. M. nemohlo mít na chod společnosti žádný vliv. Rovněž bylo vyvráceno tvrzení původních žalobců, že s akciemi nebylo možné disponovat. Námitka, že v rámci trestního řízení bylo v souhrnu zabaveno 54 % akcií, stejně jako argument, že se nejednalo o prodej, nýbrž o "přeskupení vlastnických vztahů v rámci jednoho a téhož holdingu", byly uplatněny nově až v odvolacím řízení, tedy v rozporu s § 205a odst. 1 občanského soudního řádu, pročež k nim odvolací soud nemohl přihlédnout. Pokud jde o snížení hodnoty akcií, tak k tomu podle odvolacího soudu došlo v souvislosti s úpadkem této společnosti a jejím následným výmazem z obchodního rejstříku, nikoliv v souvislosti s délkou předmětného trestního řízení. V daném případě proto neshledal existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzeným vznikem škody. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 13. června 2012 č. j. 28 Cdo 4358/2011-98 odmítl. II. Argumentace stěžovatelky 5. Ústavní stížnost směřuje proti všem třem výše uvedeným rozhodnutím. Podle stěžovatelky postupovaly obecné soudy v dané věci formalisticky a hledaly důvody pro zamítnutí žaloby. Proces nebyl veden nestranně a v jeho průběhu došlo ke svévolné a sofistikované aprobaci bezpráví a zvůle státních orgánů, což dokládá jak nepřiměřenou a neopodstatněnou délkou původního trestního řízení, tak i tím, že v řízení o náhradě škody soudy v drtivé části odůvodnění převzaly argumentaci Ministerstva spravedlnosti a z předložených důkazů vybíraly pouze ty, které podporovaly argumenty žalované. Motiv soudů shledává v politickém pozadí, kde mělo dojít k úmyslnému znehodnocení společnosti SLATE B.D.S.O., a.s. a plánovanému přeskupení mocenských struktur v rámci tzv. akce čisté ruce. Uvedená společnost se zabývala hlubinnou těžbou břidlic na Ostravsku a v době zabavení akcií měla základní kapitál 650 000 000 Kč. I dnes by proto nepochybně byla vysoce rentabilní. Nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení dovozuje stěžovatelka i z toho, že již v okamžiku výše uvedené rekvalifikace skutku mělo dojít k zastavení trestního řízení proti V. M., neboť ten z pozice pouhého akcionáře nemohl trestný čin podle § 125 trestního zákona spáchat. Spolu se zastavením trestního řízení jí pak logicky měly být vráceny i předmětné akcie, resp. akcie ve vlastnictví právní předchůdkyně stěžovatelky, jejímž byl V. M. hlavním akcionářem. 6. Stěžovatelka namítá, že ve výše uvedeném trestním řízení nebylo s její právní předchůdkyní zacházeno jako s osobou zúčastněnou podle § 42 trestního řádu, ačkoliv jí pro toto řízení byly zabrány předmětné akcie. Odůvodnění napadených rozhodnutí vytýká, že i když soudy dospěly k závěru, že mohla s akciemi nakládat, opomenuly, že nemohla ovlivnit řízení společnosti. Kromě toho bagatelizovaly význam 30 kusů zajištěných akcií na řízení společnosti. Musely si být přitom vědomy, že celkově byly zajištěny nejen akcie ve vlastnictví stěžovatelky, ale více jak 53 % akcií společnosti SLATE B.D.S.O., a.s. Zároveň nechtěly vidět zjevnou příčinnou souvislost mezi desetiletým zajištěním akcií a jejich znehodnocením. V tomto směru se vůbec nezabývaly skutečnými dopady trestního řízení na hodnotu těchto akcií, a tím na majetek stěžovatelky a jejích právních předchůdců. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud si za účelem tohoto řízení zapůjčil spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 261/2009 a vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 8. Obvodní soud pro Prahu 2 se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Městský soud v Praze ve svém vyjádření v plném rozsahu odkázal na odůvodnění svého napadeného rozsudku. 9. Nejvyšší soud ve svém vyjádření konstatoval, že stěžovatelka v podstatě reprodukuje argumentaci uplatněnou již před obecnými soudy, a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Pro daný občanskoprávní spor bylo zásadní, že nebyla doložena příčinná souvislost mezi zásahem státu v daném trestním řízení a vzniklou škodou. 10. Uvedená vyjádření zaslal Ústavní soud stěžovatelce, která však možnost repliky, o níž byla uvědo