IV.ÚS 3115/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3115/12 ze dne 21. 1. 2013 N 17/68 SbNU 229 Nepřiměřené zadostiučinění za nedůvodné průtahy v (šikanózním) exekučním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného (soudce zpravodaj) - ze dne 21. ledna 2013 sp. zn. IV. ÚS 3115/12 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Karla Frimla, CSc., zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla 40, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012 č. j. 30 Cdo 1166/2012-101, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2011 č. j. 68 Co 177/2011-81 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2010 č. j. 12 C 404/2009-35 vydaným v řízení o zaplacení 75 000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v exekučním řízení. I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2011 č. j. 68 Co 177/2011-81 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 2010 č. j. 12 C 404/2009-35 se ruší, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Část rekapitulační 1. Ústavní stížností doručenou dne 15. 8. 2012 se JUDr. Karel Friml, CSc., (dále jen "povinný" nebo "žalobce", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil "napadené rozsudky obecných soudů v zamítavých výrocích", přičemž z obsahu ústavní stížnosti bylo zřejmé, že měl na mysli v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o zaplacení 75 000 Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o odpovědnosti za škodu"), v exekučním řízení vedeném nejdříve u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 Nc 5526/2005 a posléze u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 Nc 10085/2008. I.A Zjištěné skutečnosti 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 12 C 404/2009 vyplývají následující skutečnosti. Exekuce pro částku 5 075 Kč 3. Dne 19. 4. 2005 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 6 doručen návrh JUDr. Ivy Hubáčkové (dále jen "oprávněná") na nařízení exekuce na movitý i nemovitý majetek povinného pro částku 5 075 Kč s příslušenstvím. 4. Dne 22. 4. 2005 Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením sp. zn. 34 Nc 5526/2005 nařídil exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora O. K. (dále též jen "exekutor"). Exekutor vydal exekuční příkazy prodejem nemovitostí a přikázáním pohledávky z účtu povinného; exekuční příkazy zaslal exekutor katastrálnímu úřadu a České spořitelně, a. s. 5. Dne 16. 5. 2005 povinný podal proti usnesení o nařízení exekuce ze dne 22. 4. 2005 odvolání, poukázal na nepřiměřenost exekuce postižením celého jeho majetku včetně nemovitosti, v níž vykonával advokátní praxi, na podjatost soudkyně a přiložil doklad o zaplacení částky 5 075 Kč; dne 24. 2. 2006 povinný vzal odvolání zpět. 6. Dne 2. 6. 2006 exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 11 648,23 Kč a nákladů oprávněné ve výši 5 533,50 Kč, proti němuž povinný podal námitky, jimž exekutor nevyhověl; součástí námitek byla i námitka podjatosti soudců Obvodního soudu pro Prahu 6. Jelikož povinný vznesl námitku podjatosti i soudců Městského soudu v Praze jako soudu nadřízeného Obvodnímu soudu pro Prahu 6, rozhodoval o této námitce Vrchní soud v Praze, který usnesením ze dne 5. 11. 2007 rozhodl, že všichni soudci Městského soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci a věc přikázal k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. 7. Dne 16. 7. 2008 Krajský soud v Praze rozhodl o vyloučení všech soudců Obvodního soudu pro Prahu 6 z projednávání a rozhodnutí věci (o určení výše náhrad exekuce) sp. zn. 34 Nc 5526/2005 a přikázal věc Okresnímu soudu Praha-západ. 8. Dne 12. 1. 2009 Okresní soud Praha-západ příkaz exekutora k úhradě nákladů exekuce ze dne 2. 6. 2006 zrušil a věc exekutorovi vrátil k doplnění. 9. Dne 6. 2. 2009 Okresní soud Praha-západ náklady exekuce určil částkou 5 089,93 Kč, náklady oprávněné částkou 3 748,50 Kč. 10. Exekuční řízení dosud nebylo skončeno; podle informativního výpisu z katastru nemovitostí ke dni 22. 11. 2012 je vlastnické právo povinného k bytové jednotce v Praze-Sedlci stále omezeno exekučním příkazem k prodeji nemovitostí. Řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu 11. Žalobce se domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") podle zákona o odpovědnosti za škodu přiměřeného zadostiučinění v částce 75 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, tj. nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 citovaného zákona v exekučním řízení výše specifikovaném. Žalobce uvedl, že své nároky v tomto řízení, které dosud neskončilo, uplatňuje za celou dobu jeho trvání do podání žaloby. 12. Dne 15. 10. 2010 Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit ve stanovené lhůtě částku 24 750 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 50 250 Kč s příslušenstvím, zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 13. Dne 17. 10. 2011 k odvolání žalobce proti zamítavému výroku o věci samé a výroku o nákladech řízení Městský soud v Praze rozsudek nalézacího soudu ze dne 15. 10. 2010 v zamítavém výroku II o věci samé rozsudkem změnil tak, že žalovaná je povinna ve stanovené lhůtě zaplatit žalobci 13 750 Kč s příslušenstvím, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před nalézacím a odvolacím soudem (výrok II). V poučení mj. uvedl, že proti výroku, jímž byl rozsudek nalézacího soudu změněn, je dovolání přípustné. 14. Dne 6. 6. 2012 Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 17. 10. 2011 odmítl (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). V odůvodnění mj. uvedl, že v rozsahu, ve kterém se dovolatel domáhá zrušení potvrzující části výroku I rozsudku odvolacího soudu, se jedná o peněžité plnění ve výši 36 500 Kč, neboť z žalobcem požadované celkové částky 75 000 Kč bylo žalobci rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu přiznáno zadostiučinění v celkové výši 38 500 Kč. Jelikož dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], není dovolání ani v tomto rozsahu přípustné a jeho přípustnost nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné. I.B Průběh řízení před Ústavním soudem 1. Argumentace stěžovatele 15. Stěžovatel tvrdil, že postupem obecných soudů a formalistickým výkladem zejména ustanovení § 13 odst. 1 a § 31a zákona o odpovědnosti za škodu a porušováním ustanovení § 6, § 101 odst. 1 a § 14 a násl. o. s. ř. bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a základní právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 16. Stěžovatel byl toho názoru, že "[š]ikanózní exekuce oprávněné, která byla dlouholetou soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 6, pro pouhých 5 075 Kč byla v podstatě osobní pomstou, pro kterou byla státní moc zneužita." V exekuční věci šlo o dovolací náklady, v souvislosti s nimiž se dotázal advokáta oprávněné, zda na nich trvá, "když v minulosti obdržela oprávněná velké majetky, 5 automobilů a další dary. Bez odpovědi byl podán exekuční návrh." 17. Exekutor stěžovateli zabavil prakticky veškerý jeho majetek (včetně advokátní kanceláře) ve výši desetitisícinásobně přesahující výši dlužné částky, ačkoliv z prvního dotazu bance musel zjistit, že dlužnou pohledávku lze okamžitě z účtu strhnout. Předmětem opakovaného rozhodování soudu byly i "zbytnělé náklady exekučního řízení." 18. Pohledávka byla bezprostředně po zjištění povinným uhrazena, exekuce však není stále ukončena; exekutor K. byl v mezidobí v jiné věci trestně stíhán a odsouzen, nedostatky v jeho postupu však žalovaná neshledala, a navíc sdělila, že nikdo po něm exekuční spis nepřevzal a že nemůže nic podniknout. Exekutorská komora odmítla zjednat nápravu. 19. Stěžovatel má dodnes blokovanou část majetku, nemůže s ním disponovat a není zřejmě ze strany žádného státního orgánu ochota se věcí zabývat, což bylo jedním z důvodů, pro který se rozhodl požadovat přiměřené zadostiučinění a náhradu nemajetkové újmy. Žalovaná však odmítla jakékoliv pochybení v exekuční věci s tím