IV.ÚS 312/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 312/07 ze dne 18. 4. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele S. B., zastoupeného Mgr. A. S., proti usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha II, ze dne 5. 12. 2006, ČTS: ORII-1627/OOK3-073-2006 a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 2 ZT 606/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 2. 2007, doplněnou na základě výzvy Ústavního soudu podáními ze dne 4. 3. 2007 a 25. 3. 2007, se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými podle tvrzení stěžovatele bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, tedy být stíhán jen způsobem, který stanoví zákon podle čl. 8 odst. 2, čl. 12 odst. 2, čl. 36 odst. 1a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále stěžovatel namítá porušení zásady presumpce neviny a práva na obhajobu podle čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 6. 12. 2006 kolem 6.40 hod. násilným překonáním uzamčených dveří vstoupila Policie České republiky (dále jen "Policie ČR") do bytu v domě P., kde se zdržoval. Byl na místě zadržen a bylo mu doručeno napadené usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha II, ze dne 5. 12. 2006, ČTS: ORII-1627/OOK3-073-2006, o zahájení trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle ustanovení § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, spáchaný dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a trestný čin poškozování cizí věci podle ustanovení § 257 odst. 1 tr. zákona. Policie ČR poté tentýž den provedla v jeho trestní věci celkem tři domovní prohlídky, přičemž po vstupu do bytu na adrese P. Policie ČR v rozporu s ustanovením § 85 odst. 2 tr. řádu nezaznamenala do protokolu o domovní prohlídce, že vchodové dveře překonala násilím. Stěžovatel dále uvedl, že od počátku svého zadržení požadoval účast obhájce. Na skutečnost, že se jedná o nutnou obhajobu, nebyl ve sdělení o zahájení trestního stíhání ani v poučení před výslechem nijak upozorněn. Jeho obhájce byl pak o jeho zadržení vyrozuměn telefonicky kolem 16.00 hod. s tím, že se dostavil k jeho výslechu v 17.30 hod. Proti usnesení o zahájení trestního řízení podal stěžovatel stížnost, kterou Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 usnesením ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 2 ZT 606/2006, zamítlo. Stěžovatel má za to, že ze spisového materiálu není možno stanovit konkrétní časový údaj, kdy mu bylo předáno již vyhotovené usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 5. 12. 2006 a v dané věci se jedná o účelový postup orgánů činných v trestním řízení s cílem vyloučit přítomnost obhájce stěžovatele z účasti na úkonech. Stěžovatel vznáší námitky i proti utajení některých důkazů v průběhu trestního řízení a proti porušení zásady presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny tím, že v usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele, se odkazuje na odůvodněný závěr, že předmětnou trestnou činnost spáchala konkrétní osoba, což je podle názoru stěžovatele v rozporu se zásadou fair trial a rovnosti zbraní opakovaně judikovanou Evropským soudem pro lidská práva. K posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyšetřovací spis Policie ČR, obvodního ředitelství Praha 2, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality č. j. OR II-1627/OOK3-073-2006 a vyjádření účastníků řízení k obsahu ústavní stížnosti. Komisař Policie ČR konající vyšetřování ve svém vyjádření ze dne 23. 3. 2007 uvedl, že stěžovatel byl zadržen dne 6. 12. 2006 kolem 6.40 hod. při úkonu provedeném za asistence zásahové jednotky. Před vstupem do bytu se jmenovkou "P." bylo několikrát zvoněno a hlasitě boucháno na dveře se zákonnou výzvou a identifikací k Policii ČR. Na toto nebylo žádným způsobem reagováno. Na základě zákonných zmocnění, konkrétně souhlasu se zadržením podezřelého a příkazu k domovní prohlídce předmětného bytu za účasti neúčastněné osoby, byl vydán pokyn k překonání překážky v podobě vstupních dveří. Následně bylo zjištěno, že stěžovatel stál za těmito dveřmi, přičemž ignoroval veškeré předchozí výzvy. Tvrzení stěžovatele, že policie násilím překonala dveře do bytu a toto v rozporu s ustanovením § 85 odst. 2 tr. řádu nebylo zaznamenáno do protokolu o domovní prohlídce, považuje komisař konající vyšetřování za scestné, neboť tato skutečnost je náležitě dokladována úředním záznamem zásahové jednotky, která překážku překonala. Již před započetím domovní prohlídky byl stěžovatel dotazován, zda chce obhájce. Ten uvedl, že ano, že má svého obhájce JUDr. T. K. Bylo mu umožněno, aby si ze svého mobilního telefonu obhájce zajistil s tím, že pokud se obhájce dostaví v rozumné době, bude s domovní prohlídkou vyčkáno do jeho příjezdu. Po přibližně půlhodině, kdy se stěžovatel snažil dovolat JUDr. K. uvedl, že se někdo dostaví. Nebyl však schopen říci konkrétně kdy. Následně uvedl, že nikdo nedorazí. Obhájce ex offo nebyl přidělen z důvodu, že věc byla stále ještě ve fázi prověřování, kdy trestní stíhání nebylo dosud zahájeno. U stěžovatele tak nebyl dány důvody nutné obhajoby v souladu s ustanovením § 36 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že dalším čekáním by mohlo dojít ke zmaření úkonu vzhledem k důležitosti s načasováním dalších úkonů prováděných paralelně v M. a M., bylo rozhodnuto po cca 1 hodině, že byla stěžovateli dána dostatečná doba k sehnání obhájce a domovní prohlídka byla započata. Teprve po skončení nařízených domovních prohlídek (poslední z nich skončila dne 6. 12. 2006 ve 13.50 hod.) a před započetím výslechu bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele předáním usnesení podle ustanovení § 160 odst. 1 tr. řádu. V tuto chvíli byl stěžovatel rovněž upozorněn na skutečnost, že nastaly důvody nutné obhajoby podle ustanovení § 36 odst. 3 tr. řádu. Stěžovatel na to arogantně reagoval, že ho to nezajímá, že již svého obhájce má a tento se v nejbližší době dostaví. Stěžovatel poté oznámil, že ho bude zastupovat Mgr. S. Mgr. S. bylo následně umožněno účastnit se všech vyšetřovacích úkonů a v rámci možností byl o tomto i s předstihem zpraven. Po provedeném výslechu byl stěžovatel umístěn do policejní cely a po zkompletování spisového materiálu podal dozorový státní zástupce návrh na vazbu. Obvodní státní zástupce pro Prahu 2 ve svém vyjádření ze dne 20. 3. 2007 uvedl, že stěžovatel byl od počátku poučen o nutné obhajobě, kterou však odmítl a trval na tom, že jej bude zastupovat JUDr. K., následně si zvolil Mgr. S. Veškeré domovní prohlídky proběhly v souladu s trestním řádem. V ranních hodinách dne 6. 12. 2006 se policejní orgány současně vydaly na tři místa, a sice na P. (stěžovatel), do M. (obviněná A.) a do M. v Jižních Čechách. Jednalo se o vysoce koordinovanou akci za pomoci zásahové jednotky Policie ČR, Správy hlavního města Prahy. S plánovanými procesními úkony proto nebylo možno otálet, domovní prohlídky byly navíc realizovány v době, kdy zadržené osoby neměly postavení obviněných, ale pouze podezřelých. Pokud se týká utajené části spisového materiálu [operativně pátrací prostředky ve smyslu ustanovení § 88 a § 158d) tr. řádu] tyto budou v průběhu trestního řízení odtajněny. Stěžovatel má podle názoru Obvodního státního zástupce pro Prahu 2 ve svém postavení zachována všechna práva, která mu trestní řád a další právní předpisy zaručují. Podaná vyjádření účastníků řízení byla doručena stěžovateli k podání repliky. V podané replice ze dne 15.4.2007 setrvává na svých původních stanoviscích. Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není součástí soustavy orgánů veřejné moci a není zpravidla oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá ve třech námitkách. První je skutečnost, že stěžovatel nebyl orgány činnými v trestním řízení poučen od počátku zahájení trestního stíhání dne 6. 12. 2006 o tom, že se jedná o případ nutné obhajoby podle ustanovení § 36 odst. 3 tr. řádu a že obhájci stěžovatele nebylo téhož dne umožněno se účastnit úkonů tří domovních prohlídek právě za situace, kdy se o nutnou obhajobu jedná. Námitkou druhou je tvrzení, že v protokolu o domovní prohlídce není uvedeno, že při vstupu do bytu dne