IV.ÚS 3124/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3124/09 ze dne 31. 8. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické a soudce Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. O., 2) K. O. a 3) nezl. M. O., všichni zastoupeni Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou, se sídlem AK v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 6 C 520/2004-229 ze dne 15. února 2007 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 1263/2007-283 ze dne 25. června 2007, za účasti Okresního soudu v Jindřichově Hradci, Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a za účasti vedlejšího účastníka Statek Lomnice, spol. s r. o., IČ: 49023420, se sídlem Lomnice nad Lužnicí, Palackého nám. 88, zastoupené JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem, se sídlem Třeboň, Březanova 84/I, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podaným návrhem, který i v ostatním splňuje náležitosti předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí s odůvodněním, že v postupu obecných soudů spatřují zásah do svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a právo na zvláštní ochranu dětí a mladistvých ve smyslu čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro skutkovou základnu je určující, že vedlejší účastník se domáhal zaplacení částky 208 630,- Kč spolu s ročními 2,5% úroky z prodlení ode dne 24. 7. 2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že stěžovatel 3) [nezl. M. O.] spolu s nezl. P. P. dne 12. 7. 2003 způsobili požár, kterým došlo ke shoření sena a slámy přináležející vedlejšímu účastníkovi, a dále k poškození budovy seníku (kde uváděné bylo uskladněno) shořením dřevěné konstrukce, čímž došlo v důsledku jednání uvedených ke škodě vyčíslené v úhrnné výši 267 710,- Kč, sestávající ze škody 45 000,- Kč (na shořelém seně), 14 350,- Kč (na shořelé slámě) a 208 360,- Kč (na stavbě seníku). Společně za škodu pak měli odpovídat také ti, kteří nad nimi měli vykonávat patřičný dohled, tj. rodiče [stěžovatel 1) a 2)] a matka druhého nezletilého M. P. Po částečném plnění ze strany pojistitele (Česká pojišťovna, a.s.) vzhledem k této skutečnosti vzal vedlejší účastník žalobu částečně zpět a domáhal se jen náhrady škody ve výši 208 360,- Kč (na stavbě seníku). Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobě vedlejšího účastníka částečně vyhověl, když rozhodl, že stěžovatelé spolu s nezl. P. P. a M. P. jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně vedlejšímu účastníkovi částku 145 000,- Kč spolu s ročními 2% úroky z prodlení z částky 145 000,- Kč od 22. 4. 2004 do zaplacení. Okresní soud vycházel z toho, že nezl. P. P. a stěžovatel 3) vybaveni "zábavní pyrotechnikou", kterou jim pořídil stěžovatel 1) - otec stěžovatele 3) při vědomosti matky nezl. P. P. M. P. a stěžovatelky 2), vstoupili do objektu vedlejšího účastníka dírou v plotě, kdy každý vzal jednu "fontánku", kterou zapálili a následně je odhodili směrem k seníku, do kterého spadly do zbytků sena. Obě světlice (rachejtle) doutnaly, v domnění, že k požáru nedojde pak nezletilí objekt opustili. Uváděné bylo možné dle posouzení okresního soudu jednoznačně vyhodnotit po srovnání protokolů s výslechy osob mladších 15 let obou nezletilých, jak obsaženy ve spise Policie ČR - OO Třeboň sp. zn. ORJH - 1005/TR-Př-2003, u nichž byla přítomna A. Š. - kurátorka pro mládež při MěÚ v Třeboni, která i při projednávání tohoto sporu vypověděla, že oba chlapci v rámci výpovědí vypovídali naprosto spontánně, bez nátlaku, bez sugestivních otázek, dle jejího úsudku zcela zřejmě podle své zkušenosti a podle reálného stavu věci. Z podání vysvětlení stěžovatelem 1) pak okresní soud měl za prokázané, že tento provedl nákup zábavní pyrotechniky a tuto dal k dispozici nezletilým a tito (prosti dozoru) s touto měli možnost nakládat. Nezletilí v rámci svých účastnických výpovědí před odvolacím soudem dne 21. 10. 2005 již způsobení požáru nedoznávají, neboť není pochyb o tom, že jejich líčení rozhodných událostí bylo konzultováno s ostatními žalovanými, když veškerá tvrzení o "vynuceném" původním přiznání nezletilých přišla s odstupem doby až poté, co byl rodiči chlapců zjištěn rozsah způsobené škody. Soud neměl žádných důvodných pochybností o jejich výslechu dne 23. 7. 2003 realizovaném před orgány policie, když jakékoliv pochybení při výsleších nebylo shledáno ani na základě opakovaných prošetření policejních postupů prováděných Inspekcí Ministerstva vnitra ČR, jak vyplývá z vyrozumění o výsledku šetření opakované stížnosti 12. 5. 2004. Stížnosti na postupy v rámci řízení byly shledány jako neoprávněné, naopak postupy policie byly regulérní, v souladu se zákonem, to okresní soud zdůraznil zejména ve vazbě na výslechy obou nezletilých, realizované za přítomnosti orgánu sociálně právní ochrany dětí. Soud se zabýval zároveň možností spoluzavinění vedlejšího účastníka (§ 441 OZ) a případnou aplikací tzv. moderace (§ 450 OZ), tj. přiměřené snížení náhrady škody z důvodů zvláštního zřetele hodných. Vzhledem k dobře sociálně situovaným stěžovatelům 1) a 2), kdy navíc sám stěžovatel 1) dal zábavní pyrotechniku nezletilým k dispozici, z uvedených důvodů ke snížení škody nepřistoupil. Proti prvoinstančnímu rozsudku se odvolali všichni žalovaní, když stěžovatelé zejména argumentovali tím, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy a dále neprovedl stěžovateli navrhované důkazy, nesprávně zhodnotil otázku spoluzavinění vedlejšího účastníka. Odvolací soud se ztotožnil s názory soudu prvoinstančního, když mimo jiné uvedl, že shodně se soudem prvního stupně považuje navrhované důkazy za nadbytečné, neboť skutečnosti, které měly být navrženými důkazy prokázány, byly zjištěny v řízení jinak. Rovněž se neztotožnil s názorem stěžovatelů, že z vyjádření psychologa PhDr. J. Š. vyplynula potřeba znaleckého zkoumání spontánnosti či pravdivosti výpovědí nezletilých. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně i ohledně absence spoluzavinění vedlejšího účastníka a případného snížení škody ve smyslu § 450 OZ. Proti druhoinstančnímu rozhodnutí podali stěžovatelé dovolání, které však bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné, neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam. Stěžovatelé v zásadě opakovali již vznesené námitky v rámci odvolání, tj. vadu řízení spočívající v neprovedení důkazů jimi navrhovaných, které měly prokázat jejich tvrzení a dále pak vytýkají, že obecné soudy zcela vadně vycházely ze závěrů orgánů činných v trestním řízení, ačkoliv Policie ČR při šetření příčin vzniku požáru nepostupovala v souladu se zákonem, zejména porušila pravidla pro provádění výslechu nezletilých. Stěžovatelé dále nesouhlasili se závěrem ohledně spoluzavinění vedlejšího účastníka a napadli rovněž závěr stran nesplnění předpokladů pro moderaci. Stěžovatelé v rámci své stížnosti v zásadě opakují argumentaci předestřenou před obecnými soudy, když tvrdí, že bylo zasaženo do jejich základních lidských práv a svobod, neboť nebylo respektováno ustanovení čl. 32 Listiny zejména tím, že výslech nezletilců byl učiněn v rozporu se zákonem. Nezletilci měli v průběhu vyšetřování za to, že nebudou vyšetřováním vázáni (byli přesvědčeni "že z toho nic nebude") a tak na to spoléhali a z toho vycházeli. Nadto stěžovatelé mají za to, že "žalovaný" (má být vedlejší účastník) zcela překročil nestandardním způsobem možnost soudu hodnotit volně všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech a neprovedl důkazy, které stěžovatelé navrhovali. V souladu s ustanovením § 32 zákona o Ústavním soudu vyzval soud účastníka řízení Okresní soud v Jindřichově Hradci, Krajský soud v Českých Budějovicích a vedlejší účastnici Statek Lomnice, spol. s r. o., aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. Soud prvého stupně se s argumentací stěžovatelů neztotožnil. Dle jeho úsudku tzv. zvláštní ochrana dětí (čl. 32 Listiny) stejně jako tzv. právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny) nebyly porušeny, když rozhodnutí soudů v nalézacím řízení jednoznačně vycházejí z prováděného dokazování, při kterém byly bez výhrad dodrženy postupy ve smyslu ustanovení § 125, § 120 odst. 1, jakož i § 132 o. s. ř. Prováděné dokazování s ohledem na okolnosti projednávaného případu a potřeby zjišťování skutkového stavu bylo dle úsudku zdejšího soudu regulérní, úplné, a v souladu se zákonem, vzhledem k tomu jsou rozhodnutí soudů vycházející z takto prováděných důkazů zcela správná, odpovídající zjištěnému skutkovému stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.). Okresní soud v Jindřichově Hradci dále vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst. 2 zák. o Ústavním soudu. Krajský soud se vyjádřil k výtkám stěžovatelů odmítavě. Krajský soud jako soud odvolací sám provedl výslech nezletilých žalovaných, jejich vý