IV.ÚS 3137/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3137/20 ze dne 6. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ivany Váchové, 2) Jana Váchy a 3) Mgr. Lucie Křížkové, všech zastoupených Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, sídlem Štěpánská 630/57, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2020 č. j. 30 Cdo 1307/2020-325 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2020 č. j. 14 Co 440/2016-286, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Národního bezpečnostního úřadu, sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 - Košíře, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy, a dále v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že původní žalobce Ing. Jaroslav Vácha (dále jen "žalobce" nebo "původní žalobce") se domáhal po vedlejší účastnici jako žalované konstatování porušení práva, omluvy a přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč, která mu měla vzniknout v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu (dále jen "NBÚ") ze dne 5. 9. 2006 č. j. 68450/2006-NBÚ/P a ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006 č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, a která měla spočívat ve zničení jeho celoživotně budované vojenské kariéry s dopadem na žalobcův profesní i osobní život, a dále přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč za nepřiměřeně dlouhé řízení o obnovení žalobcovy prověrky pro stupeň "tajné" podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v zákonem stanovené lhůtě (dále jen "zákon č. 412/2005 Sb."). 3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") mezitímním rozsudkem ze dne 21. 3. 2016 č. j. 48 C 148/2013-113 rozhodl, že nárok žalobce je co do základu po právu (výrok I.) s tím, že o výši nároku bude rozhodnuto konečným rozhodnutím (výrok II.). Obvodní soud vyšel ze zjištění, že dne 12. 5. 2005 bylo zahájeno řízení o obnovení žalobcovy prověrky pro stupeň "tajné". NBÚ vydal dne 5. 9. 2006 rozhodnutí č. j. 68450/2006-NBÚ/P, kterým se osvědčení nevydává. Žalobce proti citovanému rozhodnutí podal dne 21. 9. 2006 rozklad. Ještě před tím, než bylo o rozkladu rozhodnuto, bylo dne 14. 11. 2006 Ředitelstvím personální podpory vydáno rozhodnutí č. j. 18-76/2006-4614, kterým byl žalobce dnem 30. 12. 2006 propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání z důvodu nezpůsobilosti pro další výkon služby. Rozhodnutím ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006 č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP byl žalobcem podaný rozklad zamítnut. Proti tomuto pravomocnému rozhodnutí podal žalobce dne 26. 1. 2007 žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"), který rozsudkem ze dne 29. 6. 2011 č. j. 6 A 84/2011-136 potvrzující rozhodnutí NBÚ ze dne 19. 12. 2006 pro nezákonnost zrušil a věc vrátil NBÚ k dalšímu řízení. Ředitel NBÚ následně rozhodnutím ze dne 12. 9. 2011 č. j. 206/2011- NBÚ/07-OP, zrušil prvostupňové rozhodnutí ze dne 5. 9. 2006 pro nezákonnost a věc vrátil NBÚ k dalšímu projednání. Další řízení bylo rozhodnutím NBÚ ze dne 16. 1. 2012 č. j. 4344/2012-NBÚ/P zastaveno podle § 113 odst. 1 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb., neboť žalobce ve stanovené lhůtě nedoplnil potvrzení odpovědné osoby - poskytovatele utajované informace (vzhledem k ukončení služebního poměru v resortu obrany pominula nutnost přístupu žalobce k utajovaným skutečnostem bez dalšího). Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal rozklad, ten však byl rozhodnutím ředitele NBÚ ze dne 16. 4. 2012 č. j. 70/2012-NBÚ/07-OP zamítnut, napadené rozhodnutí bylo potvrzeno a nabylo právní moci dne 30. 4. 2012. Žádost o odškodnění podal žalobce dne 25. 2. 2012 (správně 25. 10. 2012) na Ministerstvo vnitra České republiky, které jej postoupilo věcně příslušnému NBÚ. Ten žalobci odpověděl dopisem ze dne 17. 12. 2012, doručeným jeho právnímu zástupci dne 7. 1. 2013, jímž žádosti žalobce odmítl vyhovět pro promlčení. 4. Proti rozsudku obvodního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Městský soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2016 č. j. 14 Co 440/2016-151 rozsudek obvodního soudu u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v neskončení bezpečnostního řízení zahájeného dne 12. 5. 2005 v zákonné lhůtě potvrdil, zatímco u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí vedlejší účastnice ze dne 5. 9. 2006 č. j. 68450/2006-NBÚ/P a ze dne 19. 12. 2006 č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a dále ve výrocích II. a III. rozhodl o nákladech řízení. 5. Proti měnící části I. výroku rozsudku městského soudu podal původní žalobce dovolání. Potvrzující část výroku I. rozsudku městského soudu o nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení o bezpečnostní prověrce žalobce nabyla právní moci dne 9. 1. 2017, když proti ní dovolání nebylo podáno. 6. S ohledem na skutečnost, že původní žalobce Ing. Jaroslav Vácha dne 15. 5. 2017 zemřel, Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 11. 2017 č. j. 30 Cdo 1650/2017-209 rozhodl, že namísto něj bude v řízení pokračováno se stěžovateli jako žalobci, a to pouze o relutární náhradě nemajetkové újmy. Řízení v části týkající se omluvy bylo soudem zastaveno. 7. Výše uvedený rozsudek městského soudu byl s výjimkou potvrzujícího výroku o věci samé na základě dovolání původního žalobce zrušen rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019 č. j. 30 Cdo 1954/2019-249. Nejvyšší soud vyslovil, že podmínku § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.", splňuje pouze rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006 č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, neboť právě toto rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno v době, kdy bylo pravomocné. 8. Městský soud proto o věci rozhodoval znovu, ústavní stížností napadeným rozsudkem, kterým rozsudek obvodního soudu o nároku původního žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nezákonného rozhodnutí vedlejší účastnice ze dne 5. 9. 2006 č. j. 68450/2006-NBÚ/P a ředitele vedlejší účastnice ze dne 19. 12. 2006 č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP změnil tak, že žalobu zamítl. Městský soud vyšel ze závazného závěru Nejvyššího soudu a dovodil, že vzhledem k tomu, že rozhodnutí ze dne 5. 9. 2006 nesplňuje atributy rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., není u stěžovateli vymezeného nároku splněna podmínka existence nezákonného rozhodnutí jako první podmínka pro založení odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem státní moci (§ 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Městský soud konstatoval, že v této věci je jediným nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006 č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP. Toto ovšem nemůže být v příčinné souvislosti se stěžovateli tvrzenou újmou již z toho důvodu, že podle tvrzení samotného původního žalobce došlo k újmě v důsledku jeho propuštění ze služebního poměru rozhodnutím ze dne 14. 11. 2006, tedy v době časově předcházející rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006. S ohledem na uvedené závěry městský soud dovodil, že původním žalobcem tvrzená újma (zničení jeho vojenské kariéry) není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím ze dne 19. 12. 2006 a ani výsledek celého správního řízení nemůže závěr o absenci této příčinné souvislosti zvrátit. Nadto i v případě, že by byl nárok stěžovatelů shledán důvodným, by byl promlčen. Nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., je rozhodnutí ředitele NBÚ ze dne 19. 12. 2006 č. j. 365/2006-NBÚ/07-OP, neboť toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 29. 6. 2011 č. j. 6 A 84/2011-136, který nabyl právní moci 1. 8. 2011. Promlčecí doba počala běžet nejpozději dne 2. 8. 2011 a podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., tak uplynula nejpozději dne 2. 2. 2012. V této době již původní žalobce dlouhodobě pociťoval svou pokračující újmu, když sám tvrdil, že již ode dne 14. 11. 2006, kdy byl propuštěn (z důvodu nezpůsobilosti pro další výkon služby) ze služebního poměru, pociťoval úkorně zpřetrhání profesní kariéry, kolegiálních i osobních vazeb a ztrátu životní jistoty povolání vojáka z povolání. Byla-li podána žaloba až dne 11. 1. 2013, byla podána o