IV.ÚS 3139/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3139/19 ze dne 21. 1. 2020 N 12/98 SbNU 92 Volba zmocněnce k vykonávání úkonů za právnickou osobu v trestním řízení a právo na obhajobu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené JUDr. Michalem Franěm, advokátem, se sídlem Truhlářská 3, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 8. 2019 č. j. 26 Nt 70/2019-13, proti zásahu Okresního soudu v Kladně spočívajícímu v odmítání předat stížnost proti napadenému usnesení nadřízenému orgánu k rozhodnutí, proti zásahu Okresního soudu v Kladně spočívajícímu v odepření rozhodnout o návrhu na zrušení ustanovení opatrovníka a proti zásahu Okresního státního zastupitelství v Kladně spočívajícímu v odmítnutí respektovat obhájce, kterého si stěžovatelka zvolila, za účasti Okresního soudu v Kladně a Okresního státního zastupitelství v Kladně jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 8. 2019 č. j. 26 Nt 70/2019-13 bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo na obhajobu garantované čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a její právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. II. Toto usnesení se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatelka napadá rozhodnutí Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") specifikované výše v návětí tohoto nálezu a dále rovněž tam specifikované jiné zásahy okresního soudu a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně (dále jen "státní zástupkyně"), a to s tvrzením, že jimi tyto orgány veřejné moci porušily její ústavně zaručená základní práva dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dle čl. 36 odst. 1 Listiny a rovněž její základní práva zaručená čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dle čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy. Stěžovatelka navrhuje Ústavnímu soudu, aby zrušil napadené usnesení okresního soudu a aby zakázal okresnímu soudu a státní zástupkyni v pokračování ostatních zásahů, přičemž v případě vyhovění jejímu návrhu na zrušení napadeného usnesení okresního soudu stěžovatelka alternativně navrhuje odmítnutí zbytku její ústavní stížnosti, neboť její další návrhy se tím stanou nadbytečnými. 2. Ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelka rovněž požádala o přednostní projednání své ústavní stížnosti, neboť je jí upírán zvolený obhájce, namísto nějž jí je vnucován soudem ustanovený opatrovník. II. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 3. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky, které zákon poskytuje, a byly k ní připojeny kopie napadených usnesení. Splňuje tedy všechny procesní náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a Ústavní soud se jí tedy může zabývat z věcného hlediska. 4. Ve vztahu k napadenému usnesení okresního soudu nelze ústavní stížnost považovat ani za návrh nepřípustný dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť proti usnesení o ustanovení opatrovníka právnické osobě dle § 34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, (dále též jen "zákon o TOPO") není přípustná stížnost. Dle § 141 odst. 2 věty druhé zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 1 odst. 1 zákona o TOPO je stížnost přípustná pouze proti těm usnesením soudu, u nichž to zákon výslovně připouští a jestliže soud rozhoduje v prvním stupni. Ustanovení § 34 zákona o TOPO výslovně stížnost proti usnesení dle § 34 odst. 5 zákona o TOPO o ustanovení opatrovníka právnické osobě nepřipouští. Ke stejným závěrům dospěla i komentářová literatura [srov. FENYK, J.; SMEJKAL, L.; BÍLÁ, I. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2018, k § 34. Citováno dle: ASPI (právní informační systém), k odst. 4 a 5; či GŘIVNA, T. In: ŠÁMAL, P., DĚDIČ, J. a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 743]. Ačkoliv jde o rozhodnutí v přípravném řízení, jeho dopad na práva právnické osoby jakožto obviněné v trestním řízení je tak markantní, že Ústavní soud již v minulosti ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí připustil a meritorně ji projednal [srov. k tomu nález sp. zn. I. ÚS 2436/18 ze dne 20. 11. 2018 (N 188/91 SbNU 323)]. III. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 5. Proti stěžovatelce bylo usnesením Policie České republiky, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územním odborem Kladno, oddělením obecné kriminality, ze dne 17. 5. 2019 č. j. KRPS-39444-155/TČ-2017-010371-KL zahájeno trestní stíhání pro důvodné podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který má spočívat, stručně řečeno, v tom, že stěžovatelka měla jednáním svého jediného jednatele porušit řadu pracovněprávních povinností a povinností vyplývajících z právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, v důsledku čehož jeden z jejích zaměstnanců kolidoval s vysokozdvižným vozíkem do kovového rámu, který narazil do jiného kovového rámu, čímž vyvolal dominový efekt, v jehož důsledku poslední kovový rám v řadě zavalil a usmrtil jiného pracovníka. 6. Jediným jednatelem stěžovatelky je M. H., proti němuž bylo pro stejný skutek zahájeno trestní stíhání usnesením Policie České republiky, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územním odborem Kladno, oddělením obecné kriminality, ze dne 17. 5. 2019 č. j. KRPS-39444-144/TČ-2017-010371-KL. Stěžovatelka měla v době vydání napadeného usnesení okresního soudu dva společníky, z nichž jeden je jmenovaný jednatel s obchodním podílem 65 %, aktuálně má jediného společníka, jímž je jednatel stěžovatelky. Stěžovatelka má rovněž prokuristku, oprávněnou zastupovat společnost samostatně, jejíž prokura však byla do obchodního rejstříku zapsána až ke dni 21. 8. 2019, a tedy v době vydání napadeného usnesení okresního soudu stěžovatelka prokuristku neměla. 7. Stěžovatelce byl napadeným usnesením ustanoven opatrovník dle § 34 odst. 5 zákona o TOPO, a to s odůvodněním, že stěžovatelka je stíhána spolu se svým jediným jednatelem. Napadené usnesení obsahuje rovněž pasáž: "Dle § 34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb. nemá-li právnická osoba osobu způsobilou činit úkony v řízení, soudce ustanoví právnické osobě opatrovníka ...", z níž lze usoudit, že právě tuto alternativu hypotézy právní normy obsažené v § 34 odst. 5 zákona o TOPO měl okresní soud za naplněnou. Stěžovatelka byla v napadeném usnesení okresního soudu rovněž poučena o tom, že proti němu může do tří dnů ode dne jeho oznámení podat stížnost ke Krajskému soudu v Praze, a to prostřednictvím okresního soudu. Opravným usnesením okresního soudu ze dne 9. 9. 2019 č. j. 26 Nt 70/2019-24 bylo opraveno poučení napadeného usnesení tak, že proti němu není opravný prostředek přípustný. Stalo se tak poté, co Krajský soud v Praze upozornil svým přípisem okresní soud, že stížnost proti napadenému usnesení není přípustná. Před vydáním napadeného usnesení okresního soudu nebyla stěžovatelka vyzvána dle § 34 odst. 4 věty druhé zákona o TOPO k tomu, aby určila jinou osobu oprávněnou k provádění úkonů v dalším řízení. 8. Jednatel stěžovatelky zmocnil za jednatelku po zahájení trestního stíhání proti stěžovatelce JUDr. Michala Fraňa, advokáta, který zastupuje stěžovatelku i v tomto řízení o ústavní stížnosti, aby za ni činil v trestním řízení úkony. Následně JUDr. Fraňovi udělil za jednatelku i plnou moc coby obhájci stěžovatelky. Státní zástupkyně ani další orgány činné v trestním řízení však k JUDr. Fraňovi nepřistupují jakožto ke stěžovatelčině zmocněnci či obhájci, neboť mají za to, že byl zmocněn osobou, která je ve smyslu § 34 odst. 4 zákona o TOPO vyloučena z činění úkonů v trestním řízení za stěžovatelku. Tak byla např. zamítnuta tímto obhájcem podaná stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání specifikovaného výše sub 5, neboť dle názoru státní zástupkyně byla podána osobou neoprávněnou. IV. Argumentace stěžovatelky a vyjádření dalších účastníků řízení 9. Stěžovatelka po rekapitulaci předchozího procesního vývoje namítá proti napadenému usnesení a jiným zásahům: 1) hmotněprávní povahu zmocnění; 2) nerespektování judikatury Ústavního soudu; 3) absenci výzvy stěžovatelce dle § 34 odst. 4 věty druhé zákona o TOPO; 4) nesprávné právní