IV.ÚS 314/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 N 110/53 SbNU 375 K aplikaci § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické - ze dne 5. května 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Kartouzská 200/4, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008 č. j. 10 Co 883/2008-22 o nákladech exekuce. Výrok Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008 č. j. 10 Co 883/2008-22 se zrušuje. Odůvodnění I. Vymezení věci dle ústavní stížnosti Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 9. února 2009, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008 č. j. 10 Co 883/2008-22 o nákladech exekuce. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu "na právní jistotu". II. Rekapitulace věci v řízení před obecnými soudy Ze spisu Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově sp. zn. 127 Nc 2002/2006, z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno následující: Usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 23. června 2008 č. j. 127 Nc 2002/2006-11 bylo dle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. rozhodnuto o zastavení exekuce pro nemajetnost povinné. Soud zároveň uložil oprávněné, takto stěžovatelce v řízení před Ústavním soudem, povinnost zaplatit pověřené soudní exekutorce na nákladech exekuce částku 7 735 Kč. Krajský soud v Ostravě v ústavní stížností napadeném usnesení ze dne 31. října 2008 č. j. 10 Co 883/2008-22 v řízení o odvolání stěžovatelky výrok o nákladech exekuce soudu prvního stupně změnil tak, že s poukazem na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, stanovil povinnému povinnost zaplatit pověřené soudní exekutorce na nákladech exekuce částku 3 570 Kč, oprávněné povinnost zaplatit pověřené soudní exekutorce na nákladech exekuce částku 4 165 Kč a povinnému pak povinnost zaplatit oprávněné na nákladech exekuce částku 8 449 Kč. V odůvodnění pak odvolací soud konstatoval, že za situace, kdy novela exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení pro ustanovení § 89, je nutno aplikovat nové znění ustanovení § 89 ode dne účinnosti této novely, tj. od dne 1. ledna 2008, ve všech případech rozhodování o nákladech exekuce bez ohledu na to, kdy bylo dané exekuční řízení zahájeno. III. Rekapitulace stížnostních bodů a petitu ústavní stížnosti Po stručné rekapitulaci věci stěžovatel namítá protiústavnost napadeného rozhodnutí krajského soudu pro jeho rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Vyslovuje přesvědčení, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce § 89 exekučního řádu, ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Pro uvedené, tj. pro porušení základního práva "na právní jistotu", se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008 č. j. 10 Co 883/2008-22. IV. Rekapitulace vyjádření účastníka Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 11. března 2009 účastník řízení k předmětné ústavní stížnosti vyjádření. Odkázal v něm na obsah odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení. V. Upuštění od ústního jednání Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. stěžovatelka v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 27. března 2009, účastník řízení pak ve vyjádření doručeném Ústavnímu soudu dne 13. března 2009, souhlasili s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno. VI. Posouzení ústavnosti interpretace a aplikace ve věci relevantního jednoduchého práva Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů [sp. zn. III. ÚS 102/94 ze dne 15. 12. 1994 (N 61/2 SbNU 175), III. ÚS 114/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 9/3 SbNU 45), III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), III. ÚS 142/98 ze dne 4. 6. 1998 (N 65/11 SbNU 131), III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17) a další]. Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva. Z pohledu jednoduchého práva relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení na předmětnou věc dopadá ustanovení § 89 exekučního řádu. V předmětné věci Ústavní soud důvod pro postup dle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neshledal. Ve věci byla nařízena exekuce k návrhu stěžovatelky usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 9. listopadu 2006 č. j. 127 Nc 2002/2006-4. Exekuce v předmětné věci byla tudíž zahájena před nabytím účinnosti novely exekučního řádu provedené zákonem č. 347/2007 Sb. Z této skutečnosti plyne otázka posouzení situace, v níž soud rozhodoval o úhradě nákladů exekuce již v době účinnosti exekučního řádu, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., přičemž v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.) Ústavní soud v této souvislosti konstatoval, že v případě absence explicitních intertemporálních ustanovení, tj. za situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je dle Ústavního soudu třeba přijmout takový výklad [sp. zn. II. ÚS 444/03 ze dne 30. 6. 2005 (N 134/37 SbNU 697), II. ÚS 37/04 ze dne 30. 6. 2005 (N 135/37 SbNU 705), I. ÚS 287/04 ze dne 22. 11. 2004 (N 174/35 SbNU 331), I. ÚS 344/04 ze dne 15. 12. 2004 (N 191/35 SbNU 497), IV. ÚS 178/04 ze dne 26. 1. 2005 (N 18/36 SbNU 237)], který "šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny", je proto "ve svém důsledku výkladem retroaktivním". V dané věci pak Ústavní soud otázku intertemporality posoudil použitím metody analogie legis. Dle § 129 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností tohoto zákona uskuteční podle dosud platných právních předpisů. Vycházeje z přístupu obdobného, jenž Ústavní soud aplikoval ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (viz výše), a vycházeje dále z úvahy, dle níž není dán rozumný důvod pro odlišení účelů sledovaných exekučním řádem a jeho novelou provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění platném do 31. prosince 2007, tj. v době přijetí předmětných rozhodnutí, stanovilo následující: "Dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce.". Ústavněprávní interpretací uvedené dikce § 89 exekučního řádu se Ústavní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí. V nálezu sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) tuto judikaturu zevrubně rekapituluje, přičemž akcentuje zejména tezi, dle níž není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), nepřizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému. Připomenul, že se nelze ztotožnit s interpretací, dle níž exekutor jako nositel veřejné moci, kterou je třeba vykonávat nezávisle, má mít zajištěnu úhradu nákladů exekuce vždy. Dle názoru Ústavního soudu je to exekutor, který má z úspěš