IV.ÚS 3141/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3141/15 ze dne 6. 9. 2016 N 164/82 SbNU 583 Přidělování věcí insolvenčním správcům opatřením předsedy krajského soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 6. září 2016 sp. zn. IV. ÚS 3141/15 ve věci ústavní stížnosti LIQUIDATORS, v. o. s., se sídlem v Praze 3, Radhošťská 1942/2, zastoupené JUDr. Pavlem Glazunovem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Na Harfě 935/5D, proti opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2015 sp. zn. KSOL 10 INS 17514/2015 a výroku II usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 8. 2015 č. j. KSOL 10 INS 17514/2015-A6, jimiž bylo rozhodnuto o ustanovení insolvenčního správce mimo stanovené pořadí, spojené s návrhem na zrušení § 25 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti: 1. předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, 2. Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci jako účastníků řízení a dále: a) Marka Sedláčka, b) Zuzany Sedláčkové, c) Mgr. Dariny Šlampové, se sídlem v Hodoníně, Palackého 2312/54, d) Mgr. Martina Fuchsiga, se sídlem v Oticích, Hlavní 25, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, jako vedlejších účastníků řízení. I. Opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2015 sp. zn. KSOL 10 INS 17514/2015 se ruší, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a podání účastníků 1. Stěžovatelka a vedlejší účastníci c) a d) jsou zapsanými insolvenčními správci vykonávajícími svoji činnost v obvodu působnosti Krajského soudu v Ostravě. Předsedkyně tohoto soudu opatřením ze dne 24. 7. 2015 sp. zn. KSOL 10 INS 17514/2015, vydaným podle § 25 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "insolvenční zákon"), ve spojení s § 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, (dále jen "jednací řád"), ve věci vedlejších účastníků a) a b) jako dlužníků určila insolvenčním správcem Mgr. Martina Fuchsiga, vedlejšího účastníka d). Současně neurčila insolvenčními správci stěžovatelku ani vedlejšího účastníka c) a oba zařadila na konec pořadí, přičemž tento svůj postup odůvodnila zajištěním rovnoměrného zatížení správců. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. 8. 2015 č. j. KSOL 10 INS 17514/2015-A6 zjistil úpadek dlužníků a výrokem II ustanovil insolvenčním správcem vedlejšího účastníka d). 2. Proti opatření předsedkyně a výroku II usnesení krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností, v níž navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil; současně navrhuje i zrušení § 25 odst. 5 insolvenčního zákona a přiznání náhrady nákladů řízení. Namítá porušení zákazu diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zásah do práva na přístup k veřejné funkci podle čl. 21 odst. 4 Listiny, práva na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, které spatřuje v tom, že napadenými akty nebyla stěžovatelka ustanovena insolvenčním správcem dlužníků, přestože na ni připadlo v tzv. rotačním principu zákonné pořadí podle § 25 odst. 2 insolvenčního zákona a na její místo byl určen insolvenční správce jiný. Stěžovatelka byla navíc zařazena na konec tzv. kolečka. 3. Stěžovatelka vytýká opatření předsedkyně, které bylo závazným podkladem výroku II usnesení krajského soudu, že bylo vydáno svévolně a bez řádného odůvodnění. Poukazuje na to, že opatření je součástí rozhodovací praxe u Krajského soudu v Ostravě používané v masivním rozsahu, přestože zákon opatření tohoto druhu chápe jako výjimku z pravidla určenou pro specifický okruh případů. Za vymykající se pravomocím předsedy soudu označuje opatření v té části, kterou byla zařazena na konec pořadí. Zavedená praxe uvedeného soudu podněcuje úvahy, zda se nejedná o záměrně budovaný klientelistický systém, a vytváří latentně korupční prostředí. Stěžovatelka poukazuje na hromadné uplatňování této praxe vůči insolvenčním správcům, kteří nemají sídlo v územním obvodu Krajského soudu v Ostravě, nýbrž zde mají toliko zřízenu provozovnu; je přesvědčena o protiústavnosti § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť umožňuje předsedovi soudu svévolné určování správců a opomenutým nedává možnost účinné obrany. 4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve vyjádření doručeném dne 9. 6. 2016 zdůrazňuje, že byl při vydání napadeného výroku vázán opatřením předsedkyně soudu. Neshledává rozpor s ústavním pořádkem, neboť praxe slouží k zajištění plynulého průběhu insolvenčních řízení a brání nadměrnému ustanovování správců, kteří (účelově) zřídili velké množství provozoven v obvodu krajského soudu. 5. Vedlejší účastník d) navrhuje, aby byla ústavní stížnost odmítnuta, popř. zamítnuta. Postup předsedkyně krajského soudu považuje za příhodný, naopak má pochybnosti o ústavnosti § 25 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť tam upravený systém ustanovování správců je nefunkční vzhledem k vysokému počtu "fiktivních provozoven" zřizovaných za účelem navýšení počtu přidělených věcí. Stejně nahlíží na § 5a odst. 5 a § 17 odst. 6 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o insolvenčních správcích"), který zvýhodňuje veřejné obchodní společnosti, oproti insolvenčním správcům jiné právní formy. 6. Předsedkyně Krajského soudu v Ostravě navrhuje, aby byla ústavní stížnost odmítnuta; dovozuje, že není dáno subjektivní právo stěžovatelky být jmenována správcem v konkrétní úpadkové věci. Co do postupů krajského soudu zdůrazňuje jeho předsedkyně, že opatření vydávaná podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona slouží účelu zákona, tj. zajištění rovnoměrného zatížení jednotlivých správců. Předsedkyně tímto způsobem reaguje na značné množství "fiktivních provozoven" insolvenčních správců, zřizovaných za účelem znásobení počtu přidělených věcí. Důvody jsou krajským soudem formou dopisů či konzultací důsledně komunikovány odborné veřejnosti včetně dotčených správců; je vycházeno z premisy, že věci jsou přidělovány podle sídla a nejvýše čtyř provozoven v obvodu krajského soudu, což je počet umožňující kvalitní a odpovědný výkon funkce správce směrem k věřitelům i dlužníkovi. 7. Stěžovatelka v replice opakovaně brojí proti přístupu předsedkyně a zdůrazňuje, že se v jejím případě jedná o dotčení práv spočívající v paušálním vyloučení ze všech insolvenčních věcí projednávaných u Krajského soudu v Ostravě. Jejich rozdělování mezi jednotlivé správce je podřízeno subjektivním a diskriminačním kritériím stanoveným předsedkyní soudu. Ve výsledku je pro obvod krajského soudu negován rotační systém podle § 25 odst. 2 insolvenčního zákona, zatímco předsedové všech ostatních krajských soudů úpravu respektují. Podle jejího názoru musí být každé jednotlivé opatření náležitě odůvodněno a nepostačuje sdělení obecných důvodů mimoprocesní cestou. II. Podmínky projednání ústavní stížnosti 8. Ústavní soud byl předně konfrontován s podmínkami meritorního projednání. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zastoupena advokátem. Následně Ústavní soud obrátil svoji pozornost k otázce přípustnosti ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že je přípustná v části týkající se opatření předsedkyně soudu a současně co do akcesorického návrhu na zrušení ustanovení § 25 odst. 5 insolvenčního zákona; naopak je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v části napadající výrok II usnesení krajského soudu. 9. Ve vztahu k opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2015 sp. zn. KSOL 10 INS 17514/2015 vyšel Ústavní soud z toho, že podle § 4 odst. 3 věty první jednacího řádu nemá povahu rozhodnutí, a nejsou proti němu tedy ani přípustné opravné prostředky (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 3 VSPH 193/2010-B-12, KSPL 27 INS 8406/2009, rozhodnutí insolvenčních soudů jsou dostupná na https://isir.justice.cz). Nepřehlédl, že ústavní stížnost jiného stěžovatele proti obdobnému opatření byla v minulosti odmítnuta pro nepřípustnost s tím, že se má bránit žalobou ve správním soudnictví [usnesení sp. zn. II. ÚS 3234/15 ze dne 5. 4. 2016 (v SbNU nepublikováno), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Při vědomí, že usnesení soudce zpravodaje, vyda