IV.ÚS 3142/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3142/19 ze dne 10. 12. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., nyní ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Simonou Hinkelmannovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská 275/16, proti vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZT 456/2019-13 ze dne 16. srpna 2019, Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 1 KZV 88/2019-113 ze dne 9. července 2019, a postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 1. oddělení, v trestním řízení vedeném pod sp. zn. KRPA-174516/TČ-2019-000071, ve spojení s návrhem na přednostní projednání věci a vydání předběžného opatření, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a připojené návrhy se odmítají. Odůvodnění: 1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor obecné kriminality, 1. oddělení (dále jen "policie"), zařadila v rámci vyšetřování do spisu rovněž textovou zprávu - komunikaci mezi stěžovatelem a advokátkou ze dne 3. května 2019. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") vyrozumělo zástupkyni stěžovatele (dále též "advokátka" či "obhájkyně"), že uvedený postup v konkrétním případ nepovažuje za vadný. Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") přezkoumalo postup městského státního zastupitelství a podnět stěžovatele jako nedůvodný vyrozuměním odložilo. 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že úkony trestního řízení byly zahájeny dne 2. května 2019 a dne 22. května 2019 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin vraždy, zločin obecného ohrožení a další. Stěžovatel byl vyslechnut již dne 3. května 2019, a to v přítomnosti advokátky, která jej již dříve zastupovala v jiné věci, a policii se prokázala generální plnou mocí z listopadu 2018. Stěžovateli byl dne 4. května 2019 podle § 79 odst. 1 trestního řádu odňat mobilní telefon a byl předložen znalci k vytěžení informací. Stěžovatel byl propuštěn ze zadržení, bezprostředně byl zadržen v jiné věci vedené Policií České republiky, Obvodním ředitelstvím policie Praha IV., Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality, ve věci vedené pod sp. zn. KRPA-175144/TČ-2019-001472 (dále jen "policie 2"), v němž byly úkony trestního řízení zahájeny rovněž dne 2. května 2019; dne 22. května 2019 byla obě řízení spojena k věci vedené u policie. 3. Dne 26. června 2019 se obhájkyně seznámila se znaleckým posudkem, z něhož zjistila, že obsahuje rovněž důvěrný dotaz stěžovatele (SMS) ze dne 3. května 2019 na ni (zástupkyni), zda převezme jeho obhajobu. Na to zástupkyně reagovala (zpětným telefonátem) a obhajobu převzala. Dne 28. června 2019 vyzvala obhájkyně policii k odstranění této komunikace ze spisu, dne 1. července 2019 pak požádal stěžovatel dozorující státní zástupkyni k přezkoumání postupu policie a k vydání příkazu odstranit komunikaci ze spisu. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství ve vyrozumění uvedla, že postup policie byl v pořádku - ochrana se týká komunikace mezi obviněným a jeho obhájcem a ani jeden z dotčených v té době nebyl v takovém postavení. Ze shodných důvodů odložil státní zástupce vrchního státního zastupitelství žádost o provedení dohledu. 4. K ochraně komunikace mezi obhájcem a klientem, coby realizaci práv na právní pomoc, presumpci neviny, spravedlivý proces, odkazuje stěžovatel na judikaturu Ústavního soudu [nálezy sp. zn. III. ÚS 83/96 ze dne 25. 9. 1996 (293/1996 Sb., N 87/6 SbNU 123); II. ÚS 889/10 ze dne 25. 11. 2010 (N 237/59 SbNU 405); III. ÚS 2847/14 ze dne 3. 1. 2017 (N 3/84 SbNU 51); IV. ÚS 799/15 ze dne 9. 7. 2015 (N 128/78 SbNU 37) a II. ÚS 3533/18 ze dne 11. 6. 2019 všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz] a Evropského soudu pro lidská práva (Niemietz v. Německo č. 13710/88 ze dne 16. 12. 1992; Kopp v. Švýcarsko č. 23224/94 ze dne 24. 3. 1998; Foxley v. Spojené království č. 33274/96 ze dne 12. 10. 2000; André v. Francie č. 18603/03 ze dne 24. 7. 2008; Michaud v. Francie č. 12323/11 ze dne 6. 12. 2012 a Pruteanu v. Rumunsko č. 30181/05 ze dne 3. 2. 2015). Stěžovatel naopak nesouhlasí s výkladovým stanoviskem Nejvyššího státního zastupitelství č. 1/2015 ani s některými rozhodnutími Ústavního soudu [sp. zn. I. ÚS 414/17 ze dne 5. 4. 2017; I. ÚS 215/12 ze dne 26. 9. 2013 (N 169/70 SbNU 581) a II. ÚS 2166/14 ze dne 28. 8. 2014 U 14/74 SbNU 623]. Stěžovatel odmítá interpretaci, že ochrana důvěrnosti komunikace advokáta a klienta nastává teprve zahájením trestního stíhání, kdy se stanou obhájcem a obviněným (viz například usnesení sp. zn. I. ÚS 1638/14 ze dne 12. 11. 2014). Stěžovatel je přesvědčen, že bude-li SMS předložena s obžalobou obecnému soudu, bude tím porušen princip rovnosti zbraní, a proto považuje stěžovatel zařazení komunikace s advokátkou policií do trestního spisu a vyrozumění státních zastupitelství za porušení práv zakotvených v čl. 13, 36, 37 odst. 1 až 3 a 40 odst. 4 Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud přikázal policii vyjmout tuto komunikaci ze spisu a záznamy o ní zničit. 5. Ústavní soud k věci od městského státního zastupitelství vyžádal některé dokumenty ze spisu, z nichž mohl zjistit průběh jednotlivých kroků jak stěžovatele a jeho zástupkyně, tak především orgánů činných v trestním řízení. Z uvedených dokladů se podává, že dne 2. května 2019 byly zahájeny úkony trestního řízení, neboť byl dostatečně odůvodněn závěr, že neznámý pachatel spáchal zvlášť závažný zločin vraždy (č. l. 4). Na základě výpovědí několika svědků začala policie podezírat stěžovatele coby možného pachatele a na základě požadavku obdržela od dosahové státní zástupkyně (dne 3. května 2019 v 15:20 hod.) souhlas s jeho zadržením. Stěžovatel byl zadržen téhož dne v 17:00 hod. (viz protokol č. l. 59), byl vyšetřen lékařem, předveden na policejní oddělení, a poté, co se dostavila stěžovatelem zvolená zástupkyně, byla stěžovateli umožněna porada s ní bez přítomnosti další osoby (dne 4. května 2019 v čase 1:30 - 2:00 hod) a byl požádán o vydání mobilního telefonu, což odmítl (viz úřední záznam na č. l. 69). Následně byl v čase 2:01 zahájen v přítomnosti zástupkyně výslech stěžovatele (viz protokol č. j. KRPA-174516-61/TČ-2019-000071), u kterého stěžovatel potvrdil volbu zástupkyně za obhájkyni a využil svého práva k věci nevypovídat (str. 3 protokolu). Téhož dne policie podala žádost o vydání předběžného souhlasu podle § 79 trestního řádu - odnětí (věci) mobilního telefonu stěžovatele, který je zvyklý natáčet své jednání na mobilní telefon, a dále pro ověření jeho pohybu, neboť podle svědeckých výpovědí se nacházel v příslušném čase v blízkosti místa činu. Zjištěná data měla sloužit i pro další řízení, v němž byly úkony trestního řízení proti stěžovateli zahájeny - dne 3. května 2019 pro přečin znásilnění (vlastní matky). Dne 4. května 2019 byl ve 14:14 hod. stěžovateli na základě písemného souhlasu státního zástupce odňat jeho mobilní telefon; po jeho prozkoumání znalcem z něj bylo mimo jiné zjištěno, že stěžovatel poslal dne 3. května 2019 v 15:17 a v 15:19 hod. SMS adresované advokátce, v nichž ji požádal, aby jej zastupovala v trestní věci, aniž by bylo patrné, dopustil-li se trestného činu. Znalec rovněž zjistil, že stěžovateli následně zavolala advokátka, která s ním hovořila nejprve hodinu a deset minut, následně téměř dvacet čtyři minuty, a to v době předcházející zadržení stěžovatele. Trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno usnesením policie ze dne 22. května 2019. 6. Ústavní soud ve stěžovatelem citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 889/10 jednoznačně vymezil, že právní zastupování a z něj plynoucí důsledky pro respekt ke vztahu mezi advokátem a jeho klientem, nezačíná okamžikem, v němž se orgán veřejné moci o takovém vztahu dozví, ale že smluvní vztah a tím i "povinnost zachovávat mlčenlivost advokáta počíná okamžikem, kdy jej klient požádá o právní službu, a v souvislostí s tím ho začne seznamovat se svým problémem". Z výše uvedeného je přitom patrné, že SMS, jejíž vynětí ze spisu stěžovatel požaduje, takovému okamžiku předcházela, ptal-li se textovou zprávou advokátky, zda jej bude zastupovat. Teprve poté, co advokátka žádost akceptovala, nastala příprava "spočívající zejména v předání všech známých relevantních informací (...) a dohoda o procesní taktice, jež zpravidla časově před