IV.ÚS 3143/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3143/15 ze dne 23. 2. 2016 N 35/80 SbNU 447 Rozsudek pro zmeškání jako nástroj efektivnějšího rozhodování sporů a podmínky pro jeho vydání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 23. února 2016 sp. zn. IV. ÚS 3143/15 ve věci ústavní stížnosti OBAL CENTRUM, s. r. o., se sídlem v Sezemicích, Veská 35, zastoupené Mgr. Vladimírem Matysem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2015 č. j. 32 Cdo 911/2015-185 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014 č. j. 6 Cmo 337/2014-156, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 5. 2014 č. j. 58 Cm 107/2010-136, kterým bylo jakožto rozsudkem pro zmeškání rozhodnuto o stěžovatelčině platební povinnosti, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky Pardubicích jako účastníků řízení a společnosti REMOEX CZ, a. s., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 538/46, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2015 č. j. 32 Cdo 911/2015-185, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014 č. j. 6 Cmo 337/2014-156 a rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 5. 2014 č. j. 58 Cm 107/2010-136 bylo porušeno právo stěžovatelky garantované v článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2015 č. j. 32 Cdo 911/2015-185, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014 č. j. 6 Cmo 337/2014-156 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. 5. 2014 č. j. 58 Cm 107/2010-136 se zrušují. Odůvodnění I. Řízení před obecnými soudy 1. Procesní předchůdce vedlejšího účastníka (dále jen "původní žalobce") se žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích domáhal po stěžovatelce v postavení žalované zaplacení vyfakturované částky představující odměnu za právní služby, které spočívaly v poradenství a přípravě podkladů k odvolacímu řízení ve sporu vedeném proti správci daně stěžovatelky. Stěžovatelka však nebyla v tomto sporu úspěšná a fakturu odmítla uhradit; proti pravomocnému rozhodnutí správce daně podala správní žalobu, o níž v době podání žaloby na zaplacení předmětné faktury nebylo vydáno konečné rozhodnutí. 2. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích uložil jako soud nalézací platebním rozkazem ze dne 28. 1. 2011 č. j. 58 Cm 107/2010-16 stěžovatelce povinnost zaplatit původnímu žalobci 146 400 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka podala dne 7. 2. 2011 odpor, čímž byl platební rozkaz zrušen, a ve věci bylo na 28. 7. 2011 nařízeno jednání, jehož se zúčastnili zástupci stěžovatelky i původního žalobce. Na návrh původního žalobce a za souhlasu stěžovatelky bylo jednání odročeno za účelem mimosoudní dohody na 13. 12. 2011. Také další žádosti původního žalobce o odročení bylo vyhověno (z důvodu trvání mimosoudního vyjednávání) a jednání přesunuto na 24. 4. 2012; i toto jednání bylo odročeno, tentokrát na žádost stěžovatelky, opět pro trvající jednání o smírném vyřešení sporu. 3. Ve vyjádření původního žalobce k posledně zmíněné žádosti stěžovatelky o odročení jednání bylo soudu sděleno, že dne 10. 2. 2012 byla postoupena sporná pohledávka na vedlejšího účastníka. Původní žalobce následně navrhl záměnu účastníků řízení na straně žalující, čemuž soud usnesením ze dne 30. 4. 2012 č. j. 58 Cm 107/2010-63 vyhověl. 4. Dne 19. 10. 2012 bylo usnesením č. j. 58 Cm 10/2010-78 na návrh stěžovatelky řízení přerušeno do doby skončení řízení o kasační stížnosti u Nejvyššího správního soudu vedeného pod sp. zn. 8 Afs 29/2011, která směřovala proti rozhodnutí správního soudu o žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí správce daně - z toho důvodu, že výsledek řízení mohl mít zásadní vliv na postoj stěžovatelky k žalovanému plnění. Nejvyšší správní soud kasační stížnost dne 28. 11. 2012 zamítl, v řízení před nalézacím soudem bylo proto pokračováno a nařízeno jednání na 28. 11. 2013. Na žádost vedlejšího účastníka však bylo odročeno na 14. 1. 2014. 5. Dne 3. 1. 2014 se zástupce stěžovatelky z nařízeného jednání omluvil z důvodu své hospitalizace v nemocnici, ke které mělo dojít dne 7. 1. 2014; zároveň požádal soud, aby jednání nařídil nejdříve na 1. 3. 2014. Soud žádosti vyhověl a jednání odročil na 1. 4. 2014. Také z tohoto jednání se zástupce stěžovatelky dne 31. 3. 2014 omluvil e-mailem zaslaným pracovníkem kanceláře, a to pro plánovanou návštěvu lékaře. Omluva byla akceptována a jednání bylo znovu odročeno na 20. 5. 2014. Dne 4. 4. 2014 soud obdržel lékařské potvrzení z ambulance onkologické kliniky o vyšetření zástupce stěžovatelky ze dne 1. 4. 2014. 6. Dne 14. 5. 2014, tedy šest dnů přede dnem konání nařízeného jednání, zaslal tentýž pracovník kanceláře zástupce stěžovatelky jako v předchozím případě soudu e-mail s textem: "Ve věci sp. zn. 58 Cm 107/2010 zasílám omluvu a žádost o odročení". K tomuto podání soud nepřihlédl a nařízené jednání dne 20. 5. 2014 proběhlo za neúčasti stěžovatelky i jejího zástupce podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k nepřítomnosti žalované strany navrhl vedlejší účastník vydání rozsudku pro zmeškání (dále též jen "kontumační rozsudek") podle § 153b odst. 1 o. s. ř. a soud návrhu vyhověl. 7. Proti rozsudku pro zmeškání podala stěžovatelka dne 18. 7. 2014 e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu odvolání, které doplnila 21. 7. 2014 jeho podepsaným stejnopisem doručeným osobně do podatelny nalézacího soudu. V odvolání namítala především, že soud nepřihlédl k omluvě jejího zástupce a že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. 8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 10. 2014 č. j. 6 Cmo 337/2014-156 rozsudek nalézacího soudu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že z textu poslední omluvy zástupce stěžovatelky není zřejmé, z jakého důvodu se jednání nemůže zúčastnit, a proto nalézací soud nepochybil, pokud k ní nepřihlédl. Potvrdil také názor nalézacího soudu, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny byly. 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, v němž opět poukazuje na nezákonnost vydání rozsudku pro zmeškání, neboť nebyly splněny zákonem stanovené podmínky k jeho vydání. Dále namítala, že omluvu zástupce stěžovatelky měl soud akceptovat, nebo jej měl alespoň vyzvat k doplnění omluvy. Dovolací soud usnesením ze dne 10. 8. 2015 dovolání odmítl s odůvodněním, že v něm nebyly vymezeny předpoklady jeho přípustnosti. II. Ústavní stížnost a vyjádření dalších účastníků 10. Stížností doručenou Ústavnímu soudu brojí stěžovatelka proti rozsudkům nalézacího a odvolacího soudu; přestože petitem směřuje stěžovatelka stížnost výslovně pouze proti těmto rozhodnutím, její argumentaci lze vztáhnout i proti usnesení Nejvyššího soudu, od jehož doručení počítala lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto v souladu s ustálenou judikaturou podrobil přezkumu rovněž usnesení dovolacího soudu, aniž by stěžovatelku vyzýval k upřesnění (doplnění) petitu ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3030/15 nebo ze dne 19. 5. 2015 sp. zn. II. ÚS 3259/14, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz, navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména rozsudek Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004 č. 57567/00, dostupný na http://eslp.justice.cz). 11. Stěžovatelka ve stížnosti setrvává na svém stanovisku, že nalézací soud nesprávně vyhodnotil zákonem určené podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a vynesl jej, ač k takovému postupu nebyly splněny předpoklady. Odvolací soud ani dovolací soud však přesvědčení stěžovatelky nesdílely a po vyčerpání všech opravných prostředků jí nezbylo než se obrátit na Ústavní soud. Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zásada rovnosti účastníků a především právo být slyšena a mít možnost se vyjádřit ke všem důkazům ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 Ústavy, dále také právo, aby soudy postupovaly stanoveným způsobem ve smyslu čl. 90 Ústavy. 12. Stěžovatelka v rámci stížnosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [např. nález ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. I. ÚS 2656/12 (N 78/69 SbNU 321), nález ze dne 10. 3. 2005 sp. zn. III. ÚS 428/04 (N 53/36 SbNU 563) a další], ve kterých je vyložena povaha rozsudku pro zmeškání a stanoven požadavek na jeho zdrženlivé užívání, zvlášť v případech, kdy je žalovaný procesně aktivní. Stěžovatelka konstatuje, že obecné soudy nepostupovaly v řízení v souladu s touto judikaturou a kontumační rozsudek vy