IV.ÚS 3150/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3150/23 ze dne 10. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů spolku a) Asociace komerčních televizí, z. s., sídlem Vinohradská 3217/167, Praha 10 - Strašnice, a obchodních společností b) FTV Prima, spol. s r. o., sídlem Vinohradská 3217/167, Praha 10 - Strašnice, a c) TV Nova, s. r. o., sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5a, Praha 5 - Hlubočepy, zastoupených doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna 2023 č. j. 2 Co 26/2023-229, 2 Co 27/2023, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti New Mind, s. r. o., sídlem Bělehradská 858/23, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich ústavně garantované právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (správně "Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod", dále jen "Úmluva") a v důsledku porušení procesních práv došlo také k porušení jejich práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny) a svobody podnikání (čl. 26 Listiny). Podle stěžovatelů má spor unijní dimenzi, a proto se dovolávají i ochrany svých práv chráněných Listinou základních práv Evropské unie, zejména čl. 16, 17, 20 a 47. Stěžovatelé také požádali o odložení vykonatelnosti napadeného usnesení. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") návrhem na nařízení předběžného opatření z titulu ochrany proti nekalé soutěži domáhali, aby se vedlejší účastnice zdržela bez předchozího souhlasu některé ze stěžovatelek umožnění nahrávání a/nebo stahování a/nebo online zhlédnutí souborů obsahujících konkretizovaná audiovizuální díla. Městský soud usnesením ze dne 7. 2. 2023 č. j. 1 Nc 21/2023-49 (dále jen "první usnesení") návrhu částečně vyhověl a vedlejší účastnici uložil povinnost zdržet se na stránkách www. prehraj.to a www.prehrajto.cz bez předchozího souhlasu stěžovatelky b) umožnění nahrávání a/nebo stanování a/nebo online zhlédnutí specifikovaných souborů (I. výrok), zamítl návrh požadující zdržení se uvedených činností bez souhlasu stěžovatelky b) a stěžovatelky c) u dalších souborů (II. a III. výrok) a uložil stěžovatelům povinnost podat žalobu ve věci samé v určené lhůtě (IV. výrok). V odůvodnění uvedl, že ohledně specifikovaných souborů v I. výroku stěžovatelé prokázali, že existuje potřeba zatímní úpravy poměrů, u ostatních souborů tuto potřebu neosvědčili. Následně městský soud usnesením ze dne 15. 2. 2023 č. j. 1 Nc 21/2023-69 (dále jen "druhé usnesení") zrušil II. a III. výrok prvního usnesení a řízení v tomto rozsahu zastavil (I. výrok), a to pro částečné zpětvzetí návrhu, a ve vztahu mezi stěžovatelkou c) a vedlejší účastnicí nepřiznal žádné z nich právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). 3. Proti oběma usnesením městského soudu podala vedlejší účastnice odvolání, a protože vrchní soud shledal, že odvolání proti druhému usnesení není důvodné, ale je důvodné odvolání proti prvnímu usnesení, napadeným usnesením potvrdil I. výrok druhého usnesení a II. výrok tohoto usnesení zrušil (I. výrok), změnil I. výrok prvního usnesení a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (II. výrok) a stěžovatelům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení vedlejší účastnice před soudy obou stupňů (III. výrok). V odůvodnění uvedl, že se domnívá, že podmínky nutné pro nařízení předběžného opatření nebyly splněny ani u souborů specifikovaných v I. výroku prvního usnesení městského soudu, neboť je zřejmé, že stěžovateli předložená tvrzení a důkazy nejsou dostatečná k tomu, aby byl soudem učiněn zásadní zásah do sféry vedlejší účastnice spočívající v navržených povinnostech. II. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé, s vědomím omezeného testu ústavnosti rozhodnutí o předběžných opatřeních, namítají, že vrchní soud pochybil v několika ohledech, a proto je napadené usnesení projevem svévole. Konkrétně uvádějí, že napadené usnesení není dostatečně odůvodněné, neboť vrchní soud se nezabýval argumentem pirátskou platformou a nevypořádal se s argumentací o nekalé soutěži, svévoli spatřují v odklonu od předchozí judikatury, v odepření ochrany s odkazem na nutnost složitého dokazování, přičemž věc není důkazně složitá. Podle stěžovatelů došlo postupem vrchního soudu k flagrantnímu porušení řádného procesu "ve formě opomenutého důkazu". Argumenty k jednotlivým skupinám námitek a důsledku vedoucího k porušení jejich substantivních práv věnují stěžovatelé samostatné partie odůvodnění (část VI. až IX. ústavní stížnosti). 5. Stěžovatelé napadli usnesení vrchního soudu ve všech jeho výrocích, nicméně proti jeho I. výroku žádné argumenty neformulují. 6. Žádost o odložení vykonatelnosti stěžovatelé odůvodňují vznikem újmy stěžovatelky b) odlivem diváků, dopadem napadeného usnesení do řady dalších běžících sporů, včetně zániku všech exekučních příkazů ukládajících vedlejší účastnici pokuty, což bude znamenat, že vedlejší účastnice, ač dlouhodobě porušovala předběžné opatření, nebude za porušení vykonatelného rozhodnutí žádným způsobem sankcionována. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu (po odstranění vad plných mocí). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv, resp. žádné další prostředky neměli (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady, jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 9. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. 10. Ústavní soud se ve své judikatuře [pozn. Ústavní soud oceňuje znalost této judikatury právní zástupkyní stěžovatelů (viz např. V. část ústavní stížnosti)] opakovaně vyjádřil k rozhodování soudů o předběžných opatřeních a zdůraznil, že obecně nelze vyloučit způsobilost předběžného opatření, jako opatření prozatímní povahy, zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení. Nicméně předběžné opatření zpravidla nedosahuje takové intenzity, aby mohlo porušit ústavně zaručená práva účastníků řízení, neboť při rozhodování o jeho nařízení se nerozhoduje o jejich právech a povinnostech s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasné, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že o