IV.ÚS 3152/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3152/21 ze dne 23. 5. 2022 N 60/112 SbNU 50 Snížení sazby mimosmluvní odměny zvoleného zmocněnce poškozeného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky P. K., zastoupené Mgr. Vítem Feberem, advokátem, sídlem Ostravská 586/4, Havířov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. září 2021 č. j. 4 To 162/2021-512, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Krajského státního zastupitelství v Brně jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. září 2021 č. j. 4 To 162/2021-512 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. září 2021 č. j. 4 To 162/2021-512 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Městským soudem v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 4 T 153/2020 se podává, že H. Š. (dále jen "odsouzená") byla rozsudkem městského soudu ze dne 2. 3. 2021 č. j. 4 T 153/2020-459, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 5. 2021 č. j. 8 To 110/2021-481, pravomocně uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Za to byl odsouzené uložen trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Současně jí byla uložena povinnost nahradit poškozené stěžovatelce - vedle dalšího poškozeného - škodu ve výši 450 000 Kč. 3. Stěžovatelka podala u městského soudu návrh na uložení povinnosti odsouzené k náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody (č. l. 485a). Na jeho základě rozhodl městský soud usnesením ze dne 23. 7. 2021 č. j. 4 T 153/2020-501 tak, že dle § 154 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za použití § 155 odst. 4 trestního řádu uložil odsouzené povinnost nahradit stěžovatelce náklady v celkové výši 111 060 Kč. Částka se skládala z mimosmluvní odměny právního zástupce stěžovatelky za osm úkonů právní služby v sazbě 10 100 Kč vypočtené postupem dle § 10 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů zmocněnce - advokáta, sídlem v Havířově - a náhrady za jeho promeškaný čas, to vše navýšeno o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. 4. Proti tomuto usnesení podala odsouzená stížnost, na jejímž základě krajský soud přezkoumal správnost výroku usnesení městského soudu i postup řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Krajský soud předně dal za pravdu námitce odsouzené, že zmocněnec poškozené vede v Brně pobočku své advokátní kanceláře, a proto není důvod pro přiznání náhrady cestovních výdajů. Dále městskému soudu vytknul, že se v rozhodnutí nikterak nezabýval účelností jednotlivých úkonů právní služby zmocněnce poškozené stěžovatelky a neposoudil ani, zda není sazba mimosmluvní odměny nepřiměřeně vysoká. V této souvislosti krajský soud neuznal za samostatný úkon právní služby advokátovu první poradu s klientem, neboť ta je dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu již zahrnuta v přípravě a převzetí právního zastoupení. Sazbu mimosmluvní odměny pak snížil postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu, který na posuzovaný případ aplikoval s odkazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu - konkrétně usnesení ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1266/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) - i přesto, že stěžovatelce nebyl právní zástupce ustanoven, nýbrž si jej zvolila. Tento postup odůvodnil tím, že s ohledem na charakter trestního řízení ležela důkazní povinnost ohledně skutku především na státním zástupci. Napadeným usnesením proto krajský soud rozhodl tak, že usnesení městského soudu zrušil a stěžovatelce přiznal nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejího nároku na náhradu škody pouze ve výši 44 891 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 5. První okruh námitek stěžovatelky směřuje proti snížení sazby mimosmluvní odměny advokáta z částky 10 100 Kč na částku 5 000 Kč postupem dle § 12a odst. 2 advokátního tarifu. V této souvislosti uvádí, že dané ustanovení dopadá pouze na případy ustanovených zmocněnců, a nikoliv na případ zmocněnce jí zvoleného. Krajskému soudu rovněž vytýká, že řádně nezohlednil individuální okolnosti jejího případu, zejména pak nemravnost jednání odsouzené, jež podvodem vylákala peněžní prostředky od zesnulého manžela stěžovatelky, vlastní vinu však popírala a hájila se tvrzením, že poškozenému peněžní prostředky již dříve vrátil její zesnulý otec; odsouzená tak využila smrti manžela stěžovatelky i vlastního - a nadto nesvéprávného - otce. Stěžovatelka dále argumentuje, že důkazní břemeno v posuzované věci neleželo na státním zástupci, jak uvádí krajský soud, nýbrž k usvědčení odsouzené podstatnou měrou přispěla sama stěžovatelka, jež podala trestní oznámení a obstarala převážnou část důkazů. Konečně poukazuje na skutečnost, že od roku 2006 nedošlo k navýšení sazby mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu a tato již zdaleka neodpovídá dnešní cenové hladině. Těžko lze proto dle jejího názoru uvažovat o nepřiměřenosti výše nákladů na uplatnění jejího nároku v trestním řízení. 6. Zadruhé pak stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že jí upřel právo na náhradu nákladů za první poradu s advokátem, kterou nesprávně odmítl uznat za samostatný úkon právní služby. První porada totiž není součástí převzetí a přípravy zastoupení zvoleným právním zástupcem [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], nýbrž je tomu tak pouze u právního zástupce ustanoveného, v jehož případě tak advokátní tarif výslovně stanoví [§ 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu]. III. Řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyzval krajský soud, Krajské státní zastupitelství v Brně a odsouzenou, aby se vyjádřily k ústavní stížnosti. 8. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 17. 2. 2022 uvedl, že považuje stěžovatelčiny námitky za irelevantní a ústavní stížnost za nedůvodnou, a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 9. Krajské státní zastupitelství v Brně sdělilo přípisem ze dne 18. 3. 2022, že nevyužije svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti. 10. Odsouzená se přes výzvu Ústavního soudu ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřila, a proto měl Ústavní soud v dalším řízení za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdala. 11. Podle § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Vlastní posouzení 13. Ústavní soud úvodem připomíná, že při posuzování náhrady nákladů řízení obecně postupuje velmi zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku přistupuje pouze výjimečně. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavní soud není oprávněn taková jednotlivá rozhodnutí v detailech přezkoumávat či korigovat z pohledu podústavního práva, a to i tehdy, pokud by se s výkladem a aplikací tohoto práva obecnými soudy v tom kterém konkrétním případě neztotožňoval [viz např. nález ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3131/10 (N 179/63 SbNU 81) nebo usnesení ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. III. ÚS 2581/13 a mnohá další]. Náhrada nákladů řízení může dosáhnout ústavněprávní dimenze toliko při extrémním vykročení z pravidel upravujících toto rozhodování, např. v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, či v případě extrémního rozporu s principy spravedlnosti, např. v důsledku přepjatého formalismu či zcela nedostatečného odůvodnění učiněného rozhodnutí [srov. např. nález