IV.ÚS 3153/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3153/22 ze dne 11. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., zastoupeného Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou, sídlem Nádražní 24, Semily, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. září 2022 č. j. 21 Co 174/2022-163, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a nezletilých K. N. a V. N., zastoupených Městským úřadem města Jilemnice, sídlem Masarykovo náměstí 82, Jilemnice, a E. N., zastoupené JUDr. Petrou Dorotíkovou, advokátkou, sídlem Krakonošovo náměstí 133, Trutnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení napadeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že Okresní soud v Semilech (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 12. 4. 2022 č. j. 9 Nc 1377/2021-71, 9 P a Nc 258/2021, rozhodl o svěření nezletilých vedlejších účastníků (dále též "nezletilí") do střídavé péče rodičů po týdnu, kdy každý lichý kalendářní týden budou nezletilí v péči vedlejší účastnice (dále též "matka") a každý sudý kalendářní týden v péči otce. K předání bude docházet vždy v neděli v 18.00 hodin rodičem, který péči končí a který předá nezletilé v bydlišti druhého rodiče, který péči začíná. Výživné po dobu střídavé péče rodičům vzájemně neurčil (výrok I). S účinností od 1. 9. 2022 nezletilé svěřil do výlučné péče otce (výrok II) a matce uložil povinnost hradit výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně pro každého z nezletilých, splatné vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok III). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 3. K odvolání matky Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že nezletilí se svěřují do péče matky. V něm stanovil, že otec je povinen s účinností od vyhlášení tohoto rozsudku platit výživné pro nezletilého K. v částce 3 700 Kč měsíčně a pro nezletilého V. v částce 2 300 Kč měsíčně. Výživné je splatné do 10. dne každého měsíce předem k rukám matky (výrok I). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani před krajským soudem (výrok II). 4. Krajský soud shledal, že se v posuzované věci nabízí forma péče střídavé, a to i s přihlédnutím k tomu, že dosud byla tato forma péče rodiči realizována. V poměrech účastníků však k datu 1. 9. 2022 nastala zásadní změna, spočívající v tom, že nezletilý K. zahájil povinnou školní docházku. Mezi rodiči je neshoda o tom, zda bude povinnou školní docházku vykonávat v Základní škole X nebo v Základní škole Y. Oba rodiče podali návrh na vydání předběžného opatření, jímž by bylo o této neshodě předběžně rozhodnuto, matka ohledně uvedeného zahájila též řízení ve věci samé. V souvislosti s uvedenou neshodou rodičů a s celkovou situací po rozchodu rodičů, která se výrazným způsobem odráží v prožívání dětí, matka s nezletilými dne 26. 4. 2022 navštívila odborníka z oboru pedopsychologie, klinickou psycholožku Mgr. Klárou Borůvkovou. Zprávou této psycholožky bylo prokázáno, že u nezletilého K. se rozvíjí symptomatologie počínající agitované deprese (tento typ deprese zahrnuje příznaky jako neklid a hněv), přičemž při dalším zvyšování zátěže je ohrožen rozvojem závažnějších poruch. Psycholožka jako vhodný doporučila pro nezletilého jasně strukturovaný režim a přítomnost stabilní pečující osoby, za nevhodné považovala dlouhodobější odloučení od matky. Také v případě nezletilého V. psycholožka pozorovala zhoršené chování v důsledku zátěžovosti vzniklé v souvislosti s náročnou životní situací po rozchodu rodičů. Proto i u něj doporučila jasně strukturovaný režim a přítomnost stabilní pečující osoby a jako nevhodné označila dlouhodobější odloučení od matky bez závažnějšího důvodu. Krajský soud zprávu psycholožky považuje za objektivní důkaz, přestože psychologická intervence proběhla bez přítomnosti otce. Psycholožka nevycházela pouze ze sdělení, které jí přednesla matka, ale své závěry učinila na základě vlastního vyšetření a pozorování nezletilých. Závěry tohoto odborného vyjádření pak má krajský soud za natolik dostačující pro rozhodnutí, že nepovažoval za potřebné provádět důkaz znaleckým posudkem z oboru pedopsychologie, jak navrhovala matka. Předestřené závěry klinické psycholožky přesvědčily krajský soud o tom, že za daných okolností - zátěžová situace vyvolaná rozchodem rodičů, věk nezletilých a především aktuálně zahájení povinné školní docházky nezletilým K., zároveň nevhodnost odlišné formy péče u každého ze sourozenců - není v nejlepším zájmu nezletilých forma střídavé péče rodičů, ale výlučná péče matky se zachováním širokého styku s otcem. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel namítá zejména to, že krajský soud nerespektoval již samotná ustanovení podústavního práva a také rozhodnutí Ústavního soudu, který nejenže upřednostňují střídavou péči, ale ohledně důkazů uvádí, že je nutno, aby byly pořizovány s vědomím obou rodičů a za jejich účasti. Bral-li krajský soud zprávu klinické psycholožky Mgr. Kláry Borůvkové jako stěžejní při rozhodování o péči, měl v tomto provést rozsáhlejší dokazování, např. znaleckým posudkem anebo vyhotovením aktuální zprávy psychologa, nikoliv zprávy pět měsíců staré, kdy na děti tehdejší rozchod rodičů působil intenzivněji. Krajský soud, aniž by doplnil dokazování, své rozhodnutí postavil na pět měsíců neaktuální zprávě. Nezhodnotil pak ani to, že nezletilý K. nastoupil do 1. třídy do Základní školy X. Otec má tak za to, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Vyjádření účastníka řízení, kolizního opatrovníka nezletilých, matky a replika stěžovatele 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi, koliznímu opatrovníkovi nezletilých a matce. 8. Krajský soud ve vyjádření zejména uvedl, že zprávu psycholožky Mgr. Kláry Borůvkové provedl při odvolacím jednání řádně jako důkaz. Stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně vznesl připomínku, že zpráva o psychologickém vyšetření mu nebyla doručena, a ani nevěděl, že matka s dětmi jde na vyšetření. K obsahu zprávy žádné námitky nevznesl a nežádal ani nahlédnutí do ní (jak vyplývá z protokolu o jednání a ze současně pořizovaného zvukového záznamu). Nenavrhl žádný důkaz, jímž by skutečnosti vyplývající z obsahu předmětné zprávy vyvrátil. Krajský soud, vědom si judikatury Ústavního soudu, zjistil a zvážil všechny okolnosti významné pro vyhodnocení, jaká forma péče je v nejlepším zájmu nezletilých, a podle toho rozhodl. 9. Kolizní opatrovník nezletilých (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2022 č. j. IV. ÚS 3153/22-10) ve vyjádření zejména uvedl, že se mu jevila jako vhodná varianta úpravy poměrů forma střídavé péče s určením školského zařízení takzvaně "na půl" cesty mezi bydlišti rodičů. V nastalé situaci, kdy nezletilý K. vlivem rodičovského konfliktu již v 1. třídě musel vystřídat školské zařízení, není další změna školy v tuto chvíli z pohledu opatrovníka v jeho zájmu. Přiklání se tedy k zachování nastalého stavu s pokud možno co nejširším kontaktem nezletilých s otcem. Během jednání také vyvstávala otázka znaleckého zkoumání rodičů, kdy má opatrovník za to, že problémem v tomto případě nejsou výchovné kompetence rodičů, ale vzdálenost jejich bydlišť. 10. Matka ve vyjádření zejména uvedla, že krajský soud jen chránil zájmy nezletilých, když správně vyhodnotil situaci, kdy otec není schopen o děti sám pečovat a střídavá péče by nemohla tak být v zájmu nezletilých. Žádné ústavně garantované právo nebylo porušeno a stěžovatel jen vytrhává z kontextu jednotlivé věty, které mohou vyznít úplně jinak, než jak zapadaly do kontextu. Rovněž zpráva Mgr. Borůvkové je jen popisem toho, co nezletilí při pohovoru uváděli a otec by si z toho měl vzít spíše ponaučení a provést změny ve svém chování k nim.