IV.ÚS 3155/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3155/19 ze dne 25. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele R. P., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Vinařice, zastoupeného JUDr. Vítězslavem Květenským, advokátem, sídlem Křižíkova 226/16, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2019 č. j. 4 Tdo 1566/2018-72 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2018 sp. zn. 12 To 40/2017, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 9. 2019, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 8 odst. 2, čl. 36, čl. 38 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 29. 3. 2017 č. j. 40 T 2/2017-2220 shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil - stručně řečeno - tím, že jako jediný jednatel obchodní společnosti A (dále jen "společnost A"), jejíž jediná podnikatelská aktivita vyplývala ze smlouvy o zajištění služeb, kterou společnost A uzavřela v zastoupení tehdejšího jednatele s poškozenou E. V., v níž se společnost A zavázala zajistit dosažení vzájemného majetkového vypořádání mezi klientem E. V. a R. V. v rámci rozvodu jejich manželství uzavřením dohody nebo dosažením rozhodnutí o vypořádání, a dále zajistit zastoupení v řízeních o rozvod a navazujících řízeních, zaslal poškozené fakturu na částku 906 306 115 Kč a na stejnou částku vyplnil blankosměnku, kterou dříve vystavila poškozená ve prospěch společnosti A pro případ, že by se dostala do prodlení s úhradou plateb ze smlouvy o zajištění služeb, a to přestože smluvní odměna měla představovat jednu čtvrtinu hodnoty plnění poskytnutého poškozené jejím bývalým manželem a poškozená obdržela vypořádací podíl toliko ve výši 50 000 000 Kč. Stěžovatel uvedenou částku v blankosměnce vyplnil, i když neznal výši vypořádání mezi poškozenou a jejím bývalým manželem, a to ačkoli věděl, že podle smlouvy o zajištění služeb a dohody o vyplňovacím právu ke směnce může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu odpovídající podílu dosaženého majetkovým vypořádáním rozvedených manželů. Stěžovatel poté směnku s neoprávněně vyplněnými údaji v úmyslu zmařit obranu poškozené tím, že nebude moci činit námitky proti majiteli směnky, převedl před její splatností za částku 1 000 000 Kč na společnost B (dále jen "společnost B"), sídlem v Seychelské republice, a i po převodu směnky se stěžovatel aktivně zapojoval do jejího prodeje dalším osobám. Společnost B obratem podala návrh na vydání směnečného platebního rozkazu městskému soudu, tento rozkaz byl vydán a až k námitkám poškozené byl zrušen, přičemž v případě dokonání záměru stěžovatele by hrozilo způsobení škody poškozené ve výši 906 306 115 Kč. Za uvedené jednání byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a funkci prokuristy obchodní společnosti na dobu osmi let. Poškozená byla odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Odvolání stěžovatele vrchní soud nejprve usnesením ze dne 18. 7. 2017 č. j. 12 To 40/2017-2265 zamítl jako nedůvodné. Uvedené usnesení bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018 č. j. 4 Tdo 1487/2017-47, kterým Nejvyšší soud také vrchnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud vrchnímu soudu uložil, aby v novém řízení zopakoval ve věci provedené podstatné důkazy, případně aby dokazování doplnil, a vlastní skutkové závěry co nejsrozumitelněji vyjádřil. Z těchto by mělo být jednoznačně patrné, v jakém úkonu nebo řetězci úkonů spatřuje vrchní soud naplnění podvodného záměru stěžovatele, kdo byl jeho jednáním uváděn v omyl, kdo měl provést majetkovou dispozici učiněnou v jím vyvolaném omylu, v čem měla spočívat, a k čí škodě se dovolatel pokusil neoprávněně obohatit sebe nebo jiného. V rámci opětovného právního posouzení věci se měl vrchní soud zaměřit na nové hodnocení společenské škodlivosti činu a zvážit možnost či nemožnosti aplikace zásady subsidiarity trestní represe. 4. Při druhém rozhodování o odvolání stěžovatele vrchní soud napadeným rozsudkem zrušil rozsudek městského soudu v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustil - zjednodušeně řečeno - jednáním, jak bylo popsáno v rozsudku městského soudu (viz bod 2 tohoto usnesení), které však vrchní soud ve skutkové větě výroku rozsudku více specifikoval včetně toho, že po převodu směnky na společnost B ji stěžovatel nabízel dalším osobám, a to zejména J. L., M. E., D. Š., I. M. a dalším, za částky v rozpětí 50 až 300 milionů Kč a pro případ dokonání záměru stěžovatele hrozilo nabyvateli směnky (nikoli poškozené V., jak bylo uvedeno ve výroku rozsudku městského soudu) způsobení škody ve výši nejméně 50 000 000 Kč, avšak k dokonání činu nedošlo. Za uvedené jednání uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti statutárního či kontrolního orgánu obchodní společnosti či člena takového orgánu, jakož i výkon funkce prokuristy obchodní společnosti, a to na dobu šesti let. V. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud ve veřejném zasedání provedl další důkazy a stran návrhů stěžovatele na doplnění dokazování výslechem svědka T. a listinami - smlouvami uzavřenými mezi V. a V. navazujícími na jejich dohodu o vypořádání společného jmění manželů rozhodl, že prováděny nebudou z důvodu nadbytečnosti. Okolnosti, k nimž by se mohl vyjádřit svědek T., shledal vrchní soud za dostatečně objasněné jinými důkazy, neboť tento svědek v drtivé většině úkonů nejednal přímo, nýbrž jednal prostřednictvím zástupců, a to advokátky T. a stěžovatele. Těmito důkazy jsou zejména listiny, výpovědi svědků i výpověď stěžovatele, jak jsou blíže rozebrány v části hodnocení důkazů odůvodnění rozsudku. Návrh na provedení listinných důkazů (listin, jejichž existenci i obsah dovozuje stěžovatel z obsahu dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené dne 29. 9. 2010 mezi V. a V. v notářské kanceláři, a z informací o zápisech v ověřovací knize notáře) shledal vrchní soud nepotřebným a irelevantním, když skutečnosti, které těmito listinami mají být prokazovány, nebyly v okamžiku vyplnění blankosměnky stěžovateli známy (stejně jako mu nebyl znám ani obsah uvedené dohody o vypořádání společného jmění manželů). Vrchní soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že zažalovaný skutek se stal, byť poněkud jinak, než byl inkorporován do petitu obžaloby, jeho totožnost však byla zachována. Bylo prokázáno, že V. znala obsah ujednání, že odměna společnosti A má činit jednu čtvrtinu z částky, které bylo dosaženo v rámci vypořádání jejího společného jmění manželů s V., znala částku dosaženou vypořádáním i skutečnost, že směnku lze vyplnit až v případě jejího prodlení, tudíž jednáním stěžovatele nemohla být ona uvedena v omyl. To však neplatí o osobách, kterým byla směnka stěžovatelem nabízena, neboť tyto nebyly obeznámeny s obsahem smlouvy uzavřené mezi V. a společností A ani s obsahem sjednaného vyplňovacího práva ke směnce, tudíž si nebyly vědomy skutečnosti, že jim nabízená směnka byla stěžovatelem vyplněna excesivně, v rozporu s vyplňovacím právem, což jim stěžovatel zamlčel. Skutková podstata zvlášť závažného zločinu podvodu byla naplněna jednáním stěžovatele, který (aniž by mu byly známy okolnosti a zejména skutečný výsledek vypořádání společného jmění manželů mezi V. a V. a aniž by se V. dostala do prodlení s placením plnění ze smlouvy o zajištění služeb) vyplnil blankosměnku na částku 906 306 115 Kč, pro což neměl reálný podklad, tuto směnku pět dní před její splatností rubopisoval na společnost B ve zjevném úmyslu zmařit obranu V. spočívající v uplatnění k