IV.ÚS 3157/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3157/22 ze dne 24. 1. 2023 N 16/116 SbNU 127 Běh lhůty k podání stížnosti v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele V. S., t. č. ve Vazební věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Ing. Markem Fialou, advokátem, sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2022 č. j. 9 To 353/2022-660, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2022 č. j. 9 To 353/2022-660 bylo porušeno stěžovatelovo právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2022 č. j. 9 To 353/2022-660 se zrušuje. III. Návrh stěžovatele, aby Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Plzni nahradit stěžovateli náklady řízení o ústavní stížnosti, se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal část spisu vedeného u Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 10 T 60/2022, z něhož se podává, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením okresního soudu ze dne 23. 7. 2022 sp. zn. 5 Nt 27/2022 pro vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu. Stěžovatel je obžalován ze spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákoníku. Usnesením okresního soudu ze dne 16. 9. 2022, vydaným v průběhu hlavního líčení ve věci stěžovatele a spoluobžalovaného P. P., bylo ve vztahu ke stěžovateli rozhodnuto, že se podle § 71a trestního řádu zamítá jeho žádost o propuštění z vazby za současného nepřijetí písemného slibu podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a nepřijetí nabídky dohledu probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) téhož zákona (výrok I), a stěžovatel byl ponechán i nadále ve vazbě podle § 67 písm. c) trestního řádu (výrok II). Okresní soud přezkoumal důvodné podezření, které je dáno na základě listinných důkazů a výpovědí stěžovatele i spoluobžalovaného P. P. Důvod tzv. předstižné vazby popsal okresní soud jako velmi intenzivní, neboť stěžovatel byl již osmnáctkrát soudně trestán převážně pro majetkovou trestnou činnost, pro niž je stíhán i nyní. 3. Stěžovatel napadl usnesení okresního soudu stížností, o níž Krajský soud v Plzni (dále též jen "krajský soud") rozhodl tak, že ji zamítl jako podanou opožděně podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Krajský soud třídenní lhůtu pro podání stížnosti odvozoval ode dne vyhlášení usnesení okresním soudem v hlavním líčení dne 16. 9. 2022. Stěžovatel byl hlavního líčení účasten a uvedl, že si ponechává lhůtu. Ta pak podle závěrů krajského soudu uplynula marně dnem 19. 9. 2022. Stěžovatel podal stížnost až dne 3. 10. 2022. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že krajský soud zamítl stížnost jako opožděnou nedůvodně, neboť byla podána do tří dnů od doručení písemného vyhotovení usnesení okresního soudu obhájci stěžovatele, k čemuž došlo ve čtvrtek dne 29. 9. 2022. Posledním dnem k podání stížnosti tak bylo pondělí dne 3. 10. 2022, kdy obhájce stěžovatele řádně odůvodněnou stížnost podal. Krajský soud lhůtu počítal ode dne vyhlášení usnesení v hlavním líčení, kde byl stěžovatel jako obžalovaný přítomen. Tato logika krajského soudu však neodpovídá ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu. 5. Stěžovatel je toho názoru, že stížnost, která měla být krajským soudem projednána věcně, je důvodná, neboť usnesení okresního soudu je stiženo vadami, které blíže specifikuje. III. Vyjádření dalšího účastníka řízení a replika stěžovatele 6. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření dalšímu účastníkovi a Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni, jemuž náleželo postavení vedlejšího účastníka řízení. 7. Krajský soud, jehož jménem jedná předseda senátu JUDr. Eduard Wipplinger, ve svém vyjádření uvedl, že jeho praxe je již po desítky let jednotná a vychází z doslovného znění § 143 odst. 1 trestního řádu, z něhož nelze dovodit, že by počátek běhu lhůty pro podání stížnosti měl být odvozen od doručení písemného vyhotovení usnesení. Při své rozhodovací činnosti přitom vychází krajský soud i ze zásady rychlosti řízení, a to právě ve vazebních věcech, kdy často je spis se stížností nadřízenému soudu předkládán v době, kdy soud prvého stupně má již nařízeno další hlavní líčení. 8. Ve vyjádření tohoto účastníka se dále uvádí, že "stížnostní senát Krajského soudu v Plzni je samozřejmě obeznámen s rozhodnutími Ústavního soudu, na která je v ústavní stížnosti odkazováno. Dovoluji si ovšem konstatovat, že názory, které se opakují v několika rozhodnutích Ústavního soudu, jsou jednak samozřejmě v rozporu se zněním trestního řádu a jednak jsou relativně vzdáleny soudní praxi, která je již ... mnoho desetiletí ustálená a která rozhodně neomezuje základní práva obhajoby", a není tedy v rozporu ani s čl. 36 odst. 1 nebo s čl. 40 odst. 3 Listiny, ani s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 9. Krajský soud má současně za to, že "při vázanosti soudu zákonem lze jen obtížně aplikovat výklad Ústavního soudu, na který odkazuje ústavní stížnost, ledaže by šlo o závazný názor v té které konkrétní věci a pak by samozřejmě stížnostní soud byl takovým názorem vázán". Podle krajského soudu "je rovněž obtížně pochopitelné, proč Ústavní soud či Nejvyšší soud neinicioval změnu trestního řádu, která by mohla ... být celkem jednoduchá, a to v tom směru, že do § 143 odst. 1 by se doplnila věta ,kromě případů, kdy se usnesení týká omezení osobní svobody, kde lhůta vždy počíná až doručením tohoto usnesení´". 10. Krajský soud rovněž podotýká, že při ústním vyhlášení usnesení jsou za přítomnosti obviněného i jeho obhájce vždy uvedeny nosné důvody rozhodnutí, a stížnost tak není podávána samoúčelně, tzv. naslepo. Krajský soud proto považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. 11. Krajské státní zastupitelství v Plzni se svým přípisem ze dne 7. 12. 2022 postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo. 12. Ústavní soud zaslal stěžovateli vyjádření krajského soudu na vědomí a k případné replice, jíž stěžovatel využil a uvedl, že setrvává na svém stanovisku uvedeném v ústavní stížnosti. Odkázal též na několik nedávných rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž bylo popsané pravidlo běhu lhůty pro podání stížnosti uplatněno. Zjevně jde tedy o ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu. Ve stěžovatelově věci nadto rozsah ústního odůvodnění usnesení neodpovídá rozsahu uvedenému v písemném vyhotovení. 13. Stěžovatel v replice zároveň navrhuje, aby Ústavní soud uložil krajskému soudu nahradit mu náklady právního zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti ve výši 12 342 Kč v rozsahu tří úkonů právní služby. Svůj návrh odůvodňuje tím, že krajský soud si byl vědom ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, přesto ji však nerespektoval. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 16. Ústavní soud posoudil všechny okolnosti věci a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Problematikou běhu lhůty k podání stížnosti v trestním řízení se Ústavní soud v minulosti opakovaně zabýval a jeho rozhodovací činnost je v tomto směru ustálená. 17. Ústavní soud judikuje, že usnesení je všeobecnou formou rozhodnutí v trestním řízení, přičemž trestní řád upravuje postup jeho vzniku, způsob zachycení a sdělení jeho obsahu navenek. Způsob oznámení usnesení osobě, které se přímo týká, jakož i osobě, která k