IV.ÚS 3159/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3159/15 ze dne 25. 10. 2016 N 199/83 SbNU 197 Princip omezené důvěry v dopravě a trestní odpovědnost řidiče za dopravní nehodu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 25. října 2016 sp. zn. IV. ÚS 3159/15 ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, J. V. Sládka 35, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 8. 2015 č. j. 4 Tdo 862/2015-25, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2015 č. j. 6 To 41/2015-405 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 11. 2014 č. j. 2 T 106/2014-362, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako účastníků řízení. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2015 č. j. 4 Tdo 862/2015-25, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2015 č. j. 6 To 41/2015-405 a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. listopadu 2014 č. j. 2 T 106/2014-362 se zrušují, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění I. Stručné vymezení věci a řízení před obecnými soudy 1. Trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 7. 2014 č. j. 2 T 106/2014-111 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu šestnácti měsíců. Po odporu stěžovatele proti trestnímu příkazu proběhlo hlavní líčení zakončené výše citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu šestnácti měsíců. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným 1 371 392,50 Kč a 23 332 Kč; ve zbytku byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. K odvolání Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o trestu i náhradě škody a nově stěžovatele při nezměněném výroku o vině odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu jednoho roku. Současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit poškozeným na náhradě škody 822 835,50 Kč a 13 999,05 Kč; se zbytkem byli poškození odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl. II. Ústavní stížnost a vyjádření dalších účastníků 3. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti především poukazuje na analogii s nálezem vydaným ve věci vedené u Ústavního soudu pod spisovou značkou II. ÚS 1257/15 ze dne 1. 10. 2015 (N 180/79 SbNU 33) - rovněž ve věci stěžovatelově měly soudy rozhodnout, aniž by odpovídajícím způsobem reagovaly na jeho argumentaci a uváděnou judikaturu. Dále namítá nevyjasněnost judikatury ve vztahu k výkladu ustanovení § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o silničním provozu"). Ve správním soudnictví soudy dospěly k závěru, že počátkem odbočování je uvedení ukazatele směru do provozu; Nejvyšší soud i krajský soud v projednávané věci však za zahájení odbočování považují teprve okamžik změny směru pohybu - nevypořádání se s touto argumentací považuje stěžovatel za porušení práva na spravedlivý proces zejména za situace, kdy v obou podaných znaleckých posudcích vykládá každý znalec odbočování jinak. Dále má stěžovatel za to, že soudy dobře nezohlednily podíl motocyklisty na dopravní nehodě, a k tomu odkázal především na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve sbírce pod Rt 53/1979, s nímž se soudy nevypořádaly; proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. 5. Ústavní soud se obrátil na účastníky řízení (Nejvyšší soud, Krajský soud v Ostravě a Okresní soud ve Frýdku-Místku) i na vedlejší účastníky (Nejvyšší státní zastupitelství, Krajské státní zastupitelství v Ostravě a Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku) se žádostí o vyjádření k ústavní stížnosti. Účastníci řízení zcela odkázali na odůvodnění svých napadených rozhodnutí; vedlejší účastníci se svého postavení vzdali. 6. Z připojeného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 2 T 106/2014 Ústavní soud zjistil následující: 7. Dne 3. srpna 2013 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit tím, že při odbočování vlevo omezil a ohrozil předjíždějícího motocyklistu, který do něj narazil. Řidič motocyklu utrpěl závažné poranění hlavy s trvalými následky a doživotním postižením. 8. K dopravní nehodě došlo na křižovatce, které podle policejního popisu předcházel rovný, přehledný úsek silnice mimo obec, opatřený svislou značkou zákaz předjíždění. Dalším, vodorovným dopravním značením předcházejícím místu nehody byly předběžné šipky, které následovala podélná ("plná") čára souvislá. Podle provedených šetření motocyklista předjížděl řadu vozidel tvořenou automobilem řízeným stěžovatelem, dalším nezjištěným automobilem a nákladním vozidlem v době, kdy stěžovatel signalizoval odbočení vlevo a zpomaloval, druhé osobní vozidlo jej dojelo a předjelo zprava. Při odbočování stěžovatele vlevo vrazil do zadní části jím řízeného vozidla motocykl poškozeného, který následně dopadl opodál na silnici ve směru původní jízdy. Svědek (řidič nákladního vozidla) vypověděl, že před ním jela dvě osobní auta. Poté, co první z nich začalo před odbočením zpomalovat, což vedlo ke zpomalení i všech následných vozidel, zaslechl vedle svého automobilu zvuk předjíždějící motorky, která následně do odbočujícího vozidla vrazila. 9. Uvedenou situaci soudy vyhodnotily jako trestný čin, jehož se dopustil stěžovatel tím, že prováděl popsaný odbočovací manévr v době, kdy již byl předjížděn poškozeným. Podle znaleckých posudků mezi okamžikem, kdy poškozený začal předjíždět kolonu vozidel, a okamžikem srážky uběhla doba asi 5 sekund, během níž stěžovatel měl mít dostatečnou možnost zjistit pohledem do zpětného zrcátka přibližování poškozeného. Jakkoliv nalézací soud ze znaleckých posudků dovodil možnosti obou řidičů zabránit dopravní nehodě, bez jakýchkoliv pochybností dospěl k závěru, že to byl stěžovatel, který situaci za sebou buď nevěnoval pozornost vůbec, nebo jen nedostatečně, a motocykl přehlédl. Podle § 21 odst. 1 zákona o silničním provozu platí, že "při odbočování ... musí řidič dávat znamení o změně směru jízdy; při odbočování nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním a musí dbát zvýšené opatrnosti". Stěžovatel této povinnosti neměl dostát, čímž zapříčinil dopravní nehodu. Podíl na nehodě je však i na poškozeném, který porušil zákaz předjíždění, povolenou maximální rychlost a zákaz řízení pod vlivem alkoholu. Ani tato pochybení poškozeného však neospravedlnila to, že stěžovatel přestal sledovat provoz, neboť znaleckými posudky bylo prokázáno, že vozidla byla ve vzájemné viditelnosti. Vzhledem k podílu poškozeného soud kvalifikoval jednání stěžovatele podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, a nikoliv také podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku. 10. Odvolací soud zmírnil výrok o trestu i o náhradě škody; dospěl k závěru, že podíl poškozeného na dopravní nehodě byl větší než podíl stěžovatele, souhlasil však s tím, že stěžovatel nevěnoval odbočení zvýšenou pozornost. Nejvyšší soud s odkazem na svoji judikaturu považuje dovolání za neopodstatněné. III. Posouzení ústavní stížnosti 11. Především z vyžádaného spisu získal Ústavní soud poznatky, na jejichž základě dovodil, že ústavní stížnost je důvodná; o ústavní stížnosti pak rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť by při něm nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 věta první zákona o Ústavním soudu). 12. Trestní odpovědnost v českém právu je založena na zásadě odpovědnosti za zavinění, z níž vyplývá, že bez zavinění se nemůže jednat o trestný čin (nullum crimen sine culpa). Podmínkou trestní odpovědnosti obviněného je naplnění skutkové podstaty trestného činu, které musí být vždy důsledkem zaviněného jednání ve formě úmyslu či nedbalosti. V případě přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku musí trest