IV.ÚS 3163/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3163/15 ze dne 19. 4. 2016 N 69/81 SbNU 233 Odpovědnost státu za škodu způsobenou průtahy v probíhajícím exekučním řízení aneb interpretace § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 19. dubna 2016 sp. zn. IV. ÚS 3163/15 ve věci ústavní stížnosti Pavla Zavaďáka, zastoupeného JUDr. Davidem Mášou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 7. 2015 č. j. 20 C 33/2015-77, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o náhradu škody vůči státu způsobené průtahy v exekučním řízení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 7. 2015 č. j. 20 C 33/2015-77 bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody za nesprávný úřední postup zakotvené v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 7. 2015 č. j. 20 C 33/2015-77 se zrušuje. Odůvodnění I. Shrnutí skutkového stavu a řízení před obecnými soudy 1. Stěžovatel se prostřednictvím soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, se sídlem v Praze 9, Bryksova 763/46, (dále jen "soudní exekutor") domáhal provedení exekuce. Exekučním soudem v této věci je Obvodní soud pro Prahu 4, který vede příslušný exekuční spis pod spisovou značkou 66 EXE 2639/2010. 2. Dne 26. 6. 2013 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce a jejich výši vypočetl na 830 973,55 Kč. Příkaz byl zástupci stěžovatele doručen dne 1. 7. 2013 a stěžovatel proti němu podal 9. 7. 2013, tedy ve stanovené osmidenní lhůtě, námitky. Podle § 88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl soud povinen o těchto námitkách rozhodnout do 15 dnů, pokud jim v plném rozsahu nevyhoví sám exekutor. Exekuční soud však rozhodl až usnesením ze dne 11. 3. 2014 č. j. 66 EXE 2639/2010-137, tedy po více než osmi měsících. 3. Stěžovatel prostřednictvím svého zástupce opakovaně zasílal exekučnímu soudu urgence, na které však soud nijak nereagoval. Dne 5. 3. 2014 proto stěžovatel podal stížnost na průtahy podle § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a téhož zákona. Obě tato podání byla místopředsedkyní exekučního soudu projednána v řízení pod sp. zn. 40 St 16/2014 a dne 18. 3. 2014 bylo konstatováno, že v řízení došlo k nezanedbatelnému překročení zákonem stanovených lhůt, za což se místopředsedkyně stěžovateli omluvila. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu byl zamítnut, neboť v mezidobí od podání návrhu již bylo vydáno požadované rozhodnutí o námitkách. 4. Stěžovatel dne 1. 6. 2014 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o odpovědnosti státu") a požadoval nahradit částku, kterou byl nucen zaplatit jako odměnu advokátovi za úkony směřující k odstranění výše popsaných průtahů v exekučním řízení. Ministerstvo spravedlnosti sdělilo dne 12. 11. 2014 stěžovateli, že jeho nárok neuspokojí, neboť nepovažuje za splněnou podmínku stanovenou v § 31 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu. Řízení, v jehož rámci došlo k průtahům, které byl stěžovatel nucen řešit podáním stížnosti, dosud nebylo podle ministerstva skončeno, tudíž nelze uzavřít, že by stěžovatel neměl možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů v rámci tohoto řízení. Stěžovatel se s nárokem obrátil dne 13. 2. 2015 na soud, který však napadeným rozsudkem názor Ministerstva spravedlnosti potvrdil. II. Ústavní stížnost a vyjádření dalších účastníků 5. Proti napadenému rozsudku podal stěžovatel dne 26. 10. 2015 ústavní stížnost a požaduje jeho zrušení; domnívá se, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Napadený rozsudek považuje za nelogický a nesmyslný, neboť pro přiznání náhrady škody stanoví absurdní podmínky, které ve své podstatě vyprazdňují právo stěžovatele na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Přestože to stěžovatel výslovně neuvádí, z obsahu tohoto tvrzení Ústavní soud dovodil, že se dovolává především čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ač sám jako porušená označuje toliko obecně práva na spravedlivý proces a na majetek. 6. Nalézací soud ve svém vyjádření pouze odkázal na obsah spisu a text rozsudku; Ministerstvo spravedlnosti se ke stížnosti nevyjádřilo. III. Posouzení ústavní stížnosti 7. Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel své podání po výzvě Ústavního soudu dne 26. 11. 2015 doplnil o speciální plnou moc splňující požadavky na ni kladné zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost byla podána včas, stěžovatel je v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen advokátem a nebyly shledány žádné vady, které by projednání stížnosti bránily. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 8. O stížnosti rozhodl Ústavní soud bez nařízení ústního jednání, neboť v intencích § 44 věty první zákona o Ústavním soudu dospěl k závěru, že by při něm nebylo možné očekávat další objasnění věci. K posouzení věci Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 66 EXE 2639/2010 a stížnostní spis vedený tímto soudem pod sp. zn. 40 St 16/2014, dále spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 20 C 33/2015 a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. 9. Ústavní soud předně připouští, že předmětem řízení, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, je peněžité plnění ve výši 7 986 Kč s příslušenstvím, tudíž jde z pohledu civilního procesu o tzv. bagatelní spor, jaký obecně přezkumu Ústavním soudem nepodléhá [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89) či usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3068/15; všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]; současně však zdůrazňuje, že v některých případech není pouhá hodnota sporu pro přezkum Ústavním soudem rozhodná. Jde především o případy, kdy kvalitativní stránka věci s ohledem na ústavněprávní význam určitým způsobem přesahuje kauzu samotnou, pročež nelze posuzovat bagatelnost sporu pouze z hlediska kvantitativního, tedy podle jeho hodnoty. Ústavní soud dospěl k závěru, že kvalitativní stránka věci v projednávaném případě převažuje, a proto hranici bagatelnosti určenou kvantitativně nepovažuje za určující. V obdobných případech, kdy škoda spočívá toliko v nákladech na odstranění průtahů v soudním řízení, hodnota sporu jen výjimečně přesáhne bagatelní výši pro přípustnost odvolání, natož dovolání; proto jsou tak typově podobné případy v podstatě systémově vyloučeny z jakéhokoliv přezkumu. S ohledem na převažující tendence soudů, které se při rozhodování podle zákona o odpovědnosti státu zdráhají poškozeným náhradu škody přiznávat, proto považuje Ústavní soud za nezbytné korigovat interpretaci zákona o odpovědnosti státu, neboť jde prakticky o provádění ústavně zaručeného práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vyplývajícího z čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 10. Ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zní: "Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem." Tento nárok na náhradu škody je ústavně zaručeným základním právem [viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 18/01 ze dne 30. 4. 2002 (N 53/26 SbNU 73; 234/2002 Sb.) či nález sp. zn. IV. ÚS 3377/12 ze dne 16. 5. 2013 (N 86/69 SbNU 373), bod 26]. 11. Ustanovení § 31 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu stanoví: "Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána." Citované znění bylo přijato v důsledku zrušení předchozí úpravy nálezem Ústavního soudu publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 234/2002 Sb. (viz výše). Důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád