IV.ÚS 3164/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3164/20 ze dne 8. 12. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) D. M. a 2) Č. H., zastoupených Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem, sídlem Pod Novým lesem 127/44, Praha 6 - Veleslavín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2020 č. j. 24 Cdo 1335/2020-355, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2019 č. j. 28 Co 299/2019-290 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. května 2019 č. j. 15 C 715/2015-251, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a J. K., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že matka vedlejší účastnice, narozená v roce XXXX a tou dobou pobývající dlouhodobě v domě pro seniory, uzavřela dne 18. 8. 2015 (v době zhoršení jejího zdravotního stavu) se stěžovateli kupní smlouvu, jíž na ně převedla vlastnické právo k tříčtvrtinovému spoluvlastnickému podílu k blíže určenému bytu v jejím vlastnictví oproti kupní ceně 1 125 000 Kč. Vedlejší účastnice je vlastnicí zbylého čtvrtinového spoluvlastnického podílu uvedeného bytu. Matka vedlejší účastnice se následně dne 8. 12. 2015 domáhala žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") určení, že je vlastnicí převedeného spoluvlastnického podílu s tím, že uvedená kupní smlouva je neplatná pro její jednání v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat (§ 581 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Podle matky vedlejší účastnice sjednaná kupní cena odpovídá okolo 50 % obvyklé ceny obdobných nemovitých věcí. Stěžovatelé provozují realitní činnost, a proto jim měla být obvyklá cena nemovité věci známa. Dne 30. 9. 2016 matka vedlejší účastnice zemřela, v soudním řízení bylo nadále jednáno s vedlejší účastnicí jako s právní nástupkyní její matky. 3. Účastníci soudního řízení předložili znalecké posudky z oboru psychiatrie o duševním stavu matky vedlejší účastnice v době uzavření kupní smlouvy. Podle znaleckého posudku doc. Hynka ze dne 19. 5. 2016 se sice laikovi mohlo jevit, že se matka vedlejší účastnice chová normálně, avšak při hlubším psychiatrickém posouzení jejího stavu dospěl k závěru, že nebyla schopna v dané době svobodného rozhodování a její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly zaniklé. Při vypracování znaleckého posudku doc. Hynek vycházel z několika lékařských zpráv a osobního vyšetření. Podle znaleckého posudku dr. Kučery ze dne 10. 4. 2017 předloženého stěžovateli byly v dané době ovládací schopnosti matky vedlejší účastnice zachovány, rozpoznávací schopnosti byly pravděpodobně jen mírně sníženy. Při vypracování znaleckého posudku dr. Kučera vycházel z kompletní zdravotnické dokumentace z psychiatrické ambulance a od praktické lékařky matky vedlejší účastnice. 4. Obvodní soud nechal ve věci vypracovat ústavní znalecký posudek ze dne 8. 8. 2018, podle kterého matka vedlejší účastnice měla v dané době snížené až vymizelé ovládací a rozpoznávací schopnosti v důsledku demence a organické deprese. Znalci měli k dispozici veškerou spisovou a zdravotnickou dokumentaci. Obvodní soud proto v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že matka vedlejší účastnice je vlastnicí uvedeného spoluvlastnického podílu k bytu, neboť kupní smlouva uzavřená se stěžovateli je neplatná pro neschopnost matky vedlejší účastnice právně jednat. 5. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil v záhlaví uvedený rozsudek obvodního soudu. Přitom zdůraznil, že za situace, kdy ze dvou znaleckých posudků vyplynulo, že pro laickou veřejnost se mohla matka vedlejší účastnice jevit normální a orientovaná, není namístě doplňovat dokazování toho, jak matka vedlejší účastnice působila na další osoby. Obvodní soud postupoval správně, nechal-li zpracovat (revizní) ústavní znalecký posudek. 6. Dovolání stěžovatelů odmítl Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením, neboť nebylo přípustné. Námitky uvedené v dovolání Nejvyšší soud shledal jako polemiku o odbornosti znalců. Ta však jako hodnocení důkazů není způsobilým dovolacím důvodem. Nadto se s námitkami o neodbornosti zpracovatele ústavního znaleckého posudku vypořádal již obvodní soud, uvedl-li v napadeném rozsudku, že sice zpracovatel nemá atestaci v oboru gerontopsychiatrie, avšak gerontopsychiatrii zkouší a je členem atestační komise. Revizní znalecký posudek byl rovněž zpracován v oboru psychologie. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé v prvé řadě namítají, že nebyly dány podmínky pro zpracování (třetího) ústavního znaleckého posudku podle § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Ze znaleckého zkoumání dr. Kučery přitom pochybnosti o jeho správnosti, jasnosti nebo úplnosti plynout nemohly, naopak "nepřezkoumatelnost" znaleckých závěrů doc. Hynka nebyla odstraněna při jeho výslechu. Doc. Hynek ani neměl dostatek podkladů pro znalecký nález. Důvody, které obvodní soud vedly ke zpracování třetího znaleckého posudku, spočívaly toliko ve vzájemných rozporech jejich závěrů. 8. Dále stěžovatelé namítají, že zpracovatelům ústavního znaleckého posudku nebylo umožněno přihlédnout ke všem okolnostem posuzované věci, neboť ve věci dosud nebyl zjištěn skutkový stav. Přitom podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2009 sp. zn. 30 Cdo 352/2008 je povinností soudu umožnit znalcům, aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování. Stěžovatelé připomínají, že znalci posuzovali duševní stav matky vedlejší účastnice cca čtyři roky nazpět, kdy nadto v mezidobí zemřela. 9. Obecné soudy přehlédly, že prodej daného bytu představoval "dlouhodobé rozhodnutí" matky vedlejší účastnice, posuzované právní jednání pak bylo s tímto "rozhodnutím" v souladu. Nebyli to ani stěžovatelé, kdo aktivně matku vedlejší účastnice vyhledal, ale byla to ona sama, kdo prostřednictvím svých známých hledala vhodného kupce svého bytu. 10. Konečně stěžovatelé poukazují na rozpor ve vyjádření zpracovatele ústavního znaleckého posudku. Na jednání dne 17. 4. 2019 uvedl, že v době uzavření smlouvy trpěla matka vedlejší účastnice demencí v lehké fázi, středně těžkou demencí trpěla až čtyři měsíce po uzavření smlouvy. To je však v rozporu se závěrem ústavního znaleckého posudku. V něm je přitom uvedeno, že matka vedlejší účastnice měla k danému dni snížené až vymizelé ovládací a rozpoznávací schopnosti. Stěžovatelé uvedené považují za "zásadní rozpor", přičemž odkazují na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 2679/13 (U 9/73 SbNU 993), podle kterého je soudce v konečném důsledku "nad všemi znalci", a na nález ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149), podle kterého se znalecký posudek hodnotí stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Obecné soudy přitom k ústavnímu znaleckému posudku přistupovaly nekriticky. Pochybnosti o kvalitě ústavního znaleckého posudku vzbuzuje i to, že v roce 2018 každý z jeho zpracovatelů (jako "soukromý" soudní znalec) zpracoval cca 200 znaleckých posudků, což činí zhruba jeden posudek na jeden pracovní den. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. další k dispozici neměli, a ústavní stížnost je proto přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, n