IV.ÚS 3168/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3168/16 ze dne 11. 7. 2017 N 121/86 SbNU 85 Formalistický přístup obecných soudů při posuzování platnosti závazku podle určitosti projevu vůle   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jana Musila (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 11. července 2017 sp. zn. IV. ÚS 3168/16 ve věci ústavní stížnosti A. Ing. Vladimíra Šmakala a B. Naděždy Šmakalové, obou zastoupených JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Milady Horákové 533/28, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016 č. j. 33 Cdo 1607/2016-308 o odmítnutí dovolání a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2015 č. j. 27 Co 414/2015-271, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2016 č. j. 27 Co 414/2015-281, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelé domáhali splnění závazků plynoucích z dohody o narovnání uzavřené s vedlejším účastníkem řízení, za účasti 1. Nejvyššího soudu a 2. Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníků řízení a a) Okresního soudu v Pardubicích a b) Otakara Pelikána, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2015 č. j. 27 Co 414/2015-271, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2016 č. j. 27 Co 414/2015-281, byl porušen článek 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a článek 2 odst. 4 Ústavy České republiky. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 12. 2015 č. j. 27 Co 414/2015-271, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2016 č. j. 27 Co 414/2015-281, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016 č. j. 33 Cdo 1607/2016-308 se ruší. III. Náhrada nákladů na zastoupení stěžovatelů v řízení o ústavní stížnosti se nepřiznává. Odůvodnění I. Návrh 1. Ve společné ústavní stížnosti ze dne 21. 9. 2016 se Ing. Vladimír Šmakal a Naděžda Šmakalová (dále jen "žalobci" nebo "stěžovatelé") domáhali, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími civilních soudů, vydanými v řízení o zaplacení částky 1 850 000 Kč s příslušenstvím, byla porušena práva zaručená v čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a tato rozhodnutí zrušil. 2. Stěžovatelé současně navrhli, aby jim Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti a odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále též jen "odvolací soud") ze dne 16. 12. 2015 č. j. 27 Co 414/2015-271 a usnesení Nejvyššího soudu (dále též jen "dovolací soud") ze dne 30. 6. 2016 č. j. 33 Cdo 1607/2016-308. II. Skutkové okolnosti 3. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Pardubicích (dále též jen "nalézací soud") sp. zn. 106 C 93/2012 vyplývají tyto skutečnosti. 4. Žalobci byli původními vlastníky rodinného domu a dalších specifikovaných nemovitostí v obci a k. ú. H., jejichž tržní hodnota podle znaleckého posudku ze dne 25. 10. 2006 činila částku 3 200 000 Kč. Tyto nemovitosti převedli na Otakara Pelikána (syna žalobkyně, dále též jen "žalovaný", případně "vedlejší účastník") kupní smlouvou ze dne 11. 12. 2006 za cenu 1 500 000 Kč s tím, že převedený rodinný domek budou i nadále užívat k bydlení po sjednanou dobu 30 let a za nájemné ve výši 1 000 Kč ročně. Pro vzájemné trvající neshody s žalovaným se žalobci z rodinného domku koncem roku 2009 vystěhovali a od 1. 9. 2009 si pronajali byt v Pardubicích za nájemné ve výši 10 600 Kč měsíčně, bez poplatků za služby. 5. Za účelem řešení vlastní tíživé životní situace, spočívající ve ztrátě původně vlastních bytových prostor, žalobci uzavřeli dne 9. 12. 2009 s žalovaným, v návaznosti na kupní smlouvu ze dne 11. 12. 2006 "dohodu o narovnání podle § 585 občanského zákoníku", podle níž mezi účastníky dohody nebylo sporu, že je legitimním požadavkem žalobců žádat po žalovaném finanční vyrovnání zohledňující plnění v jeho prospěch, jakož i spravedlivé dorovnání ceny předmětných nemovitostí. Dohodou o narovnání se žalovaný zavázal zaplatit žalobcům částku 1 850 000 Kč, z toho částku 500 000 Kč k rukám žalobkyně a částku 1 350 000 Kč k rukám žalobců ve lhůtě 28 měsíců od uzavření této dohody. 6. Žalovaný své závazky plynoucí z dohody o narovnání nesplnil, a proto se jejich splnění žalobci domáhali v řízení před civilními soudy. 7. Dne 2. 3. 2015 rozsudkem č. j. 106 C 93/2012-205 Okresní soud v Pardubicích žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a povinnost zaplatit žalobci a žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 350 000 Kč s příslušenstvím (výrok II). Nalézací soud dospěl k závěru, že návrh žalobců na zaplacení žalované částky je důvodný, neboť dohodu o narovnání účastníci uzavřeli vedeni poctivou snahou dostát vzájemnému vypořádání, maje na mysli i dobré mravy a skutečnost, že jde o osoby blízké s tím, že narovnávají své poměry ve vztahu ke kupní smlouvě ze dne 11. 12. 2006. 8. Dne 16. 12. 2015 rozsudkem č. j. 27 Co 414/2015-271, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 1. 2016 č. j. 27 Co 414/2015-281, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k odvolání žalovaného rozsudek nalézacího soudu ze dne 2. 3. 2015 č. j. 106 C 93/2012-205 změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I). Podle odvolacího soudu právní závěry nalézacího soudu, především ohledně platnosti a určitosti dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky, od níž žalobci odvíjejí svůj nárok na zaplacení částky 1 850 000 Kč s příslušenstvím, nemohou obstát. Odvolací soud poukázal na ustanovení § 585 a 586 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "obč. zák.") a uvedl, že není-li z dohody o narovnání seznatelné, jaké sporné právo či povinnost jsou smluvními stranami narovnávány, popř. nevyplývá-li z ní, že vůle smluvních stran směřuje ke generálnímu narovnání (narovnání všech dosavadních závazků mezi účastníky), je dohoda o narovnání neplatná pro neurčitost. Žalobci tvrzené nároky nejsou v dohodě o narovnání jednoznačně a určitě vymezeny, resp. část těchto nároků (náhrada za ztrátu bydlení) v dohodě zcela absentuje, není o nich sebemenší zmínka a z dohody současně nikterak nevyplývá, že účastníci narovnávají práva a povinnosti mezi účastníky sporná či pochybná. Vágní a neurčité tvrzení obsažené v dohodě o narovnání o tom, že žalovaný má vůči žalobcům závazek z titulu spravedlivého určení dorovnání ceny nemovitostí ve výši 1 850 000 Kč, který uznává co do důvodu i výše a zavazuje se jej žalobcům zaplatit, neumožňuje dovodit, jaké pohledávky by vlastně měly být předmětem narovnání. Takovou absenci obsahu právního úkonu nelze doplňovat ani výkladem podle ustanovení § 35 obč. zák. Dohoda o narovnání, jíž by měla být upravena práva sporná nebo pochybná mezi účastníky řízení, je neplatná pro neurčitost, pokud z právního úkonu není patrno, jaká práva a povinnosti a z jakého titulu jsou mezi účastníky narovnávány. V dané věci obsah a závazky plynoucí z dohody o narovnání navíc nejsou srozumitelné a seznatelné ani všem účastníkům této dohody, neboť žalovaný popírá, že by obsah dohody znal, že by byl přítomen jejímu vyhotovení a že by si byl vědom toho, jaké povinnosti pro něho případně z dohody plynou. Důvod dluhu sice nemusí být vždy v listině obsahující uznání uveden výslovně, ale musí být z jejího textu jednoznačně odvoditelný. Stejně tak uznání dluhu co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby jeho výše byla objektivně určitelná. Jinými slovy, musí být jednoznačně patrné, o jaké dluhy a v jaké výši jde, tak aby uznávaný dluh (především ohledně jeho důvodů) byl dostatečně a srozumitelně identifikován. Tyto předpoklady určitosti uznání dluhu (především ohledně jeho důvodů) v posuzované věci naplněny nejsou, neboť dohoda zcela neurčitě hovoří pouze o tom, že žalovaný uznává co do důvodu i výše svůj závazek k úhradě částky 1 850 000 Kč. K absolutní neplatnosti písemného právního úkonu je soud povinen v řízení, v němž zkoumá obsah práv a povinností, jež měla z takového právního úkonu vzejít, přihlédnout z úřední povinnosti, a to za předpokladu, že tato neplatnost je z takového právního úkonu (jímž byl v řízení proveden důkaz) patrna (vůle účastníků právního úkonu v něm byla na první pohled projevena neurčitě nebo nesrozumitelně), a odvolací soud proto nemohl tuto skutečnost přehlédnout. Nalézací soud tedy nepostupoval správně, pakliže námitku žalovaného o neplatnosti dohody o narovnání z důvodu její neurčitosti odmítl s poukazem na ustanovení § 118b o. s. ř. (které se však týká skutkových novot, nikoliv právní argumentace) a s odkaz