IV.ÚS 3173/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3173/21 ze dne 14. 12. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Rostislava Ondračky, zastoupeného Mgr. Žanetou Pröll, advokátkou, sídlem 28. října 3390/111a, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. září 2021 č. j. 19 A 13/2021-39, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 26 odst. 1 a 3 a v čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně požaduje, aby Ústavní soud krajskému soudu přikázal přiznat odkladný účinek jeho žalobě ve věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 19 A 13/2021. Dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel byl shledán vinným tím, že dne 30. 11. 2020 řídil motorové vozidlo, jehož tabulka zvláštní registrační značky byla nečitelná [přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů], a téhož dne současně při řízení vozidla držel v ruce mobilní telefon [přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu], a za tyto přestupky mu Magistrát města Ostravy rozhodnutím ze dne 18. 5. 2021 č. j. SMO/264758/DSČ/Mich uložil pokutu ve výši 7 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu osmi měsíců. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 11. 8. 2021 č. j. MSK 76468/2021 zamítl a rozhodnutí potvrdil. 3. Stěžovatel se žalobou u krajského soudu domáhá přezkoumání rozhodnutí vedlejšího účastníka a současně navrhl, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek (§ 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "s. ř. s."). Krajský soud napadeným usnesením žalobě odkladný účinek nepřiznal (I. výrok) a uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudní poplatek (II. výrok). Krajský soud zvažoval, zda zákaz řízení představuje pro stěžovatele zásadní újmu, neboť stěžovatel tvrdil, že vozidlo používá každodenně k výkonu podnikatelské činnosti, mimo jiné k zásobování kavárny a nutným transportům při provozu půjčovny a servisu elektrokol. Dospěl k závěru, že tvrzení nejsou dostatečná ohledně nemožnosti vykonávat podnikatelskou činnost bez možnosti řídit motorové vozidlo. Po stěžovateli bylo možné podle krajského soudu požadovat, aby při výkonu své podnikatelské činnosti přijal opatření, jakými jsou např. změna organizace práce, využívání hromadných dopravních prostředků či pomoc třetích osob nebo spolupracovníků. Ač jde o opatření omezující či nákladnější, nelze dovodit, že by stěžovateli vznikla nenahraditelná újma. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel vykonává trest zákazu řídit motorová vozidla, aniž by o jeho vině a trestu rozhodl soud, a to ani nepřímo přezkoumáním správního rozhodnutí, v čemž stěžovatel spatřuje porušení čl. 40 odst. 1 Listiny. Namítá, že je na něj nahlíženo jako na vinného ze spáchání přestupku a takto vykonává i uložený trest, přestože jeho vina nebyla soudem dosud vyslovena, a tím došlo k porušení čl. 40 odst. 2 Listiny. 5. Přiznání odkladného účinku žalobě je v § 73 odst. 2 s. ř. s. podmíněno tím, že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a tím, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel uvádí, že trest je újmou ze své podstaty a je rovněž vyloučena újma třetím osobám vzniklá odkladem jeho výkonu, a jeho odkladem nebude porušen ani důležitý veřejný zájem. Stěžovatel se naopak domnívá, že je dán veřejný zájem na soudním přezkumu rozhodnutí o uložení trestu před dokončením jeho výkonu, čímž se eliminuje nezákonný zásah do práv, shledá-li následně soud rozhodnutí o přestupku nezákonným. 6. Podle § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, účinného do 30. 6. 2017, musel správní orgán vyhovět žádosti o odložení výkonu rozhodnutí o přestupku, podal-li účastník žalobu proti tomuto rozhodnutí. Jde o zrušenou úpravu, kterou zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za přestupky"), neobsahuje, a dotčené osoby jsou tak odkázány jen na institut odkladného účinku žaloby (§ 73 s. ř. s.). Podle stěžovatele ani v důsledku rekodifikace přestupkového práva nemá správní soud možnost uvážení, zda je uložený trest pro toho, jemuž byl uložen, újmou závažnou a reálnou. Přesto krajský soud konstatoval, že uložený trest není pro stěžovatele újmou dostatečnou pro přiznání odkladného účinku. Stěžovatel namítá, že využil-li svého práva domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o přestupku, pak je třeba na něj do skončení řízení před soudem hledět jako na nevinného v tom smyslu, že nebude nucen do skončení tohoto řízení vykonávat trest. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele. 9. Předmětem ústavní stížnosti je dílčí rozhodnutí vydané v průběhu řízení o žalobě, tj. rozhodnutí o odkladném účinku, které je zákonem konstruováno jako dočasné (srov. § 73 odst. 3 s. ř. s.). Proto je nutno připomenout, že pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech je vybudována především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit "v rámci soustavy soudů" [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243]. U dílčího a dočasného rozhodnutí provádí Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti jen tzv. omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí 1) mělo zákonný podklad, 2) bylo vydáno příslušným orgánem a 3) není projevem svévole [srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); a dále např. usnesení ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. II. ÚS 168/17, bod 6.; ze dne 12. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 2824/17; ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. I. ÚS 4035/17, ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. IV. ÚS 1028/18, bod 9.; a ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. III. ÚS 1285/18, bod 9.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz]. 10. Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení krajského soudu mělo zákonný podklad v § 73 s. ř. s. a bylo vydáno k tomu příslušným orgánem (krajským soudem) a z níže uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že nebylo projevem svévole. 11. Ústavní předpisy nebrání tomu, aby zákonodárce činy, u kterých jejich protiprávnost vyžaduje uložení trestu, rozdělil zákonem, jenž zohledňuje jejich typovou závažnost a povahu trestu, který za ně lze uložit, na činy soudně trestné (trestné činy) a správní delikty (přestupky, správní disciplinární delikty, správní pořádkové delikty a platební delikty). 12. V posuzované věci správní orgán stěžovatele shledal vinným jednak z přestupku řízení vozidla, jehož tabulka registrační značky je zakryta, nečitelná nebo upravena anebo umístěna tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost [§ 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona o silničním provozu], jednak z přestupku řízení vozidla s telefonním přístrojem v ruce [§ 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu]. Za první p