IV.ÚS 3177/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3177/22 ze dne 21. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. D. D., zastoupeného JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2022 č. j. 17 Co 208/2022-1210 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. března 2022 č. j. 0 P 195/2019-919, 15 P a Nc 331/2019, 15 P a Nc 332/2019, 15 P a Nc 333/2019, 15 P a Nc 334/2019, 15 P a Nc 335/2019, 15 P a Nc 121/2021, 15 P a Nc 176/2021, 15 P a Nc 86/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a N. S. S. a nezletilých M. M. D. a I. M. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že v řízení byla soudy obou stupňů porušena jeho základní lidská práva zaručená ústavním pořádkem České republiky (zejména čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod) i mezinárodními smlouvami o lidských právech (v textu zmiňuje čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že nezletilí vedlejší účastníci (dále jen "nezletilí") se narodili v Sofii v Bulharské republice, v nesezdaném soužití vedlejší účastnice (dále jen "matka") a stěžovatele (dále též jako "otec"); všichni jsou státními občany Bulharské republiky. V září 2018 matka opustila společnou domácnost a odstěhovala se i s dětmi do České republiky, kde si v bytě její matky v P. vytvořily zázemí a mají zde přechodný pobyt. Stěžovatel nejprve s vycestováním nezletilých do České republiky souhlasil, později však svůj souhlas odvolal a odmítá, aby zůstali v České republice trvale. Matka podala dne 18. 7. 2019 (ve znění po doplnění) u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") návrh na úpravu poměrů, nahrazení souhlasu otce s vycestováním, určení místa pobytu nezletilých, určení rodičovské odpovědnosti a úpravu styku s nimi. Obvodní soud napadeným rozsudkem svěřil nezletilé do péče matky, rozhodl o vyživovací povinnosti stěžovatele vůči nim a úhradě dlužného výživného (I. výrok), určil místo pobytu nezletilých (II. výrok), dal souhlasy s jejich vycestováním (III. až V. výrok), zamítl návrh na omezení otce v jeho rodičovské odpovědnosti (VI. výrok), upravil běžný i neběžný styk otce s nezletilými (VII. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (VIII. až X. výrok). Obvodní soud shledal, že zájem nezletilých je narušen velmi problematickým vztahem rodičů, kteří nejsou schopni domluvy, proto bude nejlepší, zůstane-li zachováno uspořádání odpovídající faktickému stavu, který trvá již déle jak tři roky, a nezletilí mají v České republice v P. vytvořeno stabilní rodinné a sociální zázemí a stará se o ně trvale matka, na kterou jsou zvyklí. Na základě znaleckého posudku shledal oba rodiče kompetentními k výchově nezletilých a považoval za žádoucí, aby se otec s nezletilými pravidelně stýkal. Vzhledem k okolnostem, kdy rodiče nejsou schopni vzájemné domluvy, a otec přijíždí za dětmi z cizího státu, bylo nutné styk nezletilých s otcem upravit, aby probíhal za předem stanovených podmínek. Obvodní soud udělil za otce souhlas s vycestováním a jako místo pobytu nezletilých určil místo pobytu jejich matky. Výživné na obě nezletilé děti stanovil podle § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), podle kterého mají děti sdílet životní úroveň svých obou rodičů. Zhodnotil majetkové poměry obou rodičů (otec i matka jsou vysokoškolsky vzděláni, oba advokáti s dobrým rodinným zázemím) a přihlédl i k tomu, že v Bulharské republice jsou dosahovány odlišné výdělky. Počátek vyživovací povinnosti stanovil od doby, kdy rodiče přestali vést společnou rodinnou domácnost, tj. od října 2018, a od tohoto měsíce také vypočetl dlužné výživné. 3. K odvolání otce i matky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil I. výrok rozsudku obvodního soudu v části o výchově nezletilých a II. až VI. výrok (I. výrok), změnil I. výrok v části týkající se výživného tak, že výživné stanovil částkou 6 000 Kč pro nezletilého a částkou 4000 Kč pro nezletilou, jinak ho potvrdil (II. výrok), změnil I. výrok v části týkající se nedoplatku výživného (III. výrok), změnil VII. výrok o styku otce s nezletilými tak, že je oprávněn stýkat se s nimi v sudém roce o vánočních prázdninách a o jarních prázdninách vždy od prvního dne prázdnin od 9.00 hodin do posledního dne prázdnin do 18.00 hodin, a dále každý rok o letních prázdninách od 15. 7. od 9.00 hodin do 30. 7., do 18.00 hodin, a upravil jejich předávání (IV. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (V. a VI. výrok). Městský soud poté, co přezkoumal rozsudek obvodního soudu a doplnil dokazování, uvedl, že byť jde o komplikovanou situaci se zahraničním prvkem, kdy rodiče žijí, pracují a mají své zázemí v různých státech, je zapotřebí upřednostnit zájmy nezletilých před zájmy obou rodičů. Přihlédl ke skutečnosti, že komunikace mezi rodiči neprobíhá a jejich vztahy jsou vyhrocené na nejvyšší možnou míru. Potvrdil, že děti zůstanou v péči matky, kde prospívají, jsou zdravé a spokojené. Výživné stanovené obvodním soudem shledal za odpovídající potřebám nezletilých a majetkovým poměrům rodičů, přičemž uvedl, že další vyživovací povinnost stěžovatele k druhé dceři z jiného partnerství nemůže tento závěr nikterak ovlivnit. O nedoplatku na výživném rozhodoval znovu, přičemž dlužnou částku ponížil o platby, které stěžovatel od ledna 2020 matce pravidelně posílá. Městský soud nesdílel závěr obvodního soudu o podobě styku otce s nezletilými, v tomto směru akceptoval námitky obou rodičů a zohlednil, že není možné realizovat pravidelný styk otce s nezletilými každý měsíc, neboť pracující stěžovatel žije v jiné zemi, proto upravil styk stěžovatele s nezletilými o vánočních, jarních a letních prázdninách a podpořil také názor, že je nutné, aby nezletilí zůstali v kontaktu s příbuznými a přáteli v zemi původu. S ohledem na vzdálenost bydlišť rodičů rozdělil zvýšené náklady spojené s cestováním tak, že stěžovatel si děti na vlastní náklady převezme v bydlišti matky a zpět si děti naopak převezme v místě bydliště stěžovatele matka na své vlastní náklady. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá nedostatky řízení před soudy obou stupňů, které spatřuje jednak v tom, že se dostatečně nevypořádaly se všemi jeho navrženými důkazy, kterými se snažil prokázat mravní ohrožení nezletilých matkou a její matkou (obě měly být v úzkém kontaktu s člověkem, který byl označen za účastníka mezinárodního organizovaného zločinu), a jednak v tom, že v řízení nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že je zapotřebí umožnit rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, aby mohl realizovat výchovu přítomností či příkladem, neboť jakákoliv deformace vztahu rodič - dítě, je v důsledku odcizení v pozdější době jen těžko napravitelná [srov. nález ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 618/05 (N 204/43 SbNU 279)]. Rozsudek obvodního soudu považuje za nespravedlivý a v hrubém rozporu s dobrými mravy, neboť ve výsledku přispěl k odcizení mezi ním a nezletilými. Stěžovatel přiznává, že v podstatě rekapituluje argumentaci uvedenou v odvolacím řízení, neboť má pocit, že se jí městský soud dostatečně nezabýval a pochybení soudu prvního stupně neodstranil. 5. Dále stěžovatel uvádí, že soudy ani orgán sociálně právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") nezakročily, když mu matka ve styku s nezletilými opakovaně bránila a brání. V tomto duchu doplnil ústavní stížnost (jako přílohu připojil záznam o jednání na oddělení OSPOD Praha 6 ze dne 23. 12. 2022 sp. zn. OSPOD Om0233/19) a má za to, že matka úmyslně obchází VII. výrok napadeného rozsudku městského soudu, když bez relevantního důvodu (a po předchozím řádném ohlášení stěžovatele) mu odmítla nezletilé předat a fakticky mu zabránila, aby s nimi strávil vánoční prázdniny. 6. Stěžovatel navrhl, aby si Ústavní soud vyžádal k řízení o ústavní stížnosti kompletní spis obvodního soudu sp. zn. 0 P 195/2019, neboť jsou v něm podložena všechna jeho tvrzení (pozn. Ústavní soud po prostudování předložených listin dospěl k závěru, že všechny rozhodné skutečnosti lze zjistit z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydán