IV.ÚS 318/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 318/06 ze dne 12. 9. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Telefónica O2 Czech Republic, a.s., IČ: 60193336, se sídlem Praha 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 1 Afs 5/2004, rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. 11 Ca 65/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 60/2003, ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 10 Ca 63/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 61/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 62/2003, ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 7 Ca 63/2003, ze dne 7. 5. 2004, sp. zn. 9 Ca 60/2003, ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 10 Ca 62/2003, ze dne 13. 4. 2004, sp. zn. 10 Ca 64/2003, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 Ca 55/2003, ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 5 Ca 56/2003, ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 8 Ca 61/2003, ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 8 Ca 62/2003, ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 8 Ca 63/2003, ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. 6 Ca 73/2003, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10459/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ 6939/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10463/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10470/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-8629/03/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10471/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-5734/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10461/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10465/13/03, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10474/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10472/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10473/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10476/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10460/13/02, ze dne 31.12. 2002, č. j. FŘ-6375/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10464/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10467/13/02, ze dne 31. 12. 2002, č. j. FŘ-10475/13/02 a dodatečné platební výměry vydané Finančním úřadem pro Prahu 9 ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9695/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9691/02/009510/4977, ze dne 21.1. 2002, č. j. 9699/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9706/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9692/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9707/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9689/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9697/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9701/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9710/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9708/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9709/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9712/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9696/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9690/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9700/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9703/02/009510/4977, ze dne 21. 1. 2002, č. j. 9711/02/009510/4977, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2006, která splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se obchodní firma Eurotel Praha, spol. s r. o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1442/1b, IČ: 15268306, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla zkrácena na svých právech garantovaných Ústavou České republiky (dále jen "Ústava"), Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to zejména pokud jde o právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy), právo na vlastnění a užívání majetku (čl. 11 Listiny) ve spojitosti s ústavním principem, že každý smí činit, co není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 3 listiny) a právem na to, aby při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod bylo šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 4 Listiny). Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 2322 Ústavní soud zjistil, že na společnost ČESKÝ TELECOM, a.s., se sídlem Praha 3, Olšanská 5, IČ: 60193336, přešlo v souladu se smlouvu o převzetí jmění, uzavřenou mezi společností Eurotel Praha, spol. s r. o. a společností ČESKÝ TELECOM, a. s. dne 3. května 2006 jmění zanikající společnosti Eurotel Praha, spol. s r. o., se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1442/1b, IČ: 15268306, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze oddíl C, vložka 1504. Společnost ČESKÝ TELECOM, a. s. je právním nástupcem zaniklé společnosti Eurotel Praha, spol. s r. o. a přešlo na ni jmění této společnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Z z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl B, vložka 2322 Ústavní soud dále zjistil, že dne 21. 11. 2006 byla v obchodním rejstříku zapsána změna názvu obchodní firmy ČESKÝ TELECOM, a. s. na Telefónica O2 Czech republic, a. s. a k 1. 8. 2007 změna sídla na adresu Praha 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2. Podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř. "), proto Ústavní soud vyřešil tuto procesní otázku tak, že v řízení o ústavní stížnosti nadále vystupuje jako stěžovatelka namísto obchodní firmy Eurotel Praha, spol. s r. o., IČ: 15268306, se sídlem Praha 4, Vyskočilova 1442/1b, obchodní firma Telefónica O2 Czech Republic, a. s., IČ: 60193336, se sídlem Praha 4, Michle, Za Brumlovkou 266/2. Z podané ústavní stížnosti, přiložené přílohy a z vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 5/2004 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v rámci své podnikatelské činnosti uzavírala v letech 1998 a 1999 s jinými subjekty (prodejci) smlouvy o obchodním zastoupení, na jejichž základě prodejci poskytovali stěžovatelce sjednané služby. Poskytované služby spočívaly mimo jiné v prodeji mobilních telefonů zakoupených u stěžovatelky koncovým uživatelům (zákazníkům), a to za zvýhodněné ceny (tj. za ceny nižší, než byly ceny, za které je prodejci pořídili u stěžovatelky) za předpokladu, že prodejce sjednal se zákazníkem smlouvu o telekomunikačních službách za určitých, předem stanovených podmínek. Při vyúčtování odměny za poskytnuté služby uplatnili jednotliví prodejci vůči stěžovatelce v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen "zákon o DPH") daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH") na výstupu, přičemž základ daně tvořila celková smluvní odměna za poskytnuté služby (tzn. jak pevná složka odměny, tak i složka pohyblivá označovaná jako cenové vyrovnání) a vystavili stěžovatelce běžný daňový doklad na celou odměnu (tj. na obě složky odměny), který stěžovatelka následně v plném rozsahu (t. j. včetně DPH) uhradila. Prodejci pak příslušnou DPH uplatněnou vůči stěžovatelce (a stěžovatelkou zaplacenou) uvedli v daňovém přiznání k DPH za příslušné zdaňovací období a tudo daň se správcem daně vypořádali. Stěžovatelka v souladu s ustanovením § 19 zákona o DPH uplatnila nárok na odpočet DPH zaplacené prodejcům za poskytnutí služeb (tj. služeb spočívajících v obchodním zastoupení a zprostředkování uzavření smluv o poskytování telekomunikačních služeb a prodeji mobilních telefonů ze strany stěžovatelky koncovým zákazníkům), neboť se podle jejího názoru jednalo o služby použité pro dosažení obratu stěžovatelky. Ve dnech 5. 2. 2001 až 20. 7. 2001 byla u stěžovatelky provedena daňová kontrola, jejímž předmětem byla i kontrola DPH za roky 1998 a 1999. Podle zjištění pracovníků provádějících daňovou kontrolu měla stěžovatelka neoprávněně uplatnit DPH dle daňových dokladů vystavených prodejci ohledně částek, které představují jednu ze složek odměny vyplacené stěžovatelkou prodejcům za jí poskytnuté služby, a to pohyblivou složku odměny označovanou jako cenové vyrovnání. Správce daně vystavil na jednotlivá zdaňovací období dodatečně celkem 24 dodatečných platebních výměrů, kterými doměřil stěžovatelce daň ve výši stěžovatelkou uplatněného nároku na odpočet DPH připadající na pohyblivou složku odměny. Stěžovatelka se proti dodatečným platebním výměrům odvolala, Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu jako odvolací orgán její odvolání zamítlo. Proti rozhodnutím odvolacího správního orgánu podala stěžovatelka u Městského soudu v Praze správní žaloby. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že tzv. cenové vyrovnání, vymezené v manuálu, který je nedílnou součástí smluv o obchodním zastoupení uzavřených mezi stěžovatelkou a jejími obchodními partnery, jako nárok prodejců na vrácení rozdílové částky mezi nákupní cenou a cenou prodejní, v příp