IV.ÚS 3180/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3180/16 ze dne 25. 10. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Nemocnice Milosrdných bratří, příspěvkové organizace, se sídlem v Brně, Polní 3, zastoupené JUDr. Jáchymem Kanarkem, advokátem se sídlem v Brně, Milady Horákové 1957/13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, č. j. 33 Cdo 2448/2016-138, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 33 Cdo 2448/2016-138, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2015, č. j. 44 Co 343/2014-108. Tímto rozhodnutím byl změněn rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2014, č. j. 13 C 12/2014-74, tak, že byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala zaplacení částky 346 258 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody proti advokátovi, který ji neúspěšně zastupoval v jiném soudním řízení, jehož předmětem byl nárok pacienta na odškodnění za pochybení při poskytování zdravotní péče. Proti usnesení dovolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 22. 9. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť dovolání bylo odmítnuto, přestože podle jejího přesvědčení splňovalo zákonné podmínky projednání. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. K posouzení věci ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Brně vedený pod sp. zn. 13 C 12/2014. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k zásahu do ústavně zaručených práv nebo svobod. Takové pochybení v dané věci nezjistil. Nejvyšší soud nevykročil z ústavních mantinelů své rozhodovací činnosti, odmítl-li dovolání podle § 243c odst. 1, věty první, o. s. ř. - pro vady spočívající v absenci vymezení, v čem stěžovatelka spatřuje naplnění podmínek jeho přípustnosti. Ústavní soud ověřil - mj. i z vlastního textu dovolání, že v něm stěžovatelka vyjádřila toliko prostý nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu, že ohledně plnění vyplaceného pacientovi v důsledku neúspěchu ve výchozím soudním sporu se má primárně hojit nikoli na žalovaném advokátovi, nýbrž na pojišťovně. Odvolací soud vyšel z toho, že (procesní) fikci uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. nelze zaměňovat s (hmotněprávním) uznáním nároku bez souhlasu pojistitele jako důvodem pro odepření pojistného plnění podle čl. VI odst. 3 písm. b) všeobecných pojistných podmínek Kooperativa, pojišťovny, a. s. (zvláštní části - pojištění odpovědnosti za škodu, č. 601, v tehdy platném znění). K důvodům dovolání stěžovatelka uvedla pouze to, že je podává pro nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, přičemž svůj odlišný právní názor žádným způsobem nevztáhla k podmínkám přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. října 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu