IV.ÚS 3183/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3183/15 ze dne 27. 9. 2016 N 183/82 SbNU 773 Odškodnění za nezákonné trestní stíhání (povinnost státu odčinit veškeré duševní útrapy poškozeného)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka - ze dne 27. září 2016 sp. zn. IV. ÚS 3183/15 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Ing. Svatavy Horákové, zastoupené Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 č. j. 30 Cdo 2209/2014-271 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013 č. j. 70 Co 459/2013-259, jímž bylo rozhodnuto o stěžovatelčině odvolání v řízení o žalobě na přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu, kterou stěžovatelka utrpěla v důsledku nezákonně vedeného trestního řízení, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015 č. j. 30 Cdo 2209/2014-271, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013 č. j. 70 Co 459/2013-259 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2013 č. j. 19 C 304/2011-212 se zrušují, neboť jimi bylo porušeno právo na zachování lidské důstojnosti a na osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména zakotvené v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu zakotvené v čl. 36 odst. 3 tohoto ústavního zákona. Odůvodnění I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy a) Trestní řízení 1. Usnesením Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování v Kopřivnici, ze dne 25. 2. 2005 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona, které bylo nejprve ke stížnosti stěžovatelky zrušeno usnesením Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 4. 3. 2005 sp. zn. 2 ZT 173/2005; dne 14. 3. 2005 však bylo policejním orgánem znovu zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro stejný trestný čin. Státní zastupitelství v Novém Jičíně podalo dne 19. 1. 2006 pod sp. zn. 2 ZT 173/2005 na stěžovatelku obžalobu. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2006 č. j. 5 T 14/2006-447 byla stěžovatelka shledána vinnou pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu advokátní praxe na dobu tří let. 2. K odvolání obžalované rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 8. 2007 č. j. 4 To 306/2006-558 tak, že napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a znovu uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona, nově ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dva roky a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu advokacie v trvání dvou let. 3. K následně podanému dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 11 Tdo 184/2008 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. Krajský soud v Ostravě znovu rozhodl rozsudkem ze dne 28. 4. 2009 č. j. 4 To 306/2006-658 rozsudek nalézacího soudu v plném rozsahu zrušil a stěžovatelku nově uznal vinnou ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona a nově ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dva roky, jakož i k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu advokacie v trvání dvou let. 5. K opakovanému dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2010 č. j. 11 Tdo 1312/2009-716 tak, že znovu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě v plném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 6. Následně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 11. 2010 č. j. 4 To 266/2010-743 zrušil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2006 č. j. 5 T 14/2006-447 a stěžovatelku v plném rozsahu zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem. Po téměř šesti letech od zahájení trestního stíhání se tak stěžovatelka dočkala pravomocného zprošťujícího rozhodnutí. b) Řízení občanskoprávní 7. Trestní stíhání stěžovatelky tedy trvalo 5 let a 8 měsíců, přičemž rozsudkem odvolacího soudu, který nerespektoval první kasační rozhodnutí soudu dovolacího, bylo dvakrát zasaženo do majetkové i nemajetkové sféry stěžovatelky - jak bezdůvodným vedením trestního řízení a jeho nepřiměřenou délkou, tak i tím, že pro existenci pravomocných rozhodnutí stěžovatelka ve dvou etapách vykonala celý trest zákazu výkonu činnosti (advokacie). Proto se stěžovatelka se svým nárokem na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu obrátila podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.") na Ministerstvo spravedlnosti. 8. Následně stěžovatelka podala proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti žalobu, kterou se domáhala zaplacení celkové částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím. Původní požadavek na náhradu nemajetkové újmy byl na základě poučení nalézacího soudu stěžovatelkou rozdělen na částku 150 000 Kč za dobu do účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 160/2006 Sb."). Řízení v této věci bylo vyloučeno k samostatnému projednání a od účinnosti zákona č. 160/2006 Sb. se stěžovatelka soudila o zaplacení 1 200 000 Kč (náhrady za nemajetkovou újmu) a 150 000 Kč - náhrady za nesprávný úřední postup. V řízení o vyloučené částce vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 5/2014 bylo nepravomocně rozhodnuto; v současné době probíhá u Vrchního soudu v Praze řízení o odvolání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. 9. Teprve v průběhu řízení před soudem vyplatilo Ministerstvo spravedlnosti stěžovatelce 50 000 Kč. Následně Obvodní soud pro Prahu 2 uložil rozsudkem ze dne 21. 5. 2013 č. j. 19 C 304/2011-212 žalovanému státu povinnost zaplatit stěžovatelce na odčinění imateriální újmy vzniklé v souvislosti s nezákonně vedeným trestním řízením proti její osobě 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně zaplacení dalších 900 000 Kč žalobu zamítl (výrok II); uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce za průtahy v řízení 49 000 Kč s příslušenstvím (výrok III), zamítl žalobu o zaplacení dalších 101 000 Kč (výrok IV) a uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení 115 543 Kč. 10. Jakkoliv soud prvního stupně shledal opodstatněnost žaloby ohledně základu uplatněného nároku a přijal argumentaci stěžovatelky, na základě vlastních výpočtů jí přiznal částku několikanásobně nižší; proto stěžovatelka podala odvolání, v němž namítla nesprávné právní posouzení věci. 11. K odvolání Městský soud v Praze změnil výrok I rozhodnutí nalézacího soudu tak, že ohledně zaplacení 55 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 100 000 Kč za stanovenou dobu rozsudek potvrdil, ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl; výroky II a III potvrdil a výrok IV změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelce dalších 7 000 Kč s příslušenstvím a v ostatním výrok potvrdil (výrok I). Dále odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů nalézacího řízení 74 804,07 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 21 731,60 Kč (výrok II). 12. Rozsudek Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka dovoláním, v němž uvedla, že z rozhodnutí není patrné, jaké úvahy a výpočty vedly odvolací soud ke snížení finančního zadostiučinění za zásah do jejích přirozených práv. Rozsudek označila za nelogický, nepřezkoumatelný a svévolný - zejména v kontrastu se srozumitelným rozhodnutím nalézacího soudu, který lépe popsal důvody a způsob, jakým k přiznané částce dospěl. 13. Dovolá