IV.ÚS 3186/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3186/10 ze dne 5. 1. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Michaely Židlické mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti V. H., zastoupeného prof. Dr. Arsénem Vernym, M.E.S., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 42, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2010 sp. zn. 5 Tdo 1395/2009, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2009 sp. zn. 4 To 68/2008 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2008 sp. zn. 63 T 1/2005, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace návrhu 1. Včas podanou a z hlediska formálních náležitostí bezvadnou ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. listopadu 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu porušení svých základních práv podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též "soud prvního stupně") ze dne 29. dubna 2008 sp. zn. 63 T 1/2005 byl stěžovatel uznán vinným spácháním trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona v jeho znění účinném do 31. prosince 1997. Vzhledem k tomu, že mu v této době již byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2007 sp. zn. 52 T 10/2004 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. ledna 2008 č. j. 2 To 106/2007-1330 uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně do věznice s dozorem ve spojení s trestem zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů a prokury v obchodních společnostech a družstvech na dobu 6 let, a to pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona, rozhodl soud prvního stupně o upuštění od uložení souhrnného trestu v dané věci podle § 37 trestního zákona. Na základě odvolání stěžovatele přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze (dále též "odvolací soud"), který jej v celém rozsahu zrušil a opětovně rozhodl, že se stěžovatel dopustil výše uvedeného trestného činu, za což ho (vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo ke zrušení výše uvedených rozsudků Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci) odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Zároveň mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech na dobu 7 let. 3. Podle rozsudku odvolacího soudu se měl stěžovatel dopustit trestného činu tím, že jako výkonný předseda představenstva První městské banky, a.s., se sídlem Na Příkopě 6, Praha 1, společně s Ing. M. K., generální ředitelkou První městské banky, a. s., vědomě porušil pravidla obezřetného podnikání banky tím, že dne 27. ledna 1997 provedl úpis akcií CHEMAPOL GROUP, a.s., zaknihovaných na majitele, v počtu 100 000 kusů v emisní ceně 2 300 Kč za akcii, tj. v celkové ceně 230 000 000 Kč, na vlastní účet První městské banky, a.s., registrovaný ve Středisku cenných papírů, kam byly akcie připsány dne 14. července 1997, a to bez smluvního zajištění jejich dalšího odkupu a řádného zaplacení se společností PROVENTA, a.s., které zamýšlel akcie prodat. Tímto způsobem měl jednat s vědomím, že PROVENTA, a.s. nedisponuje prostředky na odkup akcií, čímž porušil: - povinnost vykonávat svou působnost s náležitou péčí podle § 194 odst. 5 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (odvolací soud nesprávně uvedl "ve znění účinném do 31. prosince 1997"), - povinnost nepřekračovat nákupem akcií stanovený limit finančních aktiv banky z celkového objemu kapitálu a rezerv banky vůči jedné právnické osobě podle § 13 písm. a), § 15, § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 21/1992 Sb., zákona o bankách, ve znění účinném do 31. prosince 1997, neboť nedodržel ustanovení § 6 odst. 1 opatření České národní banky č. 4/1995, o úvěrové angažovanosti bank, ve znění pozdějších dodatků, podle něhož stanovený limit tzv. úvěrové angažovanosti banky nesmí přesáhnout 25 % kapitálu banky, který v té době u První městské banky, a. s., činil 670 024 000 Kč, takže jej úpisem akcií překročil ke dni 31. lednu 1997 i k 31. červenci 1997 nejméně o 10,04 %, - pokyn č. 28/1995 generálního ředitele První městské banky, a.s. ze dne 15. listopadu 1995, v platném znění jeho doplňků, pod názvem "Obchodní limity pro nákup a prodej na vlastní účet PMB", neboť v rozporu s jeho čl. II, bod 1 písm. a), c) provedl úpis akcií bez předchozího projednání v kapitálovém výboru banky a bez předchozího projednání a schválení obchodu v představenstvu této banky. Následně pak dne 28. ledna 1997 dal pokyn k úhradě částky 230 000 000 Kč na účet Komerční banky, a.s. a poté, co upsané akcie CHEMAPOL GROUP, a.s. byly dne 14. července 1997 ve Středisku cenných papírů připsány na účet První městské banky, a.s., sjednal dne 7. srpna 1997 tzv. repoobchod se společností PROVENTA, a.s. na 69 030 kusů akcií CHEMAPOL GROUP, a.s. za cenu 2 300 Kč za akcií, tj. celkem částku 158 769 000 Kč, kterou PROVENTA, a.s. uhradila ve dnech 30. října 1997 a 10. prosince 1997, a včetně úroků uhradila První městská banka, a.s. celkem 167 797 406,51 Kč, přičemž se poté První městské bance, a.s. nepodařilo prodat zbylý balík upsaných akcií v počtu 30 970 kusů společnosti PROVENTA, a.s. ani jedinému zájemci, neboť kurs akcií měl sestupný trend, takže tyto akcie zůstaly v držení První městské banky, a.s. až do dne 1. prosince 2000, kdy byl tento balík akcií převeden na základě smlouvy o koupi cenných papírů s cílem udržet životaschopnost První městské banky, a.s. a očistit ji od chybných aktiv na hlavní město Prahu za kupní cenu ve výši 1 Kč za všechny akcie, čímž v důsledku jednání obžalovaného a nemožnosti zobchodovat 30 970 kusů akcií vznikla První městské bance, a.s. škoda ve výši nejméně 62 202 592,46 Kč. 4. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolací soud ve výroku svého rozsudku zúžil rozsah skutku oproti jeho vymezení v rozsudku soudu prvního stupně. Rovněž je namístě zmínit, že soud prvního stupně svým rozsudkem rozhodl i o zproštění obžaloby v případě Ing. M. K. Proti tomuto výroku sice podal odvolání městský státní zástupce, odvolací soud ho však zamítl. Oba soudy svými rozsudky odkázaly poškozeného PPF banku a.s., původně První městskou banku, a.s., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 30. června 2010 sp. zn. 5 Tdo 1395/2009 jako zjevně neopodstatněné odmítl. 6. Stěžovatel namítá porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny v důsledku neprovedení některých jím navrhovaných důkazů a nesprávného hodnocení provedených důkazů ze strany obecných soudů, zejména nerespektováním zásady in dubio pro reo. Zároveň v jejich rozhodnutích spatřuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. 7. Pokud jde o neprovedení důkazních návrhů, stěžovatel obecným soudům vytýká, že nepožádaly o zpracování nového znaleckého posudku znalcem v příslušném oboru, ačkoliv sám předložil dva znalecké posudky zpracované znalci z oboru bankovnictví, které dospěly k odlišným závěrům než soudem vyžádaný posudek společnosti A-Consult plus, spol. s r.o., znaleckého ústavu v oboru ekonomika, č. 42/2004 ze dne 31. července 2004. Tomuto posudku vytýká, že uvedená společnost nemá odpovídající odbornou kvalifikaci, protože v oboru její znalecké činnosti není rovněž zahrnuta problematika bankovnictví. Jeho zpracovatelé zároveň neměli k dispozici celý trestní spis, do něhož nahlédli pouze krátce, a svoji neschopností odpovídat na položené otázky projevili naprostou neodbornost a neznalost dané problematiky. Podle závěrů tohoto posudku lze totiž v podstatě jakýkoliv obchod považovat za potencionální trestný čin. Oba stěžovatelem předložené posudky, tedy znalecký posudek č. 642 ze dne 16. ledna 2006 zpracovaný doc. Ing. J. L., CSc. a znalecký posudek č. 118/2007 ze dne 29. srpna 2007 zpracovaný Ing. V. B., naopak zcela vyvracejí závěry znaleckého posudku a potvrzují, že provedený úpis byl zcela legální postup. Ke zcela totožnému závěru dochází rovněž posudky prof. Ing. J. D., CSc. z katedry bankovnictví a pojišťovnictví Vysoké školy ekonomické v Praze a Ing. P. T. soudního znalce v oboru ekonomika, specializujícího se na cenné papíry. Tyto posudky potvrzují, že emitent nemůže být z titulu účinného úpisu akcií dlužníkem, resp. úvěrovým dlužníkem upisovatele, neboť mu úpisem nových akcí nevznikl žádný nový závazek vůči upisovateli. Vzniká