IV.ÚS 3187/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3187/21 ze dne 18. 1. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PEGATRON Czech, s. r. o., sídlem Na Rovince 862, Ostrava, zastoupené Mgr. Martinem Šmukem, LL.M., advokátem, sídlem Vítkovická 3276/2a, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. září 2021 č. j. 8 Afs 348/2019-35, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2019 č. j. 22 Af 46/2017-65 a rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 8. března 2017 č. j. 15722/2017-900000-304.5, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "celní úřad") platebním výměrem ze dne 21. 7. 2016 vyrozuměl stěžovatelku o předpisu úroku z prodlení ve výši 112 176 471 Kč. 3. Generální ředitelství cel v odvolacím řízení napadeným rozhodnutím změnilo uvedený platební výměr mimo jiné tak, že se stěžovatelka vyrozumívá o předpisu úroku z prodlení ve výši 34 921 321 Kč, protože platebním výměrem byl stěžovatelce úrok z prodlení předepsán i po dobu, kdy byl přiznán odkladný účinek správní žalobě proti podkladovému rozhodnutí o povinnosti zaplatit clo. Generální ředitelství cel uvedlo, že úrok nelze vyměřit za dobu, kdy takové žalobě byl přiznán odkladný účinek. Nesouhlasilo však se stěžovatelkou, že usnesení správního soudu o přiznání odkladného účinku působí s účinky ex tunc, neboť má účinky až od okamžiku vydání rozhodnutí o jeho přiznání, tj. ex nunc. V duchu tohoto závěru dospělo ke kratší délce doby prodlení s platbou cla oproti rozhodnutí celního úřadu, a tudíž i nižší výši úroku z prodlení. 4. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozhodnutí Generálního ředitelství cel zrušil rozsudkem ze dne 29. 11. 2017 č. j. 22 Af 46/2017-34 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že odkladný účinek přiznaný správní žalobě [§ 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.")], působí zpětně, vrací tedy stav věcí do podoby, v níž byl v době bezprostředně před napadeným správním rozhodnutím. Vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008 sp. zn. II. ÚS 1260/07 (N 159/50 SbNU 423), který se týkal odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí o přestupku ukládajícím zákaz řízení. V daném nálezu Ústavní soud uvedl, že účelem institutu odkladného účinku správní žaloby je minimalizace zásahů do subjektivních práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí, který může být naplněn toliko v případě, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě proti správnímu rozhodnutí, a zejména proti správnímu rozhodnutí přijatému v oblasti správního trestání, je nadáno schopností působit s účinky ex tunc. 5. Tento rozsudek krajského soudu zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2019 č. j. 8 Afs 4/2018-37. Připomenul, že v každé části správního práva jsou upravována odlišná práva a povinnosti s různými důsledky pro účastníky, a proto nelze dojít k závěru, že odkladný účinek žaloby působí vždy s účinky ex tunc. Nález sp. zn. II. ÚS 1260/07 se zabýval úzkou výsečí správního práva - správním trestáním - a nelze ho zobecňovat na jiné oblasti správního práva. Opačný přístup by mohl mít neblahé a Ústavním soudem nezamýšlené důsledky. Nadto Nejvyšší správní soud krajskému soudu uložil, aby posoudil, zda vůbec byla pro věc relevantní otázka časového nástupu odkladného účinku (ex tunc nebo ex nunc), a to s ohledem na názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2015 č. j. 5 Afs 29/2015-68, podle něhož je pro výpočet penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně bez významu přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o tomto odvodu. 6. Krajský soud následně vydal rozsudek napadený ústavní stížností, jímž stěžovatelčinu žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že mezi účastníky sice nebyla sporná otázka, zda odkladný účinek měl vliv na výpočet úroku z prodlení, nýbrž sporná byla toliko otázka, po jakou dobu byly účinky rozhodnutí odloženy. Přesto krajský soud musel nejprve vyřešit prvotní otázku, zda měl odkladný účinek vůbec nějaký vliv na úrok z prodlení. Tuto otázku zodpověděl tak, že odkladný účinek neměl na úrok z prodlení žádný vliv (krom pro posuzovanou věc irelevantní skutečnost, že po dobu trvání odkladného účinku nebylo možné exekvovat vedle samotného cla i úrok z prodlení). Úrok z prodlení nebyl podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen "zákon o správě daní a poplatků), přímým následkem rozhodnutí o vyměření daně, nýbrž byl přímým následkem nezaplacení daně v den její splatnosti. Clo bylo splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne sdělení jeho výše dlužníkovi [čl. 222 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. 10. 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění účinném do 30. 4. 2016]. Výše cla byla stěžovatelce sdělena 24. 5. 2010 dodatečným platebním výměrem a posledním dnem 10denní lhůty byl čtvrtek 3. 6. 2010. Po jejím uplynutí se stěžovatelka dostala do prodlení. Protože odkladný účinek žalobě ve věci samotného cla byl přiznán až usnesením ze dne 21. 12. 2010 (pravomocným dne 27. 12. 2010), tj. v době, kdy lhůta splatnosti marně uplynula, nemohlo mít přiznání odkladného účinku na běh této lhůty vliv. Odkladným účinkem se pozastavují jen ty účinky žalobou napadeného rozhodnutí, které pozastavit lze. Na úrok z prodlení, který není účinkem rozhodnutí, nýbrž prodlení, podle krajského soudu přiznání odkladného účinku nemělo vliv. 7. Stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. V jeho odůvodnění uvedl, že nález sp. zn. II. ÚS 1260/07 řešil pro oblast správního trestání otázku časového nástupu odkladného účinku žaloby s výsledkem, že odkladný účinek působí ex tunc. Naproti tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 5 Afs 29/2015 posuzoval otázku, jaké účinky (či zda vůbec) vyvolává přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o platební povinnosti na povinnost vzniklou z prodlení s plněním této platební povinnosti. Daný nález a rozsudek tak řeší jinou právní i skutkovou otázku, navíc v jiných právních oblastech. Jejich závěry se proto nevylučují. Stěžejní otázkou pro posuzovanou věc bylo, zda vůbec má přiznání odkladného účinku žalobě vliv na povinnost hradit úrok z prodlení. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují jen ty účinky, které v daném okamžiku pozastavit lze. V době, kdy soud přiznal žalobě odkladný účinek, již nebylo možno přerušit či stavět běh lhůty pro splatnost cla, která skončila o půl roku dříve. Pro vyměření úroku z prodlení zákon nestanoví jako podmínku pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o vyměření daně (cla), nýbrž pouze to, že je daňový subjekt v prodlení se zaplacením splatné daně. Krajský soud správně dovodil, že úrok z prodlení není přímým následkem rozhodnutí o vyměření cla, ale přímým následkem prodlení. Lhůta pro zaplacení již uběhla a přiznáním odkladného účinku tak nemohlo dojít k jejímu odsunu, pouze nebylo možné nezaplacené clo (též úrok z prodlení) po dobu trvání odkladného účinku vymáhat. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka poukazuje na nález sp. zn. II. ÚS 1260/07, který rozlišuje účinnost individuálních právních aktů (vykonatelnost v širším smyslu) a vynutitelnost (vykonatelnost v užším smyslu, exekuční vynutitelnost). Ústavní soud zde dospěl k závěru, že odkladný účinek správní žaloby (§ 73 s. ř. s.) pozastavuje účinnost žalobou napadeného rozhodnutí (vykonatelnost v širším smyslu), a to ex tunc. Z odůvodnění tohoto nálezu neplyne, že by závěry Ústavního soudu byly určeny jen pro oblast správního trestání, byť se skutkový základ sporu před Ústavním soudem této oblasti týkal. Odkladný účinek přiznaný správní žalobě tak nastává ex tunc. Správní soudy nerespektovaly závěry uvedeného nálezu, neboť uznávají působnost odkladného účinku jen v rovině vykonatelnosti (v užším smyslu), a naopak považují správní rozhodnutí za nedotčené odkladným účinkem v rovině jeho účinnosti (vykonatelnosti v širším smyslu). 9. Závěr Nejvyššího správního soudu, že prodlení podl